Petfruf

Opravdu krásně magický a poetický příběh věnovaný začátkům filmu a splněným snům. Film mě dojímal, okouzloval i rozesmíval ve správných chvilkách aniž bych měla pocit, že jde o citové vydírání či režisérův taktický záměr. Vše naprosto přirozené. Vělkou zásluhu na tom má skvělé obsazení filmu, každá rolička je naprosto taková jaká měla být a na samotných představitelích je vidět, že film točili s velikou láskou k filmu a s velikým nadšením pro zvolené téma. Zatím nenapíšu asi nic víc, jsem ještě stále plná dojmů. Myslím, že Martyho letos ten zlatý plešoun nemine.

Jednou z nejpoutavějších věcí na Dangerous Method je to, že se na plátně celou dobu můžeme dívat na herecký koncert Michaela a Keiry, který je mile okořeněný Viggem (a trošku šmrncnutý francouzským šarmem Vincenta Cassela). Tihle tři v podstatě z plátna nemají šanci slézt. Pro to, jak Cronenberg pracuje s herci, proto, jak dokáží samotní herci vydolovat v každém náznaku přesně ten výraz a pocit, který jim naprosto baštíte, tak přesně pro to byl stvořen film jako takový. Cronenbergovi, respektive těm, co psali scénář a předlohu, se daří po většinu filmu držet nastavené tempo a vůbec vám nepříjde, že se během filmu při sledování rozhovorů Fassyho s Viggem nenápadně dozvíte/osvěžíte základní pojmy psychoanalýzy i názorové rozdíly Freuda a Junga. Co je opravdu smutné, že v den premiéry nás bylo v sále asi deset...

Žádný slaďák, čistě příjemná podívaná o věcech, které si prožil nebo prožije ve vztahu asi každý.

Green Lantern vůbec není špatný komiks. Na můj vkus byl trošku delší (rozuměj chvíli bavil chvíli ne, jako na houpačce), ale jinak měl asi všechno, co taková adaptace má mít. Pěkného chlapa do kostýmu, vtip, slušné triky, pěknou ženskou k pěknému chlapovi v kostýmu, děsivého záporáka a jeho poskoka, ale asi toho bylo na jeden film trošku moc najednou, moc nahuštěné - celá mytologie Green Lanternů by sama za sebe potřebovala minimálně hodinu navíc, ale čas který se mohl věnovat tomuhle tématu sebralo tokání Ryana a Blake, které bylo naprosto bez chemie a nudné. Prostě nevím, umím s představit, že by film mohl být i lepší, ale zase už jsem viděla mnohem horší adaptace. Klidně bych filmu dala i čtyři hvězdy, ale protože se ve mě ve mě pořád převaluje takové velké "ALE", tak dávám tři a basta!

Ouuu máj góš! To se takhle režisérka Twilightu nenabažila nadpřirozena a místo pijavic nám předvádí vlkodlačí příběh, lehoulince inspirovaný Červenou Karkulkou (chvilky, kdy film kopíruje momenty z pohádky, jsou asi tím nejlepším na celém snímku). Líbil se mi vizuál, výprava, která mi připomněla tu a tam Sleepy Hollow, Village a aj ten zatracovaný Twilight. Hudebně jsem si tentokrát moc nepošmákla, přišlo mi, že ve filmu zazněly jen dvě písničky a jinak nic. Ale můj "biorytmus" v mobilu mi říkal, že jsem v těhle dnech na nejnižším prahu svého vnímání a emocí, tak jsem hudbu asi přeslechla. Nu což. Ani Oldman film nezachránil, jako, že mám ráda jeho záporáky, tak tady to byl nudný kopíráček Rickmanova šerifa od Robina. Holt už asi přes ty role hodných chlapíků zapomněl, co to je být opravdu ďábelský. Amanda je pro mě docela příjemná na koukání a ani její herecké schopnosti mě nijak nepohoršují. Nejvíc se mi asi líbila Valeriina babička. Film se sám o sobě dost táhne, protože boj proti vlkodlakovi není nijak napínavý a navíc je přerušovaný milostným tokáním Petera/Valerie/Henryho, které mohlo být i kratší. V podstatě jsem film dokoukala jen proto, abych zjistila, kdo je tady teda ten vlkodlak...

