honajz

Škoda zbytečně dlouhé stopáže a příliš dlouhé úvodní části. Kdyby byl film rytmizován jinak (zamilování se co nejstručněji a váha by ležela v závěrečné části příběhu), působil by myslím mnohem úderněji. Přes veškerou romantiku v podstatě protiválečný film. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/zazraky-se-deji-jen-jednou.html ------ Jean Marais v černobílém filmu, který se tváří jako romantický, je však ve svém vyznění spíše protiválečný.   Seznámili se za studií medicíny v Paříži a zamilovali se do sebe na poslední chvíli. O prázdninách za ní přijel do Itálie a prožili krásné dny. Krásné dny léta 1938. Poté je rozdělila válka a každý žil jiným životem - on se dostal do lágru, posléze se oženil a brzy rozvedl. A 11 let po seznámení se se vydává do Říma hledat svoji tehdejší dívku. Najde však cizí a jemu neznámou ženu - i ji léta poznamenala. Škoda zbytečně dlouhé stopáže a příliš dlouhé úvodní části. Kdyby byl film rytmizován jinak (zamilování se co nejstručněji a váha by ležela v závěrečné části příběhu), působil by myslím mnohem úderněji. Takto skoro hodinu sledujeme první část (zamilování se a láska), která je sice důležitá, ale dala se zvládnout zkratkovitěji. Druhá část sleduje osudy hlavního hrdiny během války a krátce po ní. Třetí část začíná chvílí, kdy svou bývalou lásku najde, a ta trvá právě nejkratší dobu, přitom zde leží těžiště výpovědi celého filmu. Ti dva lidé jsou sami, nepřestali na sebe myslet, ale minulost se nedá vrátit. Jedenáct let se nedá smazat a každý je jiný než tehdy. A přesto se pokoušejí k sobě najít nějakou cestičku. Hrůzy války prostě nemusejí být viditelné na první pohled v podobě zničených měst a spousty zbytečně mrtvých lidí, ale i ve zničených životech a láskách těch, kteří přežili.  Disk načíná protipirát a čtyři upoutávky, nějaké další najdeme v hlavním menu, jinak nic navíc zde není.    Publikováno: 07.02.2010

Střet dvou kultur a civilizací, kdy v závěru dojde k prolnutí obou.

