tomtomtoma

Zajímavý film o rasové segregaci z obou stran. Černoši jsou emancipovaní a případnou nevěru s bílou dívkou berou jako zradu vlastní rasy. Bílý neuznávají černé z principu, neboť nejsou bílým rovni. Nevěra a sex mezi černochem a běloškou, která má destruktivní dopad na oba své protagonisty. Jejich nucené společné soužití je však pro naprosté rozdíly odsouzeno k neúspěchu. Už sám rasový základ je tak významným rozdělujícím prvkem, přes který se společně nedokážou přenést. Úspěšný projektant Flipper Purify (Wesley Snipes) se díky zvědavosti a chtíči dopustí manželské nevěry. A i když je novou ženou přitahován, tak se přes rozdílnosti není schopen přenést. Navíc je tu skutečnost dítěte s manželkou a rodinné problémy. Sekretářka italského původu Angie Tucci (Annabella Sciorra) se díky jejímu novému vztahu dostává do velké rozepře se svojí rodinou, z jejichž dosahu předsudků, lenosti a neschopnosti se víceméně vždy snažila dostat. Z dalších rolí: drbna Cyrus (sám režisér Spike Lee), Flipperův kamarád, jehož neschopnost udržet tajemství dává věcem rychlý spád v jejich destruktivnosti, reverend Purify (Ossie Davis), Flipperův otec a muž pevných morálních zásad, který je nesnášenlivý při podstatě jejich neplnění, Flipperova matka Lucinda (Ruby Dee), milující ustaraná matka a manželka, Flipperův bratr Gator (dobrý Samuel L. Jackson), propadlý crackovému uspokojení beznaděje a koloběhu shánění peněz na svého koníčka, Flipperova manželka Drew (Lonette McKee), ponížená manželovou zradou rasy, Angieinin přítel Paulie Carbone (dobrý John Turturro), oáza ve světě nesnášenlivosti, Mike Tucci (Frank Vincent), despotický otec Angie, a Lou Carbone (Anthony Quinn), nesnášenlivý a poslušnost vyžadující otec Paulieho. Zajímavý film. I když naivně patetický ve své černošské emancipaci. Přesto ale podává zajímavý portrét rasové vzájemné segregace New Yorku konce 80. a počátku 90. let 20. století, jejichž prolamování přinášelo jejich protagonistům velké psychické i fyzické obtíže. Rasismus jako problém a hluboce zakořeněná přirozenost, jehož překračování je zradou na členech stejné rasy, ze které jedinec pochází. Rasové rozdíly jako předsudek, za který se ukrývají vlastní komplexy a nespokojenosti jedinců, jejichž spojováním se nasbírá primitivní síla bezmyšlenkovitého násilí a vydírání, dodávající trochu hřejivé náplasti na vlastní frustrace.

Přepsáno v dubnu 2019. Horečka stoupá v El Pao nabízí tváře politického thrilleru, romantického dramatu a psychologie niterné rozervanosti. Luis Buñuel rozehrává nemilosrdné politické intriky diktátorského uspořádání společnosti, osobní ambice smíchává spolu s krutostí, odhodláním k odporu, bojem o holý život, idealistickým přesvědčením, násilím, zlobou žárlivosti a vášnivou touhou tělesné přitažlivosti. Nevyzývá se k povstání, ale obrací se k humanismu. Chtíč se sadisticky ohání kolem sebe a chamtivě uchvacuje objekty svého zájmu, oboustranné sympatie se stávají určujícím faktorem, přesto je na nejvyšším místě hodnotového žebříčku stavěna zodpovědnost k vlasti a nezlomná víra ve vznešené ideály. Hlavní postavou zásadního niterného rozhodnutí je Ramón Vázquez (unavený Gérard Philipe), mladý ušlechtilý muž ve státních službách správy ostrova Ojeda. Je loajální k vládní moci, přesto má přecitlivělý soucit s těžkým životním údělem trestanců a zachované vznešené ideály. Tápání vnitřní rozervanosti dostává povzbuzení ve vidině možné změny z vnitřku a sladké náklonnosti romantického opojení. Mocenské hry nemají slitování a nebojí se nutných obětí. Hlavní ženskou postavou je Inés Rojas (šarmantní María Félix), vdova po ostrovním guvernérovi a atraktivní žena z elitních kruhů. Nenadálá volnost poznává romantické okouzlení. Nebezpečné nástrahy se rafinovaně svádí a neochvějně věří v osudový vztah. Důležitou postavou je Alejandro Gual (velmi dobrý Jean Servais), nově jmenovaný guvernér ostrova. Bezcitná krutost je jeho účinným a oblíbeným prostředkem, vlastní prosperující budoucnosti se musí jít naproti a všechno je přípustné. Lačnost se natahuje ke své touze a s uspokojením vydírá. K výraznějším postavám patří také Juan Cárdenas (sympatický Domingo Soler), Ramónův učitel na právech a uvězněný humanista. Víra v idealismus se zatřásla, přesto ctí oběti a naděje neumírá. Z dalších rolí: původní guvernér ostrova a vzbouřencem zastřelený žárlivý Inésin manžel Mariano Vargas (Miguel Ángel Ferriz), z reality znechucený a radikálně změněný Ramónův kamarád poručík García (Raúl Dantés), spolehlivý vrchní ostrovní dozorce Indarte (Víctor Junco), Inésina letmá známost plukovník Olivares (Roberto Cañedo), despotický prezident země Carlos Barreiro (Andrés Soler), věrný Gualův sekretář López (Luis Aceves Castañeda), prezidentovi věrný ministr vnitra Sáenz (Augusto Benedico), či profesorova odevzdaně čekající dcera Pilar Cárdenas (Pilar Pellicer). Horečka stoupá v El Pao předává politické svědectví doby a niterný boj v podmanivě sugestivní filmové stopě, stěžejní body dramatu leží ve vzájemných střetech intimních světů. Id, superego, rozervanost, víra, rozpad všeho. Působivá zábava slavného Španěla.

