Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenzie (981)

plagát

Kto prežije - Season 42 (2022) (séria) 

V předchozí sérii jsem tvrdil, že casting je jediná věc, co tu show drží nad vodou. Tak tady to platí ještě dvakrát víc. Asi top 5 casting vůbec. Po téhle řadě je ta předchozí úplně zbytečná. Úžasní lidé, z nichž se pravděpodobně většina jednou vrátí, neskončí li sama show dřív. Jinak je to formálně stejná řada jako předchozí, ale nebýt pár drobností, tak by to vlastně byla v podstatě pětihvězdičková série. Každý díl byl zajímavý. Ok, jeden byl hodně nepříjemný, ale to už nemá cenu rozmazávat. Místní rasisticko/homofobní úderka to udělala za mě. Naprosto skvělá finální kmenovka, která by i mě samotného přesvědčila změnit hlas. Vyvstává ale čím dál víc zásadní strukturální problém celé hry ve chvíli, kdy se počet lidí ztenčí do pěti až šesti kusů. Samotná podstata hry v podstatě určuje, že další vývoj je z části o 100% náhodě, z části o tlačence produkce a zčásti o eliminaci jakýchkoliv lidí, co mají nějaké resumé. Výsledkem je prakticky vždycky neuspokojivý vývoj ve finální části hry a smíření se s vítězem, který je většinou akceptovatelný, ale málokdy skutečně "nejlepší".

plagát

Důvod k rozvodu (1937) 

Jedna z těch nejlepších ČS komedií do roku 1937. První půlka by snad byla možná i za plný počet. Stará parta Lamač, Wasserman, Heller a Ondráková se naposledy vrací v československém filmu v plné parádě a skončili stejně dobře, jako začali ještě za dob němé éry. Hlavní trojice herců (Ondráková, Nový, Mandlová) je pro mě to nejlepší, co prvorepublikový film nabídl (a nemyslím právě jen 30. léta). Jsou to opravdu herci, a ne jen karikatury nebo bezcharakterní figury, které by mohl hrát kdokoliv jiný. Anny mě dostává tím, jak je ve všech svých filmech emancipovaná, svá a hlavně úplně jiná, než kterákoliv jiná herečka té doby a i zde v ní pořád zůstala troška z těch roaring twenties. Na filmu je znát, že na režisérské sesli seděl člověk, který chtěl posouvat film dál. Kamera nabízí mnohem sugestivnější filmový zážitek, než snad kterýkoliv čs film předtím. Dialogy jsou i dnes velmi úderné a jazyk živý a přirozený. Během první půlky jsem se smál skoro celou dobu, druhá už je o něco slabší, ale přesto je to dobré. Myslím, že je snímek dost nedoceněný, dnes i ve své době, právě proto, že jeho dialogy jsou na tu dobu docela drsné. Však to taky bylo prý až od 16 let. Sexuální narážky, komunikace mezi lidmi, která je dost bez okolků a právě proto je to vtipné. Víc, než komediální snímky například Hugo Haase, jehož zápletky jsou ještě o něco ztřeštěnější a navíc ty filmy vynikaly situacemi, kdy se divák cítí trapně a postavy jednají tak hloupě, až to vtipné není. Tady se chovají postavy tak hloupě, aby to vtipné bylo. Navíc mám tedy pro film slabost i vzhledem k povolání hlavního hrdiny a autoři si nenechali ujít ani píchnutí do moderní vážné hudby, což je v kontextu roku 1937 pro mě zajímavé. Je to doba, kdy ten svár mezi soudobou vážnou hudbou a středním proudem skutečně existoval, poslední generace těch všeobecně známých autorů jako Šostakovič, Stravinskij, Prokofjev a další. Dnes už ten svár probíhá čistě jednostranně, protože většina lidí ani neví, že současná vážná hudba vůbec existuje.

plagát

James Bond: Dnes neumieraj (2002) 