Obávám se, že to někdo myslel jako parodii. Nevěřím, že tolik logických nesmyslů někdo do filmu narval neúmyslně. Ale ten film nefunguje ani jako parodie protože se od začátku jako parodie netváří, a ve chvíli, kdy se začne jako parodie tvářit, řeknete si leda WTF? http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/maniak.html ----- Vraždících maniaků a lepých slečen, co se nakonec ubrání, i když je mezitím vyvražděno jedno dvě americká městečka, není niky dost.   Pokud vám nestačí Michaelové, Jasonové, Halloweeny, Pátky třináctého, Freddie Krueger a Noční můry, a vůbec moderní vlna slasherů, zkuste jednu céčkovou napodobeninu. Označil bych ji za béčkovou, ale to by ty triky nesměly být tak viditelně počítačové (myslím, že i naprostý neznalec si všimne, že hned na začátku probodnutí hrdinčina přítele nožem zezadu je lacině animované na compu). Film je natočen podle amerických urban legends (česky bychom řekli "strašidelné historky") a bohužel se pravděpodobně tvůrci snažili natočit parodii (nevěřím, že tolik logických nesmyslů někdo naházel do filmu neúmyslně), jenže nějak to zapomněli divákovi od začátku naznačit. Takže docela vážně míněná první třetina filmu je posléze nahrazena druhou třetinou, kdy se začínají dít první nelogičnosti, abychom skončili onou poslední, parodickou třetinou, jenže vzhledem k začátku je to přechod tak náhlý, jako kdyby uprostřed filmu Vinnetou přistál E. T. mimozemšťan. Nehledě na to, že tenhle film nefunguje ani jako parodie. Chlápek, co měl šílenou matku, která s ním hrála "vyděržáj pijaněr" poněkud razantnějším způsobem, samozřejmě taky zcvokl, a tak nějak kdoví proč pochytil nedůvěru k rodinnému životu. Není divu, že se sem tam u nějaké té rodinky zastaví, hlavy pozutíná, a pak je sice mtrvé, ale naaranžuje k rodinnému jídelnímu stolu, jako kdyby viděl filmy od Hřebejka nebo jiných českých tvůrců, kteří rovněž mají obsesi z rodinných sezení u rodinných stolů. Jedna holka se ubrání, ale justice jí nepřeje. Pro nějakou procedurální chybu je kdovíproč zrovna po 11 letech vrah propuštěn (vypadá teď jako pirát z Karibiku) - a hádejte, po kom půjde. Sice nevíme, jak holku našel, ale to přece není důležité, když je před námi vidina vyvraždění všech obyvatel okresního amerického městečka a závěrečného souboje mezi vrahem a jí. Jak to dopadne, to vám ale neřeknu, koukněte se sami, pokud chcete. Mimochodem, zapomněl jsem zmínit další atraktivitu, že do městečka míří bouře a transformátor jede jen na 50 procent. Jo, taky dojde na teď tak populární vraždění dětí ve filmech. Nu a na nelogičnosti. Kromě výše zmíněné (jak ji vrah našel v pěti různých městečkách a jak si objednal na vraždění vždy shůry bouřku?) třeba tu, že jeden policejní sbor ví o propuštěném maniakovi, ale nedá echo druhému policejnímu sboru, nebo tu, že holka má u sebe důkazy, kým je a kdo je onen sériový vrah, ale policajti jsou tak tupí, že podezřívají právě ji a zatknou ji... A místo, aby poldové někam zavolali a její výpověď si ověřili, rozhodnou se počkat, pravda se prý sama vyjeví... A pak místní seržant, velitel policie, zaplatí kauci, aby holka mohla ven a neseděla ve vězení, tudíž jí on věří, ale poldové ne-e (sic!). Nebo dojde k efektnímu souboji á la Matrix někde ve sklepě (Jak se tam ona dostala? Proč ho nedorazila?) a ona je opět zatčena. Ale on si pro ni na policejní stanici dojde. Všechny vykuchá, policistce lezou ven střeva jako kdyby je měla z vetřelce nebo Carpenterovy Věci... Ech, škoda slov, kurnik. Krávovina neskutečná.  Disk načne tradičně protipirát, tři plus dvě upoutávky - dvě z nich najdete v hlavním menu plus dvě další, a toť vše.    Publikováno: 05.02.2010

Hvězdička za animaci a sem tam originální černý vtípek. Ale jinak nechápu to černo-hnědě-černé ladění, jako by se lidem přiházely jen a jen špatné věci. Autoři by se měli léčit z akutní deprese, kterou si ale zavinili sami, nezavinil jim ji svět kolem nich. Připomíná to až příliš budovatelský film naruby. http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/mary-a-max.html

Knížky neznám, film se mi líbil, i kdy ten konec byl možná zbytečně přeslazený. ---- Úspěch knih a filmů o Harry Potterovi přilákal filmaře k podobným námětům. Ne vždy se jim však daří – např. filmy Malá čarodějka Bibi a Bibi Blocksberg: Tajemství modrých sov jsou velice levným odvarem. Přitom anglosaské země již zrodily podobné příběhy, podobné čaroděje, podobné tajuplné dětské fantazie. Podle C. S. Lewise se na plátna kin dostávají Letopisy Narnie, nesmíme zapomenout na Most do země Terabithia podle knih Katherine Paterson, a nyní se dostalo i na Kroniky rodu Spiderwicků, jichž u nás vyšlo pět dílů a které sepsali Tony DiTerlizzi a Holly Black. Po rozvodu rodičů se dvojčata Jared a Simon a jejich starší sestra Mallory přestěhují společně s maminkou do starého viktoriánského domu, který kdysi rodu Spiderwicků patřil. Dům už na první pohled vypadá tajuplně a podezřele, a tak není divu, že děti brzy objeví skrytou místnost, kam se dá vstoupit jedině výtahem na jídlo. V podkrovní místnosti bez dveří objeví zatuchlý kufr s falešným dnem a v něm knihu se zažloutlými listy a s tajemným názvem: Klíč Arthura Spiderwicka k určování kouzelných tvorů kolem nás. Od té chvíle se začnou dít věci. Doposud neviditelní tvorové jsou díky návodu v knize viditelní. Někteří jsou veselí a příjemní, jiní zlí. Jako třeba ten obr, který chce knihu získat pro sebe. Nebo když unesou bratra a je potřeba najít kouzelné brýle. A sourozenci, kteří se do té doby mezi sebou jen hádali, najednou musí začít spolupracovat. Ačkoliv to vypadá jako další klon Jumanji, snímek se podařilo vyvážit jak pro děti, tak pro dospělé a dialogy nešustí lacinou moralitou. Rodinné problémy jsou patřičně drsné, a stejně tak potíže v pohádkovém světě. Samozřejmě nějaké to morální ponaučení tu najdeme, ale důležitější je někdy skoro hororová atmosféra, inteligentní vedení linky děje, a nesmíme zapomenout na všechny ty skřety a skřítky, šotky a jiné nadpřirozené bytosti, z nichž některé jsou dokonce závislé – třeba na medu. Když mluvíme o hercích, tak nutno vyzdvihnout především dětské role – třeba dvojčata hraje jeden herec Freddie Highmore! Stejně i tak Sarah Bolger jako jejich emancipovaná sestra hraje skvěle, a u „dospělých“ rolí platí to samé. Mimochodem, v roli Mulgaratha zkuste poznat Nicka Nolteho. Zkrátka – zatímco Harry Potterovi zdá se dochází dech, tady se objevil slušný biják, kde se všechny složky povedlo dokonale skloubit, aby fungovaly tak, jak mají. Což samo o sobě je umění.