Zábavná bizardní komedie o opětovném shledání, o velké touze po dítěti, o rasismu, o přistěhovalectví a o fandění a kdo ví o čem ještě. Hodně postav, ale některé jsou velkým přínosem svým projevem. A tak vidíme opětovné setkání profesora Otakara Horeckého (dobrý Jan Tříska) se synem Martinem (Petr Forman). Stále živelná Martinova matka Věra (dobrá Emília Vašáryová) a uvědomělá Otakarova partnerka Hana (Ingrid Timková). Vydíme touhu po dítěti u nešťastné Mili Burger (dobrá Nataša Burger), jejíž partner František Fikes (dobrý Jiří Macháček) se se životem rve ze všech sil a snad proto fandí Spartě. A do toho fanatický Plukovník (Jaroslav Dušek), převaděči Milan (Jan Budař) a Goran (Zdeněk Suchý), který pak tvrdě narazí do Františka, namachrovaná dvojice zlodějíčků Eman (dobrý Pavel Liška) a Luboš (Marek Daniel) a duo policistů (Miroslav Kaman a Andrej Toader). Pobaví, ale je to hodně bizardní.

Film Hořící kříže aneb Zrazený vychází z událostí roku 1984, kdy texaský rodák Robert Jay Mathews a jeho bojechtivá a vlastenecky rasistická skupina Řád páchala své násilné činy ve jménu pravé představy o spravedlivém řádu života. Řecký partyzán Costa-Gavras ustoupil komerčním potřebám amerického trhu a svůj filmový útok nasměroval proti nadřazenosti bílých Američanů s antisemitskou paranoií. Osobní frustrace z vlastních neúspěchů se hromadí ve skrytý hněv a upuštění nepotřebné páry potřebuje znát cíl svého směru a tradiční vlastenectví amerického jihu zůstává věrno svému dlouholetému závazku a předsevzetí. Téma je silné, obraz má dynamickou dychtivost a děsí se krutých výbuchů nenávisti, ohniskem má být rozpolcenost vnitřního světa mezi láskou k muži a služební zodpovědnosti ke své zemi, ale postrádá skutečný prožitek i dopad. Hlavní postavou spravedlivého rozhořčení nad sadistickou nenávistí života je Catherine Weaver alias Katie Philips (sympatická Debra Winger), tajná agentka FBI a řidička kombajnu. Vražda rozhlasového moderátora stojí na počátku, na konci je terorismus s hořkou pachutí hrdého amerického vlastenectví. Služba vlasti a odpor ke svévolnému násilí vítězí nad nenávistí. Výstražná postava partyzánského odboje má jméno Gary Simmons (zajímavý Tom Berenger), rasista, homofob a antisemita s nahromaděnou žlučí všeobecné zloby a vlastního selhání. Přirozeně spravedlivému řádu života se musí jít naproti v tradicionalistickém odhodlání při bránění svých základních práv bělošské nadřazenosti. A odvaha je ctností muže. Významnou postavou je Michael Carnes (příjemný John Heard), agent FBI, velicí celé akci proti nebezpečí extrémistické pravicové skupiny pravých amerických vlastenců. Intimní rovina je plytká. Důležitou postavou je Wes (Ted Levine), Garyho kamarád, spolehlivý stoupenec vlasteneckého zapálení s aktivní spoluúčastí a obezřetnou nedůvěřivostí k nově příchozí ženě. K výraznějším postavám patří také Rachel Simmons (příjemná Maria Valdez) a Joey Simmons (Brian Bosak), chytrá, zvídavá a zdravá Garyho dítka s příkladnou rasistickou výchovou i životním uspořádáním. Z dalších rolí: rasistické realitě již navyklý umírněnější občan extrémistické vesnice Shorty (John Mahoney), tichá Garyho matka Gladys Simmons (Betsy Blair), mocný muž v pozadí pravicového extrémismu Bobby Flynn (Jeffrey DeMunn), agent FBI z Washingtonu Al Sanders (Albert Hall), zneužitý prezidentský volební kandidát extrémní pravice Jack Carpenter (David Clennon), stále provokativní rozhlasový moderátor židovského původu Sam Kraus (Richard Libertini), či vesnický a rasistické rozpoložení podporující reverend Russell Johnson (Clifford A. Pellow). Film Zrazený je sice stále útokem rozohněného partyzána na rasistické a xenofobní základy vlasteneckého zápalu Spokojených států amerických, předchozích uměleckých a emočních kvalit již ale nedosahuje.