Rozhodně jeden z těch nejzapamatovatelnějších filmů s Jamesem Bondem. Zápletka mi přišla přitažlivější než jindy (Severení Korea za mě super). Hlavně je ale zapamatovatelný z důvodu, že už se úplně zbláznil. Já nesouhlasím s tím, že to není žádná Bondovka. Jen ty nejhorší věci z předchozích Bondovek dává do koncentrovanější podoby. Honička kluzáků na začátku? Čím je proboha plní, že vybuchují po kontaktu úplně s čímkoliv? To je asi ten nejnebezpečnější dopravní prostředek ze všech! Zároveň koncentrace technických nesmyslů zde dosahuje asi už opravdu bondovského vrcholu, který nebude překonán. Absolutně nechápu, proč tu není uveden žánr sci-fi. Však ta genová terapie, virtuální realita, neviditelnost, a zejména Icarus, to jsou věci jak z Hvězdné brány. Jenomže zpracováno je to jako trapná komiksárna (v tom je to dost pokrokový snímek) navíc s příšernými efekty po celou dobu stopáže. Poslední půl hodina (zhruba od útěku před slunečním paprskem) je už jenom trapná. Přicházejí rádoby šokující odhalení a Bond přežije úplně jakoukoliv situaci, i když je pravděpodobnost přežití někde okolo 0,0001 %. To bylo v Bondovi vždycky, ale tady je toho nějak víc a pořád. Je to škoda, protože se autorům podařilo udělat mnohem zábavnější snímek, ale na úkor toho, že je to už úplná blbost, ne jen pořádná blbost, jako v předchozích filmech s Bondem. Písničku Die Another Day jsem v době vzniku upřímně nesnášel, dneska mi přijde docela cool a dost předběhla svojí dobu (ač nemá s Bondem nic společného) a s úvodní znělkou funguje bezvadně. A baví mě, že John Cleese prostě musí být v každém filmu John Cleese, to jinak nejde. Nejlepší část filmu.

plagát

The Last of Us - Season 1 (2023) (séria) 

Na seriál jsem se původně dívat nechtěl, protože mám hru někdy v budoucnu rozhodně v plánu, ale jak se znám, dostanu se k ní tak za dvacet let, takže jsem si radši dal ten seriál. Má pro mě dva hlavní klady. Ústřední hereckou dvojici a celkový setting a dávkování. Ať si říká kdo chce co chce, Bella Ramsey je boží. A pak taky fakt, jak umírněný celý seriál je. Nečekal jsem, že i já budu nakonec volat po více akčních scénách. Ale nakonec jsem vlastně nadšený, protože to, že jich je málo, způsobilo, že si je užívám a jsem za ně rád a v podstatě do poslední si je vybavuji. Na konci však bylo houbáků opravdu málo (zřejmě z finančních důvodů). Hlavní nebezpečí v seriálu od začátku do konce představují lidé. Ze seriálu je hodně cítit, že je podle hry, zároveň se mu podařilo, aby to vlastně skoro vůbec nevadilo. Jediná věc, co je na palici, je status quo. V podstatě se nikdy nic nestane a vždycky se všechno vrátí do zajetých kolejí. Je to logické, ve hře prostě hrajete za ty dva od začátku do konce, ale po několika dílech už je to dost otravné. Seriálu si vážím paradoxně i pro jeho výplňové epizody, třetí díl byl fantastický, sedmý zajímavý. Když se nad tím ale zamyslím, nedává smysl tyhle epizody označovat jako výplňové. Výplňová epizoda je tady vlastně každá. Žádná nás nikam neposune. Celkově nejde o nic jiného než o post-apo road movie, kde se každý díl zastavíme v nějaké vesnici, kde se něco pokazí. Pořád to ale stačí na suverénně nejlepší videoherní adaptaci ve světě filmu nebo seriálu, protože autoři ji zpracovali inteligentně, sugestivně, zbytečně neškrtali, a to, co přidali navíc, je dokonce výborné. Závěrečné rozřešení bylo pro mě trošku nepříjemné, takže jsem rád, že si můžu od příběhu dát chvíli pauzu, ale pokračování si rozhodně dám.

plagát

Kto prežije - Season 41 (2021) (séria) 

