MarekT

Jeden z posledních dobrých seriálů na Fox Kids. Zajímavé a dobře zpracované nápady, které broučí svět nabízí, ovšem určitá nevyrovnanost např. vtipných situací seriál sráží do průměru. Polepšení naštěstí nacházím v parodování známých filmů - Hannibal Lecter či Dannyho parťáci.

Ono by si to zasloužilo odpad. Jenomže ten já dávám v devíti z deseti případů jen filmům či seriálům, které jsou opravdu zločinem na filmovém průmyslu. Tento seriál si tuto nálepku nezaslouží. Přece jen, dá se na to jednou za uherský rok s mozkem mimo pohotovostní stav koukat. Rád bych dal hvězdu navíc i za současný největší kult mých vrstevníků - Chucka, ale tady se hodnocení myslí vážně, víme?

Pamatuji si z vysílání Supermaxu (budiž mu země lehká). Když jsem viděl prvně, nápad mi přišel velice zajímavý a vtipný. Stylem kresby a humoru mi to připomínalo Rena a Stimpyho a stejně jako ti dva je seriál podobně kvalitní. Kromě hlavních hrdinů (či hrdiny?) se mi líbil i ten modrý myšák... na jméno si ale už nepamatuji. Každopádně, další věc, po které se dá už jen tesknit, naše televize bohužel mají jiné priority.

Až přehnaně výborně obsazená (moc postav najednou škodí), nicméně i tak velice špatná (ne)komedie s překvapivě žádným dobrým vtipem. Hlavně Brodský a Kemr podávají jeden z nejslabších výkonů v kariéře, demencí trpící scénář je naprosto zmatený a střídají se v něm nesourodé žánry. Jakousi třešničkou na dortu má být pokus o vyjádření myšlenky, která se vypařila do vzduchu. Jako komedii nedoporučuji a pokud chcete nějaké sci-fi, které navíc vyjadřuje poselství, sežeňte si Lipského Srdečný pozdrav ze zeměkoule. Hlavně díky scénáři a nestandartním výkonům rekomandem posílám do odpadu.

První setkání s Bergmanem. Tuhle jsem zde četl, že náš režisér František Vláčil mu byl stylem podobný. No, možná máte pravdu, ale Bergmana jsem lépe chápal a byl jsem zde vtažen do děje, což je pro hodnocení důležité. Ovšem nevím, zda takové soudy mohu provádět, neb vím, že filmy jako Scény z manželského života či Fanny a Alexander jsou rozmanitější, co se délky týče. K filmu samotnému - dokázal zaujmout i ponurou přenesitelnou atmosférou, která na diváka dýchne už první promlouvou faráře Tomase. Ovšem pak film plyne pomalu, je to na jednu stranu dobře, je tu možnost popřemýšlet, na druhou stranu hrozí riziko utopení se v příběhu, naštěstí tomu tak úplně nebylo. Zamlouvá se mi i myšlenka filmu - přemýšlení nad vírou a životem, zaujaly mě díky tomu dvě sekvence - dopis citovaný samotnou pisatelkou a moment, kdy těhotná matka rodiny oznamuje tragickou ztrátu důležitého článku příbuzenstva. Hodnocení? Jelikož se mi všechny otázky nezodpověděly a atmosféra, ač správně ponurá, časem pomalu, ale jistě vyprchává, dávám čtyři hvězdy. Myslím, že Bergman si svůj majstrštyk schoval do jiného opusu.

Jelikož jsem byl už trochu těmi megafilmy přehlcen, rozhodl jsem si na konci týdne pustit nějaké to béčko s oddychovým dějem. Očekávání se mi splnila - první polovina je sice průměrná, nicméně vše mi vynahrazuje zbytek filmu s přesně strefenou dávkou akce a výbuchů. V některých komentářích jsem zastihl, že prý Stallone nezahrál dobře. No, já si myslím opak, je tahounem. Byl jsem překvapen, že snímek, ač byl pouhopouhý akční, měl také nějakou myšlenku, což mě opravdu v tomto žánru překvapilo. Ač téměř vždy oddychovkám dávám tři hvězdy, protentokrát uděluji výjimku - zvyšuji o hvězdu a těším se na další díly.