Zdařilý kvalitní snímek o boji proti rasismu na xenofobním jihu Spojených států amerických, kde běloši (až na židy) byli nadrasou. A barevní museli přijmout svou podřízenou roli. Jakékoliv vybočení bylo tvrdě ztrestáno. Netolerantní výchova plodící jen větší nenávist a násilí, které je navíc zvětšováno osobní frustrací násilníků. Anebo nečinné přihlížení páchaných nespravedlností a zvěrstev. Špatně odhadnutý rozsah moci a možností však přináší vyšetřování FBi v podobě idealistického agenta Warda (Willem Dafoe), držícího se oficiálních postupů, a zkušeného agenta Andersona (dobrý Gene Hackman), který se nebál ve jménu spravedlnosti používat brutální metody a zastrašování, jako stíhaní násilníci. Smutnou postavou je paní Pell (Frances McDormand), která se vzpírá rasistickým zvyklostem i za cenu osobního utrpení a strachu. Zajímavé postavy z tábora rasistů: zástupce šerifa Pell (Brad Dourif), starosta Tilman (R. Lee Ermey), šerif Stuckey (Gailard Sartain), místní prominent Clayton Townley (Stephen Tobolowsky), a pěšáci Frank Bailey (Michael Rooker) a Lester Cowens (Pruitt Taylor Vince). Násilí a náhánění strachu, pošlapávání základních lidských práv pod záštitou ochránců moci a spravedlnosti. Ale víceméně takto funguje skoro každé společenské zřízení se svým horlivým upozorňováním proti skupince odlišných, která nemohou mít stejná práva jako lidé čisté rasy.

Přepsáno v únoru 2020. Film Hořký měsíc je brutální manželskou terapií, navíc se díky ní ušetří namáhavá cesta do příliš hlučné Indie. Roman Polanski pojal romantický žánr se sarkastickou žádostivostí, jak typické pro něj! Romantika v realitě často podléhá sadomasochistickým sklonům, vždyť život v existenčním pohodlí tak rád a chtivě hledá základní smysl bytí v hloubce prožitku i v extravaganci nových a dosud nepoznaných rozkoší. Lačnost po prožitku ztratila již všechny zábrany a žije si jen svou vlastní představou na pomezí lásky a nenávisti. Bolest je nejen uspokojením, je i vykoupením, očištěním a zatracením, vždyť Éros je prazákladním pudem celého lidského snažení. Obětí romantického sarkasmu je Nigel Dobson (příjemný Hugh Grant), spořádaný maloměšťák, nebezpečně vrávorající nad nepříčetným stavem sexuální přitažlivosti. Nezkušenost a náhlá potřeba vymanit se na chvíli z nudného stereotypu manželství natírá vše růžovou barvou v náručích osudové romantiky. Obvyklá manželská terapie nemůže dosáhnout stejně pronikavých výsledků. Druhou obětí svérázné formy terapie je Fiona Dobson (zajímavá Kristin Scott Thomas), Nigelova ctnostná choť. Vzdor slintajícímu mužíčkovi zde dostává podobu smyslně vrtošivého pohybu hříchu. Uvědomování si vlastní tělesnosti vede často přes zákoutí temnějších uliček stimulujících představ. Ústředním bodem zvědavého zájmu je Oscar Benton (velmi příjemný Peter Coyote), docela neúspěšný spisovatel, který si všechny své nezdary vynahrazuje sexuální zběsilostí, někdy se jí také něžně říká láska. Je to mužská poživačnost, nezajímající se o následky, ani zodpovědnost, vždyť skutečnost jinak přináší úzkosti. Zkaženou romantickou nevinností je Micheline Bouvier alias Mimi (zajímavá Emmanuelle Seigner), Oscarova nekompromisní žena. Pomsta za zhrzené romantické ideály se stává jediným uspokojením, dominance a podřízenost nesetrvávají nikdy pouze v jediné úloze, hořkost ponížení nedává na vybranou. Z dalších rolí: indický spolucestující na lodi Singh (Victor Banerjee), jeho malá dcerka Amrita (Sophie Patel), či osudovou pomstou uspokojený tanečník Basil (Heavon Grant). Hořký měsíc sice může dráždit puritánskou bigotnost maloměšťáctví, může také stimulovat nesmělou neznalost, přesto je především výsledkem nesourodé směsi lásky a nenávisti, obě složky jsou podstatou sváru dominantních a podřízených partnerských rolí. Sarkastická romantika na Polanskiho způsob mě baví.

Krátký animovaný film Horníkova růže je dělnickou poezií bez budovatelských, či normalizačních manýrů. Sám Jiří Brdečka nápaditě převedl do animované podoby nejrozličnější písně, