gojackill

Zpočátku jsem se v tomto příběhu ztrácel a obával se, jestli jsem vybral dobře. To byl však pouze prolog, který uvede v krátkém čase tuto netradiční rodinu. Film pak zpomalý a zaměří se na postavy ve filmu, jejich příběh a pohnutky. Jejich perličky, které tam na jejich dně jsou. Někdy ten život, přesněji svůj příběh miluju, tyhle prchavé okamžiky přicházejí většinou z nějakého důvodu, že se třeba něco vydařilo. Někdy však přijdou naprosto nečekaně, jako když se hlavní hrdina podívá na kančí hlavu v kumbále, která mu zřejmě něco hezkého připomíná. Usměje se. V takovém příjemném okamžiku (někdy) pohlížím na sebe a na svou cestu tímto nečitelným světem jakoby z vnějšku, téměř jako bych byl součástí filmu. Tento Andersenův film považuji za jedno z nejlepších uměleckých přiblížení tomu pocitu z bytí, který se tu snažím popsat. Tento film je blízko našim příběhům, a to nemusíte mít s rodinnými osudy v tomto filmu pranic společného.

Tak to je spatne odvedena prace. Puvodni 300 zeru, ale tohle si nezaslouzi komentar.

Je to velmi stresujici film, kazda smrt Toma Cruise mi byla naperijemna a divim ze, ze to tu nikdo nezminil. Je to dobry a chytry film. Mattyho komentar je o nicem.

Lars von Trier natočil postmoderní film. Při sledování vás míjí dostatek odkazů a někomu může způsobovat radost, že zachytí alespoň některý z nich, asi tak jako se vám to může stát při čtení Jména růže. Film oscliluje mezi zemí a nebem stejně tak jako mezi láskou a nenávistí atd. , jde o další film z mikrožánru ,,film o všem". Snímek skončí a každý si z toho odnese něco jiného. Někdo to nepochopí, někoho to zasáhne (Vizuálně, hudebně, herecky atd.) a někdo bude vymýšlet vzrušující interpretace. Která je ta správná, že? Neřešitelnost je prostě nevyhnutelný příznak postmoderny. Jak píše Joshua Clover ve své knize Matrix: ,,Dnes už jsme natolik postmoderní, natolik zběhlý v nerozhodnostech a nejistotách, že se s tím dokážeme smířit." Navíc je zřejmé, že je zde doslova poptávka po těchto neuchopitelných filmech. Sám Lars von Trier je ryba velmi kluzká a jednoznačnou odpověď nedává. Jednak je to šikovný marketingový tah a pravděpodobně prostě žádnou uspokojivou odpověď nemá. Bez zajímavosti nezůstane, že nápad k natočení melancholie dostal po navštívení psychoterapeuta! U Melancholie jsem se nudil, dialogy mezi herci byly prostě na palici. Nevím kdo se choval debilněji. Zcela subjektivně bych nejraději dal dvě hvězdy, dám však tři za zajímavý vizuál a navíc nechci tento film odsoudit, protože otevřeně přiznávam, že jsem do něj nepronikl.

Henry Chinasky jako Mickey Rourke (nebo je to opacne). Neumim si predstavit lepsiho herce pro tuhle roli. Co predchazelo Wrestlerovi od Aronofskyho? Recitovani opileho a zmlaceneho Rourka (Henryho) pred zrcadlem je jednim z vrcholu filmu a libi se mi, jak nenucene na me neco tak nuceho jako je recitace pusobi___Ono se toho v tom filmu moc nestane, film proste nabizi pohled na obycejny den neobycejneho pijaka, ktery si uvedomuje narocnost osudu ochlasty. Zvlastni je, jak opravdicky na me pusobila milenecka linie. Bukowski se mi priblizil hlavne v jednom nazoru, a to v nazoru na lasku. V nejvtipnejsi scene z celeho filmu (jizda kabrilotem) poukazuje na problem nekterych lidi, kteri si exhibici zamenuji za lasku. Exhibicni predvadeni lasky lidem na obdiv je dneska jeste horsi a cetnejsi, nez to bylo za Bukowskeho a to diky facebooku___ Milenecky vztah mezi dvema opilci v tomto filmu JE ALE TAKE EXHIBICI - zivot spisovatele je exbici a latkou pro jeho dilo! A nevim, jestli to Bukowskemu unika nebo ne, ale vzkazal bych mu, ze exhibice neni sama o sobe spatna, ale musi stat na pevnych a skutecnych zakladech. A ne napriklad jen na penezich. Souhlas?

Je to priserna ptakovina, ktera vyborne vypada a funguje na prvni zhlednuti. Pri druhem zhlednuti jsem trpel jako zvire. Takze vlastne uplne stejne jako u Trona. Z peti na dva a pul.

Zacatek je vyborny, o to horsi zklamani nasleduje.

Dival jsem se na to s Korejcem, Polakem a Ceskou. Vsichni byli vtazeni do deje tohoto prekvapive napinaveho snimku. Je uplne jedno, jestli mate radi zavody, protoze ja je treba rad nemam. Scenarista se zna osobne s Nicky Laudou a napsal o nem dojemny a poctivy snimek. Teda nejenom o nem, ale o rivalite s James Huntem. Je to ten film, ktery bych mohl doporucit kazdemu a divim se, ze se mu vyhnuly oskarove nominace. Chlapactejsi film jsem dlouho nevidel.

Jedine po Gravitaci, jinak to nema vyznam.

Zlomeny clovek obvykle touzi po spolecnosti, kterou nepritahuje. Totiz uspesny a sebevedomy clovek spolecnost pritahuje. Nepoznany buh se skodolibe svemu dilu smeje. Wrestler muze byt zranen pouze mimo ring, vetsi bolest mu pusobi lide a to svou nepritomnosti. Samota a odsouzeni lidmi tam venku, o kolik vetsi bolest je to nez ta fyzicka? Film napovi, film sam o sobe velmi bolestivy. Wrestler hleda smysl zivota v ringu, pro mnohe to bude hloupy sport, ktery nestoji za lopoceni, ale nejde tu o konkretni formu. Nekdo se zene za penezi, hledajich uznani na odlisnych mistech / vse je to same v jinem kabatu. Zivot je ring a vy chcete potlesk. Montaigne veril, ze: „každý člověk v sobě nese celou podobu lidského údělu.“ Wrestler nese informaci o zivote kazdeho z nas aniz si to ne kazdy uvedomi. V tomto na prvni pohled nenapadnem filmu se reziserovi povedlo neco neprilis bezneho. A totiz, ze si muzete za slovo wrestler klidne dosadit slovo clovek a misto ringu si predstavit leccos z vaseho zivota. Na kulise nezalezi, v principu je to to same. Univerzalnost je obdivuhodna. Mickey Rourke s roli splynul. Scena setkani s dcerou je jeden z nejlepsich melodramatickych okamziku, ktere znam. Je to krasne.