Počtvrté, a ještě hůře. Tohle berte jako stručné hodnocení dalšího Tarantinova filmu. Upřímně, nechápu ten humbuk okolo něj. Ani ten scénář už není, co býval. Také nerozumím, co tím jako mělo být řečeno - pokud to byla parodie, tak se nepovedla, pokud to bylo myšleno vážně, také bez úspěchu, no a jestli zase Quentin vzdává něčemu hold, tak je mi smutno, protože vařit čaj neustále z jednoho a toho samého pytlíku opravdu NELZE. V komentářích píšete, jaká že to byla dávka emocí. Mě celý snímek, potažmo brutalita, na které je projekt postaven, nechávají chladným. I když, úvod se Smrtonošem je celkem solidní. Ovšem takového výsledku asi pan režisér dosáhnout nechtěl. Ale pořád lepší, než když z krve málem zvracím - konkrétně si beru opět na paškál jeden nejmenovaný muzikál. Tarantino je slušný řemeslník, což dokázal použitím hudby a opětovným dobrým vedením herců. Ale jak jsem již psal - jeho filmy jsou na jedno brdo a je vidět, že pořád na jedné věci stavět mi nezajistí skvělý prožitek. Na druhý díl se dívat nebudu, přece jen, když se mi to nelíbí, tak ať se na to nedívám, jak by řekl pan Železný. Závěrečná opětovná rekapitulace kariéry QT: Gauneři za pět hvězd, skvělý úvod a špička nezávislého filmu. Pulp Fiction tři hvězdy, podobné, avšak hodina navíc bohužel dělá ze snímku průměr. Jackie Brown - dvě hvězdy - zdlouhavá, ale má děj a trošku se od předchozí tvorby odkloňuje (ovšem závěr byl hrozný). A teď Kill Bill. Jelikož přemílá již viděné, navíc s příběhem - nepříběhem, uděluji tomuto filmu pouhopouhou osamocenou jednu hvězdu. Mimochodem, anime si mohli odpustit (spojily se dohromady dvě věci, na které mám averzi). Závěrem bych akorát dodal, že pokud Tarantinovi selže pistole i při Inglourious Basterds, tak si bohužel úplně zavřel dveře. Škoda, jak jsem psal, řemeslo mu jde od ruky.

Za celé dvě hodiny se mi chtělo jen těžko věřit, že jsem právě shlédl český film. Vlastně slovenský, ale to v té době bylo jaksi jedno. Skvělí herci. Ida Kaminska po zásluze si vysloužila nominaci na Oscara, více než jí ztvárněná postava mě spíše zaujala její dobrá slovenština bez jakéhokoli přízvuku (pocházela z Ukrajiny). Jozef Kroner by si podle mě zasluhoval také nominaci, leč on se žel nedočkal. Jeho postava mi trochu připomněla Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, herecký výkon je stejně kvalitní, i když si myslím, že na pana Hrušínského jen tak nikdo nemá. Pro mě už jen stěží tento slovenský herec bude panem Košťálem, co nevečeřel od Kuvajtu napadení. Hudební doprovod je též jakoby z říše snů. Zdeňka Lišku jsem už znal z Vláčilových filmů a i zde nezklamal. Líbilo se mi, že se též nezapomínalo na humor, ale ten jsem shledával pouze v úvodu, zbytek se nesl ve vážném duchu. A vyvrcholení? Tak takové se v našem prostředí jen tak nevidí. Paradoxní situace, po níž následuje radikální řešení. Komentovat kvality oné scény nebudu, ta scéna se prostě musí vidět. Co se týče ceny Akademie... ze všech tří filmů, co touto cenou zvedli ve světě kredit naší malé země, si tento film podle mého názoru zasluhuje pozlaceného plešouna asi nejvíce. Ostře sledované vlaky si totiž vysloužily jen čtyři hvězdy a Kolja, ač proti němu nemohu nic říct, je trochu podobný případ jako Forrest Gump, který opanoval udílení Oscarů ´94. Životní dílo dvojice Kadár - Klos si vysluhuje bez debat pět hvězd.