Mám rád knižní předlohu, mám rád hlavní představitele, a i ten vtip a současně osudovost ve filmu.

Vyloženě nesnáším filmy o lůzrech, kteří ani nevědí, co chtějí, nikam nesměřují, a přitom je nic nebaví. Je to jejich problém a točit o tom film je podobné, jako točit film o kapání vody z kohoutku. Buď mi to nevadí, nebo ten kohoutek opravím a dám nové těsnění. (Možná by byl v tomto kontextu i hezký film o "moudrých" bezdomovcích. Neutěšené dlouhé pohledy na jejich jízdu tramvají, jak se počůrají na sedadlo, jak se opijí a vedou "filosofické" řeči, jak rozeberou nějakou lavičku, aby měli ohýnek, to by intelektuálové z takového filmu jen slintali.)

Opět variace Vánoční koledy od Dickense (v poslední době použitá minimálně potřetí), na druhou stranu využitá velmi originálně. Connor Mead je uznávaným fotografem celebrit - a vyhlášený jako sukničkář, který ojel snad celé Spojené státy (soudě alespoň podle jedné duchařské vize v průběhu filmu). Samozřejmě je to nadsázka, stejně jako celý tento film. Pracuje sice s principy romantické komedie, na druhou stranu se snaží o nějaké morální poselství na vyhroceném případu. Když se na bratrově svatbě Connorovi, který zde kazí náladu všem, aniž si toho všimne, zjeví duch strýčka (stále úžasný Michael Douglas), můžeme si být jist, že film skončí nápravou hříšníka. Ale o to přece jde, to od podobných filmů čekáme. Tentokrát je důležitější cesta. Způsob, jakým Connor nahlíží na svůj minulý, současný - a budoucí život. Je zábavný, ale v leckom může zatrnout, že právě přesně takhle se chová i on. A že třeba vlastně ani netuší, jak o něm v současné chvíli lidé smýšlejí - a že to nemusí být nic příjemného. Takovéto prohlédnutí tváří v tvář realitě je často k dobru věci, člověk ztratí sebeklam, kterým si kolem sebe staví zeď. A o tom je tento film - aby člověk nežil v sebeklamu, ale dokázal vidět, jestli druhým náhodou neubližuje, a tím i sám sobě. Zabalený v romantice, sněhových vločkách, s trochou vtipu a šarmu a s neodolatelným Matthew McConaugheym. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/bejvalek-se-nezbavis.html