Nový E.T. pro novou generaci? Ani náhodou! Myslím, že když už, tak tenhle film (a jeho nostalgický pohled zpátky) ocení spíš diváci, co odrostli nebo dorostli právě na Spielbergovo filmech (hlavně Blízká setkání, E.T. a Indy) nebo filmech jako jsou Goonies a pod. Mězi ně patřím i já. Abrams má asi Spielberga moc rád, že mu natočil v podstatě takovou poctu (nebo chcete-li raději "vstupenku ke Stephenovi do zadku"). Příběh je hezky nalajnovaný, dočista předvídatelný, ale přesto docela napínavý, dojemný i vtipný, a to hlavně díky dětským hercům. Emzák tentokrát není žádný miláček, jako byl Ítý a je dobře, že po většinu filmu není na plátně vidět celý. Na můj vkus je ve filmu až moc výbuchů, ale paradoxně mě ten malý pyromanský kluk bavil asi nejvíc, a taky mě štvala moc klišoidní vojenská zápletka (přísně tajné, zlý generál, zničíme důkazy nebo rovnou celé město, žádný odpor). Při sledování filmu jsem měla pocit, jako kdybych se dostala o dvacet let zpět, no prostě čistá nostalgie. Jestli hledáte něco inovantního, originálního, nečekaného, tak to vám Super 8 asi nedá...

Na to, že čtvrtý (knižní) díl Twilight série je jejím nejslabším článkem, film je kupodivu tím nejlepším. Konečně se dostal do rukou někomu, kdo dokáže ze čtivé i když plytké předlohy, udělat vyváženou podívanou. Od vyloženě kandované první třetiny, kde sledujeme svatbu a líbánky (a zalovískované holčiny vedle vás vzdychají z Pattizóna bez trika), přechází v docela dobré a napínavé drama. Tvůrcům se daří odlehčit vtipem momenty, které by jinak vyznívaly vyloženě trapně. Co se týče ústředního páru, tak konečně předvádí něco zajímavějšího, než jen zamilované tokání z předešlých dílů. Alespoň v těch zbývajících dvou třetinách ano... I hudba je tentokrát výraznější a Burwell hezky rozšířil témata, která složil pro první díl; bod dávám i za dobře využité songy. A ještě jedno plus mám, líbily se mi závěrečné titulky... Zajímavé komentáře: gr8 escape, Tom Hardy.

Moje máma dělá reklamu, jeho máma dělá reklamu, můj tatínek "muuuf", jeho tatínek "muuuf", můj strejda je "papadadá", jeho strejda "papadadá", má babička, jeho babička, dědečkové mazaní a oba z Kopidlna, to znamená... to znamená... ty Kubo, že my dva jsme asi bráchové! Bráchové! - A to je jedno, ať jsme bráchové, pojďte pane, budeme si hrát! Geniální a nesmrtelné!

Santiniho jazyk je opět krásným příkladem toho, jak z Urbanova námětu a za relativně málo peněz lze natočit zajímavý a napínavý thriller. Doslova ohromená jsem byla z toho, jak je ve filmu využité světlo (geniální Martin Šec) spolu s působivou hudbou Jana Jiráska. Santiniho jazyk není film pro všechny, není pro diváka, který je líný trochu popřemýšlet nad hloubkou sdělených informací (a těmi informacemi rozhodně nemyslím překombinovanou zápletku okolo hledání šifer nebo náboženskou tématiku - jestli je tohle jediné, na co se divák dokáže zaměřit, tak se nedivím tomu, že před uvedením v TV tu měl film 74% a nyní se ocitl takřka na 50%), které se ukrývají v naprosto jednoduchých věcech. Přála bych si, aby se filmy Jiřího Stacha, dostaly na plátna kin, kde by ještě víc mohla vyniknout jejich kvalita. Film bych normálně ohodnotila 3*, ale po tom, co tu na mě vykouklo to odpadové hodnocení, nehodlám být objektivní. A už se moc těším se na Sedmikostelí!

Takový milý příběh s nádhernou Michajlovo hudbou!