Úvodem: Pokud jste neviděli, hrozí nebezpečí, že ochutnáte část koláče ještě před hodováním. Jinými slovy bacha na spoilery. Je tu sice dobře odvedená řemeslnická práce, jako například herecké výkony atp., ale to píšu téměř v každém komentáři a už vás s tím určitě unavuji. Během filmu jsem totiž přemýšlel o jiných věcech. Například mě fascinovala vypointovanost příběhu. Sice jsem tušil, že se ještě v druhé polovině něco stane, ale co to bude, to se dalo tipnout stěží. Dále jsem byl překvapen, že i když podobně jako v Psychu nám jedna z hlavních postav v polovině umírá, není to pro film deficit (byl jsem opravdu napnut, co bude dál) a zbývající čas je překvapivě skvěle vyplněn dvojrolí. Co se týče typického hitchovského napětí... nebylo to až tak z viděného, jako spíš z toho, co se stane. Tudíž je to plus. Líbil se mi také další obvyklý Alfredův prvek - děj nenapádně plyne, ticho po pěšině - a bác! Divák je šokován (první scéna u Golden Gate). Připomínám, že to není nějaké klišé, Vertigo byl můj pátý Hitchcockův film a popáté jsem seděl v křesle s otevřenými ústy... a stejně tak jsem již popáté měl možnost obdivovat krásu nějaké blondýnky. Moje tvrzení, že Hitchock byl opravdu pan režisér, je potvrzeno mimochodem tak, že je od diváka vyžadován upřený pohled na obrazovku. Mohu potvrdit, že když se odhlédnete tu a tam vedle, je zle. Děj trochu rozvláčný, pomaleji plynoucí, fantastický úvod zlatého (24 karátů) období Hitchovy kariéry vrcholící Psychem, na které film sice nemá, ale to není důvod neplýtvat plným hodnocením. I když, pro takové mistry ve svém oboru jako Alfred není hvězd nikdy dost a nelze to nazvat plýtváním. *** Repríza (27.7.2009): Rozhodně mám lepší pocit než při premiéře. Tam, kde jsem si byl prvně nejistý, jsem dával nyní pozor a vyplatilo se. V úvodu jsem při záběrech dolů dokonce pociťoval mírné bolení hlavy, což je důkaz toho, že mě dokázal Hitch vtáhnout do děje - jedna scéna na mě zapůsobila opravdu tak, jako bych v tom San Franciscu byl. Film se znalostí věci už tolik nešokuje, o to víc se dá vychutnávat například stránka scénáře - lepší scénář než zde u Hitchcocka nikdy neuvidíte. Též bych chtěl pochválit Bernarda Herrmana, který podobně jako u Psycha udělal dobrou práci v oblasti hudby - je úchvatné, jak pouhým jedním brnkáním brnká zároveň i na nervy. Rozmýšlím se, kde se Dario Argento inspiroval se svojí přehnaně krásnou barevnou stylizací (Supsiria) - řekl bych, že důvody našel právě zde. V tomto případě mě mimochodem napadá asi nejoriginálnější možná myšlenka, kterou bych vyjádřil svůj obdiv k snímku: Vertigo je po výtvarné stránce natolik dokonalé, že ani ten největší zastánce klasického černobílého filmu (mezi které se počítám) nemůže popřít prospěšnost vynálezu barevného filmu, ba naopak, měl by z něj přímo nadšen. Původně jsem během projekce chtěl přiřknout Vertigu v kontextu tvorby mistra napětí šalamounskou 3. - 5. příčku (spolu s Ptáky a Severozápadní linkou), nejen zmíněnými klady mě však uchvátil natolik, že ho umístím na samotný bronzový stupínek, hned za Notorious a Psycho. 100%

Ano, nápady na gagy začínají pomalu docházet. Ano, dějová linie není nijak přelomová a originální. Ovšem nemohu říci, že bych se nebavil. Dreyfuss je tentokrát téměř bez projevů šílenství, zato Kato tu má více prostoru a Sellers pořád je na 100%, tentokrát díky největšímu množství převleků / jeden film. Podle mě byl tento díl i lepší než Návrat z roku 1975, onen díl byl utahanější a Clouseau často chyběl. Zase se mi líbily parodie, tentokrát si bereme na mušku Kmotra a (možná) asijské akční filmy. Ovšem dumám občas nad tím, jak by se mi líbil Clouseau v originále, přece jen se mi zdá, že sem tam táhne snímek i dokonalý dabing Stanislava Fišera. Tak jako tak, 90%, pět hvězd, bohužel naposledy. Na Stopu bych se časem možná podíval, Kletbu a Syna ignoruji a Martinův remake? Kdoví.