Ordinace v růžové zahradě v modrozeleném filtrovém provedení a s trošičku černějším námětem. Střídání rekvizit z různých časových období jsem vůbec nepobral. http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/hodinu-nevis.html Ačkoliv se tvůrci ohánějí inspirací heparinovým vrahem, tohle je spíše kombinace Normal, Riget, Sanitky a Ordinace v růžové zahradě, jak by ji natočil patnáctiletý fanoušek bez zkušeností. FILM Když chcete natočit psychologický thriller, potřebujete k tomu holt mít do mrtě zpracovanou psychologii postav, jinak vám ten příběh nebude fungovat. A pokud chcete natočit povrchní a plochou akční jednohubku, můžete se sice vykašlat na psychologii, ale musíte dodat filmu atraktivní formu, aby si divák, nemrava, přišel na své. Atraktivní formou však nemyslím střídání zeleného a modrého filtru, přičemž se vzhled celého snímku pokusím vykrást z filmu Normal (a mnoha podobných předchozích již od 70. let). Rovněž tím nemyslím naprosto nesmyslnou výpravu, kde mi rekvizity skáčou jak ve stroji času - tuhle psací stroj Consul, onde dva tři moderní počítače. Nová škodovka a pak auta z 50. let (proboha proč?). Skleněné injekce ze 30. let a barevné televizory na pokojích. Popelníky na chodbách a cedule zákaz kouření u vchodu do nemocnice. Když pitevna, tak prorostlá plísní (ó, jak originální!). 1 Když pak budete někomu tvrdit, že jde o film podle skutečných událostí, konkrétně heparinového vraha, nedivte se, že z podobných rádoby uměleckých výblitků bude poněkud více překvapen a nebude tušit, která bije. Pokud jde o příběh, hrdinou je zde trochu podivný týpek, který se hlásí už pošesté na medicínu, protože "jinak neví, co by dělal". Když se nedostane, jde alespoň do okresní nemocnice dělat saniťáka, resp. zdravotního bratra a zřízence. Přitom nemá rád, když ho někdo buzeruje. A mezi doktory je jako na potvoru jeden z přijímací komise. Který je navíc ženatý, ale táhne to se sestřičkou, na kterou si týpek myslel. A tak začne Hugo, Max, nebo jak se ten chlápek jmenuje, vraždit doktorovy pacienty, aby se mu pomstil. 2 A už jsme u té psychologie postav a nedotažených vztahů. Máme tu sestřičku nymfomanku, ženatého doktora, jeho o něco starší manželku a do toho je zde závistivý a pomstychtivý vrah. Tohle dostat do ruky skutečný filmař, vytříská z toho něco jako Mys hrůzy, Hodiny zoufalství nebo Psycho. Když to dostane do ruky povrchní český ouchcapek (jen pro jistotu - slovo "ouchcapek" není nadávka), co si na filmaře jen hraje, vznikne z toho povrchní nedotažené klišé, kde se žádný pořádný problém ani neobjeví, a jakmile je na obzoru jen nějaký malinkatý konflikt, je rychle zameten pod koberec, aby nedej Bože, nemusel autor (autoři) přemýšlet, jak by jejich postavy jednaly životně, a ne podle šustění jejich papírů. Takto zde máme film, kde týpek pobíhá po nemocnici, z nezajištěných a nezamčených skříněk krade, co potřebuje, a zabíjí lidi, aniž bychom časem už tušili, komu a čemu se vlastně tentokrát chce pomstít. O nějakém vývoji postavy sotva mluvit, navíc Václav Jiráček i tuto roli hraje stejně jako Jánošíka, tedy nijak zajímavě, natož přesvědčivě. Nic proti, ale prostě nemá na tyhle role charisma. Jen si zkuste představit v této roli třeba Borise Rösnera zamlada, jak by to zcela změnilo atmosféru. 3 Jarek Hylebrant Při takové koncentrované nudě už člověk začne řešit i nelogické díry a hlouposti ve filmu. Od těch malých - když vytáhnete a otevřete magnetické šachy, už máte figurky rozestaveny - po důležitější. Např. od chvíle, kdy začnou někteří lidé v nemocnici našeho Hynka podezírat, neučiní žádná interní opatření. skříňky jsou stále volně přístupné, nezamčené, dokonce se týpek Hynek dostane i k adrenalinu a infúzím... Když už Hynek vraždí, spolupacient na pokoji je buď šílená žena, nebo jiný duševně omezený mrzák, aby nemohl svědčit... A když nevíte, jak se vaše postavy vlastně dopracovaly tam, kde jsou, musíte zvolit to nejjednodušší řešení k zakončení příběhu. Tím myslím tzv. deus ex machina, tedy zásah shůry, protože jako scenárista jste neschopný domoci se rozuzlení vlastními silami a vycházet přitom z příběhu a psychologie svých postav. Musíte si prostě pomoci berličkou. Hodně jsem se bál, že bude použita ta nejpitomější berlička (resp. druhá nepitomější, protože sebevražda moc nepadala v úvahu) k zakončení špatně rozehraného příběhu, resp. vůbec nerozehraného, a skutečně byla použita. Mezi berličky nutno počítat i snové vize hlavního hrdiny - jaký měly účel? Vnuknutí? Měly nějak představovat chorou mysl vraha? Na cestu vraha se dal i kameraman - hlavy herců zásadně řeže. Střih si obstaral sám režisér, a sem ta si to stříhá přes osu, no a co, divák je pitomec, ten to stejně nepozná. Pan režisér a druhý scenárista si ve filmu i zahráli! Jeden doktora, druhý kněze. druhý scenárista je i muzikant, jako třeba v české televizi Bedřich Ludvík, takže ve filmu zazní dva jeho songy. 4 Eva Leinweberová Z hereckých výkonů pak stojí za zmínku jen dvě jména - Jarek Hylebrant v roli hluchého pacienta Petra (i když cukrovkáři většinou nevypadají tak zbědovaně, jak se vyřádili maskéři v tomto film) a Eva Leinweberová v roli jedné z doktorek. Jejich výkony patřily k těm uvěřitelným, dokázali své postavy obdařit vnitřním životem a v divákovi vzbudit alespoň nějaké emoce. A pak ještě Jitka Smutná hned v úvodních záběrech snímku, kdy hraje strach jen očima a je hned poznat profesionál. Těžko se vyjadřovat k hudbě, když je sem násilně implantováno kostelní rekviem (A spolu s tím kostel - kde se proboha v nemocnici vzal kostel? Kaple to není a vycházky asi pacienti neměli.) Pokud by celý film by parodií, mohlo to být i docela dobré, i ten konec by byl potom vtipný, jenže to by musel snímek mít mnohem větší nadhled. Takhle je celkový dojem, který si nejspíše divák odnese, jen povrchnost. DVD Disk načíná protipirát, v bonusech najdeme záběry z natáčení (15:51), nepovedené záběry podložené veselou hudou (9:47), videoklip Richarda Müllera (2:38) a trailer (1:54) - vše bez jakýchkoliv titulků. Kvalita obrazu je diskutabilní, když se tvůrci sami rozhodli pro přefiltrovaný televizní vzhled s uřezanými hlavami a zběsilou kamerou. Podobně zvuk - většina problémů pramení spíše z neschopnosti údajných herců o jasnou dikci. Ale už jen pro ty bonusy, na české DVD rozhodně nadstandardní, si zaslouží DVD pochválit. Publikováno: 03.02.2010