Kdyby se první polohluchý gay stal vítězem, obával bych se, že by tato řada byla vlastně asi tím nejlepším možným, co je CBS schopna vyplodit. Takhle mám ještě rezervu. Díky menšímu počtu dnů vidíme více věcí z tábora. Není tu promíchání kmenů. Není tu návštěva loved ones. Vyhlášení proběhne hned na ostrově. Většina výhod naštěstí vyšuměla. Byl překvapivý důraz na survival prvek a cast byl dle mého dobrý, zaměřen na výrazné a inteligentní lidi, ačkoliv jsem tam postrádal konfliktní typy. Všichni byli totiž příliš sluníčkoví. Probst už nikdy nechce zažít Thajsko nebo Gabon, takže to podle toho asi i vybírají. Hlavními negativy jsou všechny nové twisty snad s výjimkou protect your vote vs risk your vote, ale to pouze za předpokladu, že by se daná věc v celé sezóně vyskytla maximálně dvakrát. Twist "změna historie" považuju za asi největší sračku, která se snad kdy v Survivoru objevila, jež jde zcela proti smyslu hry jako takové a která zcela jistě ovlivnila i, kdo se stal poté celkovým vítězem. A výhoda "ukradni imunitu nebo výhodu" v kontextu této sezóny byla sračka no. 2. V jiné by to třeba bylo fajn. Naštěstí tato výhoda vedla k nejlepší kmenové radě. Negativem je také Jeff Probst, který dokázal prakticky nemožné a z absolutního zbožtění se v mých očích za těch 20 let postupně propadl na samotné dno a už ho pomalu nesnáším. Podstatným negativem je samozřejmě velmi nadměrečný a zcela jednostranně vykládaný výskyt kulturně společenských témat a otevřený rasismus, což zabralo v této sezóně celkově zhruba 100-120 minut. Nastavený trend bohužel vede k tomu, že Probst, diváci, ale i soutěžící posuzují ostatní z velké části podle vnějšího obalu a příslušnictví k určité skupině, což považuju za pro hru extrémně škodlivé a hlavně obecně nešťastné.

plagát

Pán času - Revolution of the Daleks (2021) (epizóda) 

Zakončení 12. série není tak špatné, jak to tady vypadá, a patří mezi nejlepší díly sezony. Obecně je ale 11. a 12. série asi úplně stejně špatná. John Barrowman opět nebyl bohužel zcela využit. Základní story je ale celkem ok a vlastně mě to bavilo. Navíc oceňuji závěr, který mě naplňuje optimismem do budoucí série, neb jako sidekick zůstává z tria postava, ke které jsem měl přecijenom nejblíže a s jedním pobočníkem to bude lepší.

plagát

Pán času - Praxeus (2020) (epizóda) 

Takhle to holt dopadá, když máte nejdříve zadání a až pak na to něco musíte horko těžko vymyslet. Ale po všech stránkách povedenější než Orphan 55. Už se nám v sérii trošku opakuje pointa, že se jedna z postav nejprve tváří kladně, bojuje s partou a pak přijde šokující odhalení, že je to vlastně emzák, ale tak to je DW klasika.

plagát

Pán času - Orphan 55 (2020) (epizóda) odpad!

Čert vem tu neskutečně stupidní agitku. Nebo jako ne. Tohle už byla fakt síla. O co lepší by to bylo méně doslovné? Při prvním náznaku pointy jsem si říkal "ok, taková zajímavá varianta na Planetu opic", a ona pak začala přednáška (teda vlastně nakonec dvě přednášky) pro děti třetí třídy základní školy napsaná dětmi ze šesté třídy. Bohužel děti ze šesté třídy pravděpodobné napsaly i celý zbytek dílu. To byla taková slátanina, že to snad ani není možné. Snad 4 postavy, na kterých nám vůbec nezáleží, se tady postupně rozhodnou hrdinsky zahynout. Obrovské emoce! Každá věta ze scénáře je naprosto debilní. Režijně je to zcela nezvládnuté a obecně to působí mnohem hůře než díly o deset let starší. A pokud nám tvůrci zrovna nenabídnou agitku nebo amatérismus, dodají s radostí nějaký ten cringe. A to ještě nezmiňuju, že obsah dílu není nic jiného než miliontá variace na naprosto ordinérní zabíjející monstrum, což bylo jen v Doctoru Who už asi 258x a ani ten nápad na "lázně v pustině" není v Doctorovi poprvé, viz úžasný díl Midnight ze čtvrté série. A detail na konec, který asi nemá ani cenu v tomhle seriálu vůbec řešit, ale v celém díle se objevují normální lidé, jakože homo sapiens. Kde se v tom vesmíru a neznámé budoucnosti jako vzali a co jsou zač, když tu máme ty Dregy? No nic, tenhle seriál nikdy nedával moc smysl.

