LiSaiFun

Stopnul jsem to zatím v polovině. Musím si chvilku odpočinout. Panenkoskákavá, co je to za únavnou debilitu? Pokouší se to napodobit styl Amélie, ale neskutečně trapně. U každé druhé scény si říkám: "No dobře, chápu, tak už prosím dál, už to nenatahujte". Nebo mi třeba vysvětlete: "nejslavnější virtuóz", a kupuje si housle u nějakého hokynáře??? Ani je nevyzkouší? Doma je vytáhne z futrálu a ani nenaladí, asi jsou naladěné už z továrny!? Když dvacet let jezdil po světě, nevydělal žádné peníze? A vůbec, proč někdy nepředvedl, jak umí hrát? Většinou, když měl začít hrát, spustil místo něj orchestr. Dále: každý normální houslista, kdyby mu manželka takovýmhle způsobem rozkřápla housle, ukončil by život její, ne svůj. .... Ten chlap je mi navíc šíleně protivnej, jak herec, tak postava. ... Kdybych nečetl že to má nějaký úža závěr, tak se na to vykašlu. ..... Hm, tak pořád čekám, kdy už ten závěr přijde, a najednou byly titulky. Tak nevím. Jednu hvězdičku za vizuální stránku.

Rozhodně zásadní dílo. Nedovedu si představit, že by dnes mohlo být něco podobného natočeno. Jednu námitku bych ale měl. Údajně je to "film o filmu", ale nevěřím, že skutečný film vznikal takovým způsobem, jako je tu naznačováno. Mám pocit, že musel být naopak zatraceně dobře promyšlený, naplánovaný. A tak to, co je tu líčeno, je spíše bouře v hlavě, v hlavě každého z nás.

Hodně podivné. Ocenil bych, kdyby v tom filmu byl aspoň někdo normální. Ale to byl asi záměr - zdůraznit, že nikdo nejsme. Hm.

Je fakt, že je dost ostrý rozdíl mezi první a druhou částí; v první části jsem se několikrát řehtal, hm, pak už ne. Ale ono to tak muselo být. První část odpovídá na námitku, že pozdější vylíčení koncentráku je zkreslené. Říká nám: A copak všechny ty události ze začátku nejsou "zkreslené"? Samozřejmě že jsou - je to komedie, nadsázka, není to pravda. Ale komedie má přece svůj hluboký význam, i když nepopisuje realitu. No a druhá část - to už, pravda, není až tak komedie. Nicméně ani ona - nepopisuje realitu. Proč by najednou měla? Ale přesto má taky svůj hluboký význam. Ukázat, že život může být krásný. Je to těžké, ale jde to. Nebo bychom se o to aspoň neměli přestat snažit.

Režisér Juraj Herz v jednom rozhovoru uvedl, že právě tento film byl pro něho klíčový v rozhodnutí stát se režisérem.

"A vždycky to tak bude, buď úplně klidný."

Ta holka byla mešuge na začátku, a mešuge zůstala až do konce. Zbytek jsou perverznosti. O čem to vlastně bylo?

Dvakrát jsem u tohohle filmu usnul. Potřetí jsem si ho radši pustil až od poloviny. No, mohu si ho odškrtnout... Nevěřil bych, že mi někdy bude hlas pana Hrušínského vyloženě protivný... Petrolejové lampy jsem nedávno shlédl s očima vykulenýma, tohle pouze "z povinnosti". Vadí mi, když se mluví jako o hlavním námětu o "přerodu" hlavní postavy, přičemž tato postava je zjevně magor od samého začátku (viz Černá labuť, pokud se to dá srovnávat). Takže jakýpak přerod. Prostě příběh magora. Ale abych jenom nehaněl, je pravda, že mě zaujala myšlenka, jak v podstatě automaticky pan Kopfrkingl, jako "prázdná nádoba", přejímá a vstřebává myšlenky a fráze ze svého okolí, nicméně ty, v nichž tuší větší sílu (nikoliv moudrost, to je nad jeho možnosti), ty postupně nabudou vrchu. Velmi prosté, velmi běžné, velmi nebezpečné. Takových "prázdných nádob" je...

Takové... ...trapné.

Mám pocit, že se tomuto filmu křivdí - pokud jde o změněný konec, který tu všichni odsuzují. Kdysi jsem to totiž viděl jako divadelní hru, s podobným závěrem. Dal jsem si práci a zjistil, že Deset malých černoušků upravila sama A. Christie - jako divadelní hru! Je tedy dost dobře možné, že alternativní konec není žádná svévole scénáristů.