CBD

Kdyby nebylo Tudorovců šla bych s hodnocením výš, tak o bod, ale jelikož je Králova Přízeň jen plytkým vývarem Jindřichovy "aférky", kde sice hrají známé tváře (z nichž mohu pět chválu pouze na Scarlet a věřte, že to se mi často nestává) nemohu jinak než za dvě.

Aneb… Náhradníci na tripu. Není to tak dávno co se většina z nás nechala unést prvním tripově pojatým filmem. Ano, řeč je o Speed Racerovi. Slovo „trip“ je vyznačující i pro značně Rkovějšího Gamera. Upřímně řečeno, na scénář se mi nadávat moc nechce. Možná proto, že jsem po reakcích některých mých známých moc nečekala. Je to vlastně takovej extrakt osmdesátkového Running Man, kde namísto Arnieho láme páteře Gerald a namísto kanálového systému brázdí typické velkoměstké lokace už v hrách určené pro ty správné přestřelky. Samozřejmě, že jeho odsouzení je jen fraška a samozřejmě, že venku na něj čeká žena a dcerka. Nic nového. To vlastně nebylo ani v Andersonově Rally Smrti. Ovšem to by tvůrci Gamera nesměli vsadit na vizuální provedení ve spojení s chaotickou kamerou a střihem. Sem tam dojde i na interaktivní rušení tak, jakoby vám padalo připojení. Do toho nějaké ty filtry, v obří obrazovky přetvořené stěny domů a gamerské citace. Olalá - Gamer je na světě. Neveldine/Tylor točí filmy zřejmě hlavně pro sebe a právem se spoléhají na to, že nejsou sami komu se budou líbit. Gamer je tripový popcorn se známými (a dobře hrajícími - včetně parodického Michaela C. Halla) herci, který už od traileru slibuje to co v závěru splní. Nepřekračuje hype očekávání jako například netradičně pojatý Blompkampův District 9, ani se nedrží vypiplané osmdesátkovosti jako Rally Smrti. Nejvíc mi tu sedí to srovnání se Speed Racerem, který byl i pro hodně odpůrců nakonec překousnutelným, protože měl v sobě i jiné prvky, které je k obrazovce přivedly. Gamer tyto prvky postrádá, ale to pořád neznamená, že si svoji cílovku nenajde. U mě je to rozhodně na pomezí 6/10, ale spíš protože mi místy hodně mrzí nevyužitého potenciálu. První kdo najde hranici mezi „interaktivně“ pojatým filmem a dobrým scénářem vyhrává. Stále čekáme…

Můj druhý Park... takže už jsem měla očekávat do čeho jdu, ale na tohle se nedá připravit. Přečtete si anotaci a zní zajímavě, ale to co vám film naservíruje je něco co naprosto předčí vaše očekávání. Přesně jako tenhle dokonale poetický a brutálně upřímný film zároveň. Nemohu víc než tleskat. Závěrečná půlhodina doslova graduje a člověk si připadá, že nahlíží za plot toho i nejtemnějšího lidského behaviorismu...

Totální lobotomie zaměřená na snad všechny negativní aspekty dospívání přes anorexii, sektrářství, homofobii a sebevražedné tendence. Emo víc než jsou tvůrci, potažmo fanoušci ochotni přiznat. Pro ty ostatní - tedy ty nespadající do první skupiny „uctívačů“ je NM naprosto neselhávající komedií, místy parodií smíšenou s údivem nad scénáristickou (potažmo autorčinou) tupostí a velmi, podotýkám velmi znepokojivými dialogy. Je to vlastně tak nelogické až to dává smysl. Ze dvou snižuji na jednu, protože i po týdnu mám z toho filmu nic než psychické trauma...

GUILTY PLEASURE. Já vím, je to pokleslé a velmi, velmi neprofesionální rozhodnutí filmového milovníka, ale zkrátka, tohle je jeden z filmů mého dětství a k tomu se ošklivě zachovat nemohu. A jak Skeletor sliboval: Já se vrátím, tak mě vrací i tenhle opravdu velmi odpaduhodný skvost do mého dětství.

Emmerichovo 2012 vůbe není taková katastrofa jak jsem očekávala. OMG counter pod patnáct a ANI JEDNA (!!!) americká vlajka. Možná mi to i mrzí...

Jako romantický film nefungující, jako kritika církve nedostačující.

... aneb: starý lišák Trier se opět vyjádřil. A jeho sdělení? Temná stránka lidské povahy, největší strach, láska, sexualita a ženská spiritualita. To vše v naprosto minimalistickém obalu kdy dokáže zapůsobit vizuálními hrátkami za pomocí padajích bukvic tak jak se to Míša Bay snažil za 170 milionů dolarů s vy víte čím. Antikrist má pověst kontroverzního díla, ale po jeho shlédnutí si nemohu pomoc a hlasitě nesouhlasit. Film není konroverzní protože je v něm několik scén, které neunesou slabší povahy ani protože do krásně natočené lyrické scény s nečekaně drastickým vyhrocením vloží záběr, který jsme v mainstreamové kinematografii měli možnost spatřit pouze u konce Klubu Rváčů, nýbrž proto, že Antikristova hloubka spočívá právě v jeho pochopení. Pokud se rozhodnete vychutnat si tento nanejvýš umělecký zážitek s fantasticky (ne)hrajícími herci jako nevědomý a ničím nedotknutelný divák litovat jistě nebudete, ale když se zamyslíte nad tím co chtěl ten starý lišák Trier sdělit musí vás to srazit na kolena. Téma antikritsta je velice osobní, těžce stravitelné a především velmi originální, protože pokoušet se pojmout "problém" nebo jestli chcete "záležitost" jakou je právě ženská spiritualita (jinak velmi zjednodušeně řečeno náboženství) je natolik odvážný čin, že mohl dopadnout velmi, velmi špatně - prozrazujíc se fraškou a gore smíchaného s psychologicky laděným survival horrorem. Ano, tohle všechno mohlo z Antikrista být, kdyby celé vyznění snímku ve svých pevných rukách nedržel v době natáčení ovšem velmi depresivní Lars von Trier. Je mi jasné, že tenhle komentář vám před shlédnutím filmu moc neřekne, ale když se sem potom vrátíte film ohodnotit budete moudřejší. Pokud se nebojíte se nad ním zamyslet.

Nejlepší výkon N.C. za poslední cca dva roky.

Bruce Willis (opravdový od Matella) se nám skrz sterilní režii J. Mostowa pokouší sdělit to, že krása není všechno. A také jak je "nebezpečné" když zapomenete na klávesu Shift.