Petfruf

Tak nějak jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Avengery v superkci, přímo supervtipné dialogy, dobré záporáky, sedící hudbu a pěkné triky, přesto jsem zamáčka slzu nad tím, že to mohlo dopadnout ještě o něco líp. Film pro mě už nemá kouzlo, které nasadil Thor v závěsu s Kapitánem Americou a prvním Iron Manem. Nedokážu říct proč - možná příliš akce nebo předvídatelnosti. Pořád se ale člověk při filmu skvěle pobaví a uvidí povedený nadprůměr mězi dosavadními comicsovými adaptacemi. A na závěr musím dodat, že pro mě byli ve filmu nejzajímavější Hawkeye a Black Widow. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se jim věnoval samostatný film... třeba o tom "co se stalo v Budapešti" ;))

Tenkrát jsem byla z A.I. v kině docela zklamaná, nevím už konkrétně z čeho, ale myslím, že jsem čekala jiný druh sci-fi - ne tak pohádkově laděný. S odstupem jedenácti let musím dorovnat na plný počet bodů. Asi se stávám víc sentimentálnější a citlivější, ale myslím, že si to Artificial Intelligence zaslouží, když ji srovnám s filmy, které se točí dnes...

Bravo! Přesně to, co miluji na Godsford Parku je v Downton Abbey roztažené na sedm krásných dlouhých dílů. Dílů, kde se svět poddaných a pánů prolíná a my můžeme sledovat osudy lidí s nejrůznějšími charaktery a motivací, jejich starosti i radosti. Pro jednoho znamená víc dobré jméno ať se děje co se děje, pro jiného jsou zase peníze a moc tím nejdůležitějším. Člověk se tu může radovat z hereckých koncertů známých představitelů (zvláště Maggie Smith je zde jako vždy naprosto geniální) i těch téměř neznámých a neokoukaných. Za pozornost určitě stojí i to, že se seriál ve vedlejších liniích věnuje tomu, jak se zkostnatělí šlechtici i poddaní vyrovnávají s nutností jako je zavedení elektřiny, telefonu, pokrokem v medicíně a motorismu, emancipací, myšlenkou socialismu, vývojem módy, ... Prostě balada pro milovníky historických filmů a adaptací klasických knižních děl. Shlédnutou mám první sérii a ta je zatím na plný počet bodů! Z druhé série se stala tak trochu limonádka, ale pořád je na co koukat.

Nenápadná britská road movie o umírání a chlapském (klučičím) přátelství. Film, který si umí udělat srandu z rakoviny a smrti, je krásnou kombinací černého humoru a chvilek, majících právě k humoru hodně daleko. Ty dramatické momenty by mohly zavánět klasickým klišé, ale naštěstí v podání těhle čtyř neskutečně přirozených herců, se stávají momenty opravdu dojemnými. Žádné citové vydírání se nekoná. Naopak se film dotýká kontroverzního tématu velice jemně a nenuceně a přitom nás nechává přemýšlet nad tím, jestli by jste pro své blízké udělali něco podobného, když by si to přáli. Na Third Star se určitě brzy podívám znova a už teď patří k filmům mému srdci nebližším...

Pilot, který nám ukazuje trošku normálnějšího, klasičtějšího a sympatičtějšího Sherlocka Holmese, jež se nechová jako naprostá osina v zadku s Aspergerovým syndromem. Mnohem víc, než v regulérním prvním dílu minisérie, se mi zde líbily diskuze Watsona a Sherlocka (i když obsahově jsou téměř totožné), jejich chování a příjemný nezbrklý spád celého děje. Taková normální britská detektivka s novátorským detektivem konslutantem. Pilot oproti pozdějším dílům postrádá přerychlý střih, technické hračičky doprovázející Holmesovo dedukce, look alá CSI, nadupané hudební téma, atd. Líbí se mi obě varianty Study in Pink, obě mají něco do sebe a jsem ráda, že se tvůrci nakonec rozhodli stopáž natáhnout a vyšperkovat pro dnešní diváky.

Spojte klasického geniálního Sherlocka, mixněte ho Dr. Housem a panem Spockem, troškou rychlého střihu alá CSI a asociálním Sheldonem Cooperem a dostanete současného Sherlocka Holmese. Detektiva konsultanta s hlasem stejně hlubokým jako má Alan Rickman a podmanivým britským šarmem. Cumberbatchovi skvěle sekunduje Freeman a my se můžeme jen vesele bavit nad tím, jak si tvůrci hrají s Doylovou klasikou a snaží se jí zatraktivnit pro současnou kulturu. Milovníkům klasických knižních adaptací se seriál pravděpodobně nemusí líbit, ale těm, kdo jsou otevření sympatickým nápadům a osvěžujícím variacím na známá témata (teď mluvím obecně o adaptacích známých knih) srdce zaplesá. První díl jako seznámení s novým Sherlockem a Watsonem obstál velmi dobře. Druhý díl trošku zakulhal, ale třetím dílem se laťka minisérie zase zhoupla zpět na prvotní úroveň. U druhé série jsem se bavila ještě víc než u první, ač obsahovala pár těžko uvěřitelných momentů...

Podle místních komentářů a recenzí jsem čekala rozhodně větší prů... švih. No, možná to bylo dobře, že do sedačky v kině jsem zapadla s představou, že se budu po většinu filmu v ději ztrácet , že film bude moc dlouhý a nezajímavý, že je to kopie všeho možného od Duny, přes Star Wars, Krull, Titány, Gladiátora a bla, bla, bla... Jediné, co mi opravdu vadilo byla Lynn Collins, umělejší a nudnější princeznu, aby člověk pohledal. A taky příliš dlouhá stopáž (ne, že bych byla jedna z těch, co nevydrží sedět v kině na zadku víc jak dvě hodiny), která filmu moc neprospívá a zbytečně příběh rozmělňuje. Nejvtipnější na všem jsou komentáře, co všechno film vykrádá, ale stačí si uvědomit, že Burroughs příběhy z Barsoomu přivedl k životu během dvacátých let minulého století, takže dávno před Frankem Herbertem či Lucasem, a v té době to musela být naprostá pecka a dnes již sci-fi klasika, s klasickým hrdinským příběhem (opakujícím se po staletí) a s klasickým zamyšlením nad dobrem a zlem. Navíc ilustace knih celkem i korespondují s tím, co je ve filmu vidět. Film jsem si v kině užila a i když mám k logice některých scén a dialogů výhrady a vše je dohromady zabalené v popkornovějším stylu, tak dávám čtyři hvězdy. Vizuálně je John Carter moc povedený a vidět ho doma v televizi nebo na monitoru, musela bych na hodnocení ubrat. PS: Kitsch rozhodně není takové nezajímavé prkno, jak jsem očekávala. PPS: Mám slabost pro Marťanskou kroniku a během filmu jsem si nejdenou na tuhle geniální věc vzpomněla, tak možná ze mě mluví čirá nostalgie..

Adaptace klasiky, která je přesnou kopií Sense and Sensibility z pětadevadesátého. Doufala jsem, že uvidím něco osvěžujícího jako se to povedlo nedávno s Pride and Prejudice, ale krom krásné hudby od Phippse (který mimochodem složil i nádherný soundtrack k Persuaison) a pěkných kostýmů, se tvůrci nenamáhali změnit ani postavení herců ve scéně, tak i jejich chování. To, že je zde pár scén navíc bohužel film nezachraňuje. Třešničku tomu všemu dává Morrissey a Stevens, kteří mají dokonce i stejné rysy v obličeji jako Rickman a Grant. Hlavní představitelka je unylá a absolutně nezajímavá, rozhodně nemá dostatek chemie na to, aby jí člověk fandil. Škoda, škoda...

Sakryš, tak tohle mě dostalo na kolena. Ten pomale plující děj, vyprávěný dětskýma očima, navozující děsný pocit v hlavě i v žaludku. Děsivý tísnivý pocit , který je silnější tím spíš, že člověk tuší "jak to asi může dopadnout". Asa mě tentokrát naprosto rozsekal. Ten jeho krásný dětský kukuč s výrazem dospěláka. Velkou část filmu si vystačí jen s mimikou svého obličeje a to on dokáže výborně využít. Vidím v něm větší potenciál, než míval Elijah Wood jako dětská hvězda (s ním toho Asa má, co do talentu a vizáže hodně společného). Na působivosti filmu ani trochu neubraly kličky, kterými si spisovatel nebo scénarista (nevím kdo z nich, nečetla jsem) pomohli k závěrečnému finále. Naopak se mi líbilo, že je zde spousta chvil, u ktreých si uvědomíte, že se děj posouvá k dramatu právě tím, jak si navzájem protagonisté neříkají úplnou pravdu, jen kvůli tomu, aby tím dotyčného nebo dotyčnou uchránili (matka synovi, sestra bratrovi, otec matce, otec synovi, babička dětem, syn rodičům, sluha synovi). A když už pravdu říkají, tak jen v náznacích (všiměte si, že ve filmu téměř nikdo nic nevysvětlí na plnou pusu). Efekt to má právě opačný a zákonitě musí být tragický. Smutné a velmi dojemné. Horner jako doprovod zvolil příjemný motiv, který velmi dobře podkresluje celý příběh. Za to osvěžení mu dávám palec nahoru!

Charley je sympaťák, vtipálek a dobře se na něj kouká. To, že cestopis není jenom o ježdění na motorkách (i když jich za celou cestu vyzkoušl opravdu hodně) je pro mě jenom plus (ne, že bych tedy jeho cesty s Ewanem nesledovala). Jsem ráda, že se člověk podívá jak se mění etnické složení od Austrálie po Japonsko, různé zvyky a tradice, krajina, ale zároveň je cestopis odlehčený o spousty klasických informací, které se dají najít v jakémkoli normálním dokumentu či na internetu. Osvěžující pořad!