S.Dedalus

tato adaptace becketta má svá pro i proti velkou výhodu skýtá samotný text který je vskutku úžasný a jedinečný a potom zejména Niall Buggy a jeho dokonale rytmický přednes díky němuž vynikne záludná jednoduchost předlohy na druhou stranu mi velmi vadily a zároveň taky mě rušily kamerové hrátky a nálety na hlavu vzpomínajícího kde byla vidět i jeho detailní mimika a celé so to tak nějak snažilo narušit divadelní statičnost což je špatně proto že to je právě beckettova největší zbraň na závěr taky samozřejmě zamrzí že Buggymu nestály vlasy jak je psáno a dáno škoda

škoda pomalejšího rozjezdu protože jinak tati tati jede!

bořme genderové předskudky!

typický friðriksson podmanivý depresivní zamyšlený vizuálně bezchybný a s dokonalým hereckým obsazením jen mi ke všem těm myšlenkám s kterýma mimochodem ze srdce souhlasím chybělo nějaké rozuzlení nebo alespoň příslib naděje že existuje způsob jak společnost dostat na kolena škoda jinak paráda

ale v žádném případě se nekoukejte na rouhačskou verzi kde jsou jako hudební doprovod pink floyd! kam se poděl beckettovský minimalismus? on i původní hudební doprovod totiž podle mě poněkud ruší ale co je moc to je příliš

john hurt je opravdu borec a myslím že celý tento krapp se velmi povedl a není to žádný crap od plného hodnocení mě tak zdržela pouze jistá sterlity která se ovšem takřka vždycky vkrade do filmových adaptací moderních her živý zážitek z divadla je zkrátka nezaměnitelný

nevěřím že přenést ducha zěměploškých knih do jiného formátu je na tolik obtížné aby výsledkem bylo tohle veledílo (vzpomeňte si na stařičké discworld adventury u kterých jsem se já třeba válel smíchy celou dobu) the colour of magic je zdlouhavý a utahaný film bez šťávy a především bez onoho typického humoru řežisér se místo toho snažil naservírovat tuctový fantasy zážitek aniž by pochopil že pro pratchetta je fantasy prostředí pouze neomezujícím odrazovým můstkem a nikoliv cílem jediný klad tak vidím v timu currym jehož koulení očima bylo místy až úsměvné a i hlas christophera lee s k smrťovi dobře hodil jinak šeď šeď šeď

Martin McDonagh to umí i na stříbrném plátně a dokonce se stejnou bravurou a nadhledem jako na prknech divadel

dobrý potenciál a velmi dobré zpracování jen mě mrzí nevyužitost daného tématu

bouře se dá uchopit z tolika různých konců že asi nikdy nebude možné jednou adaptací uspokojit všechny mě si jednoznačně získala greenwayova obrazová nápaditost která jakoby neměla omezení a podtrhuje tak magičnost celé hry když si člověk zvykne na velmi výrazné barvy nedá se po visuální stránce filmu nic vytknout na druhou stranu mi ve filmu jak trefně podotýká bogu chybí psychologie a výraznější emoce většiny postav to je jeden z oněch konců které si nepřeju vynechávat i přesto jako celek rozhodně výjimečný filmový zážitek