petaspur

Pestrobarevná show Made in Nightwork mne zcela pohltila. Vždycky mne totiž potěší, když se v dnešním materialisticky zaměřeném světě objeví někdo, kdo má evidentní radost z pouhého faktu, že rozdává radost. Jejich hudební styl sice není tím, na co reaguju spontánním střiháním uší, ale všudypřítomné kraviny, vyšperkované módní přehlídkou Teplotexu, mne nutí k maximálnímu hodnocení. Viděno dne 3. 12. 2010 na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/21054215193-ct-live/.

Notoricky ulhaný záletný režisér Guido Contini však nemá nejmenší tušení, o čem bude jeho nový bombastický film Italia a Rob Marshall mi se svým kouskem Nine připadal podobně připravený. Natočil několik nevýrazných, umělecky natočených hudebních čísel, zpívaných polonahými celebritami, a propojil je trampotami režiséra Guida, jehož chtíč bloudí meži manželskou postelí, temperamentní milenkou a barovými náhodami. Ač mi svůdné děvy stále ještě způsobují neplánované napínání kalhot, tak v tomto provedení bez obtíží zvítězil spánek.

"Stýská se mi po starých časech. Už rok jsem nikoho nezabil. - To je smutné." Bývalým agentům CIA se jejich důchodový život příliš nepozdává a proto je rozveselí skutečnost, že je chce někdo zabít. Je to důvod k odkrytí nasyslených zásob zbraní, osvěžení vzduchu čerstvými hláškami a cestě tradičně jednoduchým akčním příběhem. Tento princip bude mé stále ještě nedospělé duši pravděpodobně vždy vyhovovat.

Nemám rád tisíc a jeden škleb Jiřiny Rákosníčkové, nesnáším přechytralé babky detektivky, takže jsem sám sebe vychytrale zaskočil tím, že jsem se při prvním díle docela bavil. Pak již následoval přestup na očekávané koleje.

"Předpokládejme na moment, že byste nebyl čestný muž. - Směle do toho!"

"My taky chceme do Kraje! Napřesrok zasejeme trávu v brankovišti ..." Slavoj Houslice je zkrátka ambiciózní klub. Všechny typy jeho hráčů i činovníků jsem při svém dlouholetém pobíhání po pažitu někdy potkal a činí mi velké potěšení si na ně zavzpomínat u obrazovky. Jsem rád, že při hodnocení tohoto seriálu se samo zpochybnilo mé přesvědčení, že většina zdejších uživatelů inkasovala za čtyři z tělocviku, při kombinaci slov NOVA - FOTBAL jim samospoušť mačká tlačítko odpad! a náhodně vybere jeden z připravených znechucených komentářů.

"Co to říkal? - Že jsme všichni mrtví, akorát s přízvukem!" Současné špičky akčního filmu spojily síly s esy nedávno uvedenými do Síně slávy a vykopaly si k tomu i nějakou tu solidně vytvarovanou hereckou mrtvolu. Od začátku dávají společnými silami najevo, že tady nepůjde o filmové vychytávky pro fajnšmekry, strukturovaně rafinovaný děj pro intelektuály ani o nemilosrdné drama pro citové masochisty. Jména nafouklých svalovců správně dávají tušit, že výbuchy budou otvírat dveře do sálu, požáry budou žhavé i v šestnácté řadě, kadence střelby překoná pověstné tatatatata, čepele svištících nožů se vždy spolehlivě zabodnou do sebemenšího cíle a hlášky budou ještě sušší než bývá v posilovně zvykem. Jako fanda žánru se musím přiznat, že i kdyby tato sestava na plátně toliko znuděně cvrnkala kuličky, tak bych o pěti hvězdách stejně uvažoval.

"Vaší devízou je krátká paměť!" Právníka Nicka Rice uspokojuje procentuální úspěch jeho případů, ale na tuhle rychlou dohodu jen tak nezapomene. Ctihodný občan Clyde Shelton totiž není spokojen s vyřízením případu své zavražděné rodiny formou účetní položky a rozjíždí svůj vlastní boj se systémem. Jeho pomsta má mnoho logických nedostatků, ale já jsem se bavil natolik, že jsem je nechtěl vidět.

"Omlouvám se, ale zbývá mi šest týdnů do čeho?"

Holanďani se stávají skutečnými kouzelnickými mistry. Natočili remake amerického originálu Interview s takřka shodným dějem, v tuzemsku neokoukanými hereckými tvářemi a ještě ho stihli uvést do kin o čtyři roky dříve než američané. Ale ano, i já dokážu s mírnými obtížemi rozpoznat originál od kopie, ale snímky jsem viděl v nesprávném pořadí a nyní marně dumám nad tím, jak by na mě US forma působila, kdybych již znal tu evropskou. Takhle to u mě vychází na plichtu.