plagát

Velbloud uchem jehly (1936) 

Tenhle snímek je rozhodně nad dobovým průměrem. Při pohledu na hodnocení, nebo jména Hugo Haas či Antonie Nedošínská ve mě nebujela velká naděje, že se bude snímek jakkoliv vymykat dobovým klišé, protože právě tato jména je vlastně spoluvytvořila. Ale určitá naděje tu byla. Pro Hugo Haase i Otakara Vávru to byla režijní prvotina, takže to chtěli zkusit jinak. Hugo Haas tu vlastně vůbec nehraje hlavní roli, ten v podstatě jen hláškuje a konečně nehraje obtloustlého milovníka, co se neustále převlíká a lže, ale starého nemocného chudáka co neustále lže. A moc mu to sluší. Hlavní role tu ale mají Jiřina Štepničková a zcela neznámý Pavel Herbert a tahle dvojice je pozoruhodná. Do té doby jsem neviděl v čs filmu takovou sympatickou a explicitní vzpurnost mládí, a to bylo moc příjemné. Stejně tak mě potěšila velice silná ženská role v podání Jiřiny Štěpničkové, kdy je to hlavně ona, kdo tahá za nitky a je ve vztahu ta, co má pod čepicí. A nakonec, a to je nejdůležitější, ani Voskovec s Werichem neuměli ve svých filmech tak hezky poukázat na nerovnosti v tehdejší společnosti a na dobové neduhy. Na jedné straně totální nuzáci, kteří se musejí podvodem dělat ještě nuznější, aby dostali od zpovykanců almužnu, na druhé straně děti továrníků, které nemusely nikdy nic dělat, bohatství jim spadlo do klína a jejich životní priority a vůbec životní styl jsou zcela mimo realitu běžného člověka. Slyšel jsem, že prvorepublikový film žil v nějaké bublině a řešil jen své zbohatlické problémy. Tenhle film dokazuje, že to tak není. Už úvodní scéna s okny činžovního domu je báječná. Otazníkem přeci jenom zůstává herecký výkon a vlastně i postava Pavla Herberta, u kterého nedokážu vůbec říct, jestli je záměrně takhle zvláštní, nebo neuměl hrát. Vlastně celá ta jeho role je až příliš neuvěřitelná a je to prazvláštní kombinace hlouposti, naivity, sebevědomí a dobrotivosti, a to celé zabalené v takřka nulových emocích. Ale tak proč ne. Tenhle film není úžasný, celkově je "jen" dobře koukatelný a velmi příjemný. Ale oceňuju na něm hodně právě to, že je jiný a že jsem to od něj vůbec nečekal.

plagát

The Doors (1991) 