Opět - formálně a filmařsky dokonalý klenot, nádherná práce s detailem, ale příběh naprosto černočerný, jednostranně depresivní a bez jakékoliv naděje. Až by člověk řekl, že film natočil proti Bohu zaměřený filmař. Škoda, že se ve filmu o dívce Mušce nedozvíme něco víc kromě vnějších viditelných atributů. Přestože si po celou dobu Bresson pohrává s detaily a detailem všeobecně, chybí mi detail nějakých Muščiných tužeb, přání, skrytých snů, má-li nějaké. Jistě, touží po lásce, po pohlazení, vlídném slově, ale setkává se jen s odmítáním a fackami na jedné straně, a s pokryteckou hrou na lásku k bližnímu na straně druhé. A opět mi tato jednostrannost hodně vadila - jako kdyby neexistoval jediný skutečně hodný a dobrý člověk v celé vesnici. I ta učitelka zpěvu, která může mít v Mušce velký talent, ji místo pomoci jen trýzní a ztrapňuje... V podstatě ani nemám moc vřelý vztah k filmům s útrpnými hrdiny, kteří se potácí od ničeho k ničemu, nevědí, co chtějí, a pořád čekají, že se Něco stane, co rozhodne za ně (viz Děti noci např.). Pokud chtěli autoři pohnout svědomím francouzských diváků a nějakým způsobem vyjádřit katolické hodnoty, obávám se, že se jim to moc nezadařilo a jde spíše o medvědí službu. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/muska.html