Recenzie (19)
Traja bratia (2014)
Dodnes jsem měl nikoliv o filmovém, ale o reálném pekle dost nejasné povědomí. Děkuji tvůrcům. Shlédnout tohle celé, to je totiž tím skutečným peklem. Asi každý z nás zná každou jednu z oněch 3 pohádek a rozhodně se s nima dá udělat hodně, snesou lecjaké přiohnutí, vylepšení či zašmodrchání, viz třeba Karcoolka nebo Červená Karkulka (Red Riding Hood z roku 2011). Co ovšem nesnesou jsou zjevně Svěráci. Za tohle bych doporučil jim dát ruce do svěráku a utahovat a utahovat.
Bastardi 3 (2012)
Jedničku jsem shlédl a říkal si, jak už zde několikrát zaznělo od jiných komentujících, že měl někdo konečně koule ukázat některé problémy v jejich reálné podobě. Pak jsem se podíval na dvojku a byl z ní rozčarován. A trojka? Teď na to civím a marně přemýšlím, co si Magnusek šlehnul? Ale musel to bejt sakra matroš.
Nedotknuteľní (2011)
Úžasný film ze života. I kdyby o ničem jiném, tak právě o tom, že i postižení mají svou hrdost, tvář, potřeby. Jsou postižení, ne retardovaní, nesvéprávní apod. Poučme se z něj a naučme se k nim chovat s respektem. Pomoct ano, když je opravdu třeba, ale nedělat z nich chudáčky, mentálky, jak je obrazem dnešní doby. Smekám a o to víc, že jde o opravdu reálný příběh!
Vometáci (2002)
Chcete-li si u nějaké komedie odpočinout, ale současně se i zasmát ději a vtipům, které mají hlavu i patu, pak nelze, než jen vřele doporučit. Nečekejte žádný humor prostě jen pro humor ve stylu Eddie Murphyho a dalších. Humor je nenásilný, děj plyne bez nějakých vážnějších zádrhelů a Molly Parker je ve filmu chvílema k nakousnutí. Vometáci jsou z filmů, které si člověk klidně pustí víckrát a pokaždé se dobře pobaví a odpočine si u něj.
Čierna labuť (2010)
Film mohu jen vřele doporučit a to nejen díky skvělé Natalii Portman, ale celkově dobře podanému příběhu, psychologické studii povahy, proměny z bílé duše v až černočernou tmu. Zatím jsem se neodhodlal shlédnout film podruhé, ale první shlédnutí bylo intenzivním, příjemným zážitkem, jakého se mi už dlouho nedostalo.
Predčítač (2008)
Na první shlédnutí film, který chytí a protáhne dějem takřka na jedno nadechnutí. Některé zvraty jsou velice nečekané a přicházejí bez sebemenší předzvěsti. Film nemá problém ani s nahotou, byť podanou vkusně a decentně. Jednotlivé dějové a obsahové linie často sahají opravdu až na dno. Na první shlédnutí. Předčítač není z filmů, které člověk s časovým odstupem shlédne rád znovu a při každém dalším shlédnutí si odnese něco víc. Ale právě ono první shlédnutí stojí rozhodně za to.
Snehulienka a lovec (2012)
Právě jsem to dokoukal a jen přemýšlím, co to jako sakra mělo bejt? Málokdy se odhodlám k veřejnému hodnocení filmů, neb každý máme jiný vkus. Ovšem tohle? Nevkus od začátku do konce. Nechápu, jak někdo může klasickou, krásnou pohádku proměnit v takovýhle tupý nesmysl? ODPAD!
Harry Potter a Polovičný princ (2009)
Dle mého soudu absolutně nejslabší z celé série, tedy ve filmovém podání. Knize nelze vyčíst nic. Naopak si troufám říci, že kdybych ji nečetl, asi bych se mnohdy ztrácel v ději, do kterého bylo vloženo co v knize není a naopak odstraněno vskutku mnohé. V některých případech jsem i zvědav, jak se poslední díl popere s těmito úpravami, když některé jsou v jistém ohledu pro poslední díl vpravdě klíčové. A upřímně se bojím. Zpět však k dílu, který jsem, mírně varován, raději shlédl až s delším časovým odstupem od jeho uvedení, abych svou případnou kritikou nekazil kinům, videopůjčovnám a videoprodejnám obchody. Ještě teď se nemohu vzpamatovat ze sledování prázdného dílu, u kterého jsem stále přemýšlel, zda si autor scénáře dělá srandu či jen legraci. Většina tohoto dílu se zaobírá milostným životem náctiletých, muckáním, jak je zde jmenováno na úkor v podstatě jakéhokoliv děje. Jistě, je hezké sledovat nalézaný milostný život hlavních hrdinů, ale nemyslím si, že by zrovna příběhy Harryho Pottera byly vnímány jako romantické a milostné. Divák očekává něco zcela jiného. Alespoň já jsem očekával. Nyní stále očekávám uvedení skutečného Harry Potter a Princ dvojí krve a prohlášení stávající verze za jakýsi žert s diváky.
Tucet špinavcov (1967)
Válečné filmy jsou málokdy mým šálkem čaje, ale přesto se některé dostaly do popředí mé pozornosti, dokázaly si ji udržet od začátku až do samého konce a nabídnout mi trochu jiný pohled na věc a formu zábavy. Tento patří právě k oněm vyjímkám a mohu jej vřele doporučit pozornosti všech těch, kteří tuto tématiku podobně jako já nemají jinak zcela v lásce, ale stejně tak i těm, které válečná tématika láká a oslovuje. Krom hvězdného hereckého obsazení, jaké se málokdy podaří, krom rolí, šitých snad přímo na míru jednotlivým hercům nelze přehlédnout i nevtíravý humor, děj který se války jako takové dotýká občas jen velmi okrajově, ale také psychologickou studii jednotlivých klíčových postav při jejich přerodu.