Film The Doors jsem si dlouhá léta šetřil, asi jsem se bál, že mě zklame. No jo, zklamal. Podle mě to prostě vůbec není dobrý film. Za 1. není to film o The Doors, je to film o Jimu Morrisonovi. Což je fakt, který mě vytáčí. Tenhle film plně podporuje nešvar, že lidé nejsou povětšinou schopni pojmout v rámci kapely více lidí než frontmana, než toho týpka, který zpívá. Přitom v The Doors hrál klávesák, který je pravděpodobně vůbec nejslavnější pop/rockový klávesák z těch, kteří nezpívali (mimo ty jeho pozdější sólovky, které nikdo nezná). Za 2. není to vůbec o hudbě, ale pouze o sexu a drogách. A já už z toho asi vyrostl. Tenhle fakt mě taky vytáčí, protože stačí, aby byli všichni na drogách, a je to instant umění bez dalších nároků a film nemusí dávat smysl. Strašně jednoduchý přístup a věčná škoda. Jak může vzniknout film o The Doors, který vůbec neřeší například fakt, že kapela nemá baskytaru a že to všechno hrál Ray Manzarek na klávesy? Jak tu mohla nebýt aspoň jedna scéna se členy kapely nebo s producenty, která by tohle řešila? Výjimečná nepůvodní hudba v tomhle filmu je pouze kulisou pro milionkrát viděnou story o magorovi, který si šel pro brzkou smrt. Přitom potenciál byl mnohem mnohem hlubší a zajímavější. Krom jedné scény na začátku (která je možná pro mě nejlepší na celém filmu) vůbec nesledujeme život kapely, nevidíme jak vznikají songy, nevidíme jak zkouší. A co je asi nejhorší ze všeho, vůbec vlastně nevidíme zrod té kapely a kde se vzal jejich unikátní styl, jaký je background, odkud a jak dlouho se znají. To, co hráli Doors za hudbu, je výjimečné a vlastně avantgardní. Nejvíc ze všeho mě zajímalo vidět právě to, co za tímhle vším stálo. Jenomže když skupina začne hrát poprvé spolu, už je to hotová kapela a hrajou svoje největší hity. Za 3. velmi špatný scénář. Nulový vývoj charakterů či příběhu, špatné návaznosti scén, nulový efekt jednotlivých scén na ty další, nevysvětlení prakticky ničeho, netušíme, proč je Jim takový, jaký je, co mu udělali rodiče, strašně špatně až nijak je rozveden vztah s ostatními členy kapely, jejich názor, jejich vývoj, postavy neustále reagují na situace, které jsme ve filmu neviděli. Nic tu v podstatě není a film je od 30. minuty až do konce stejný. Přitom je tu dvou a půl hodinový prostor pro hlubší psychologický rozbor, pro cokoliv. Místo toho sledujeme třeba deset scén, které jsou v podstatě na jedno kopyto. Za 4. nesmyslná nadsazenost všeho a bulvarizace Morrisonova života. Ne, že by to byl svatoušek, ale tohle je kravina. Ve filmu v podstatě není ani jedna scéna, kdy by se choval normálně a byl střízlivý. Snímek jde hrozně moc na efekt. Podívejte se, jak reálně vypadaly koncerty The Doors, Jim tam poslušně stojí celou dobu na jednom místě a zpívá, jednou si dá slušný indiánský taneček. Prostě úplně normální koncert. Podívejte se na reálnou show Eda Sullivana, je to úplně normální přenos. Já těm nízkým důvodům, proč to tak je natočeno, rozumím, ale prostě to nemám rád. S realitou nemá snímek mnoho společného a plně podporuje onu iluzi, že za nesmrtelným uměním stojí pouze obrovský talent a pak stačí jen nechat ho stříkat na všechny strany. Ne, takhle to nefunguje prakticky nikdy. I ten Jim musel na sobě strašně makat a hrozně se snažit, ale to není asi hollywoodsky přitažlivé. Navíc ostatní členové kapely vůbec nesouhlasí s tím, jak byl Morrison vyobrazen a snímek se jim nelíbí. Za 5. naprosto neklimatický závěr, kdy je poslední půl hodina už opravdu degradační a samotná smrt Morrisona vyznívá rozpačitě. Nejvíce se mi na filmu líbila první půlhodina, tam se aspoň trochu něco řešilo, bylo to zajímavé i co se týče kapely, bylo to pestré. Další dvě hodiny už za mě dobré nebyly. Jinak má ale snímek jistě i pozitiva. Herci jsou výborní, výkon Vala Kilmera je skvělý, líbil se mi hodně Kyle MacLachlan v roli Manzarka. Skvěle jsou udělané kostýmy, dobové zasazení, i kamera má svou kvalitu. To je všechno fajn, ale bohužel obsahová stránka tohoto snímku mě zcela minula a zklamala natolik, že se mi všechny výše zmíněné kvality vejdou do jedné hvězdičky.