divisak

Člověku vyrazí dech perfekcionismus, autenticita a lidskost s jakými bylo Band of Brothers natočeno! Seriál spolu s knihou vytváří jeden z dokonalých pohledů na válečné tažení Spojenců v západní Evropě v letech 1944–45. Snad jen mohu pro doplnění doporučit čtyři vzpomínkové knihy amerického výsadkáře 101. výsadkové z roty A Donalda R. Burgetta. Neodpustím si dodat, že se jedná o jeden ze dvou zfilmovaných počinů (druhý je Schindlerův seznam), který mě přiměl, abych vydělal nějaký peníze (stále jsem ještě studující) a vyrazil po bojištích 2. sv. války v západní Evropě, kde rota E bojovala, a nejen ona.100%.

Zamrzelo mě, když někteří The Pacific hodnotili po třetím díle s tím, že následně seriál ani neshlédli do konce. Nemluvě o celkovém hodnocení. Po vizuální stránce se seriál blíží k dokonalosti, přičemž se sám sebe v duchu ptám, jak po takovémto vyobrazení válečných hrůz budou vypadat budoucí počiny s válečnou tématikou. Samozřejmě se The Pacific nemohl vyhnout porovnání se svým starším bratříčkem Band of Brothers, což je na druhou stranu pochopitelné. The Pacific odkrývá temná místa lidské duše a hledá odpověď na otázku – jaké místo zaujímá člověk ve válečném běsnění. Proto se mi tento seriál libí, protože se oprostil, stejně jako Band of Brothers, od velkých bitev (které se staly náplní jiných filmů) a zaměřil se na prostého a vyděšeného člověka, a to se značně syrovějším pojetím. Jen skrze vnímání a pocity zúčastněných se můžeme přiblížit reálnosti, byť omezeně. Dle mého je na The Pacific hezké jeho postupná gradace, která vrcholí v deváté epizodě boji na Okinawě. Osobně nepotřebuji několika hodinovou masáž krveprolití na bitevním poli, více na mě zapůsobí proměny lidské osobnosti. Problém tkví ve faktu, že se nejedná o jednotnou skupinu lidí, jako tomu bylo u Band of Brothers, ale zároveň sledujeme rozkouskovaně osudy několika vojáků, což zas tolik neumožňuje se s nimi sžít. I když podotýkám, že s hlavními postavami jsem neměl potíže, a dokonce jsem si i některé oblíbil. Ve válce bojují lidé, proto by měly být válečné filmy či seriály hlavně o lidech, a to dle mého soudu The Pacific splňuje na výbornou. 100%.

Skvělý seriál s krásnou myšlenkou, že nikdy není pozdě na to, aby se člověk změnil a nikdy není pozdě napravit své chyby.

Dokážu asi pochopit hlasy, které pozbývají přílišného nadšení, a myslím, že v určitém směru rozumím i jejich pozastavení se nad tak široce chvályhodným přijetím většinou. S hodnocením jsem trpělivě vyčkával do posledního záběru, což bylo, věřte mi, chvílemi až v převeliké míře dosti náročné, jelikož Temný případ se jevil díky své atmosféře a hereckým projevům hlavních protagonistů zajímavým, nepříjemně chmurným příběhem. Pozvolným tempem je ve vylíčených událostech zvyšováno patřičné množství napětí, jež spíše než na dynamice klade důraz na obrazy vyšetřování, na vizuálnost jeho okolních vjemů. Životy dvou detektivů, ať se již jedná o ty pracovní či soukromé, poodkrývají dva rozličné pohledy na svět, což vede ke střetávání a tudíž nabízí přehodnocování a bilancování nad sebou samým. A je třeba si přiznat, že některé vyřčené úvahy nutily k zamyšlení. Depresivní ladění, herecká dvojice, scénáristický a režijní um, pomalu odkrývající hledání podstaty a původce zločinu mne natolik oslovilo a uhranulo mi, že v mém hodnocení získává to nejvyšší.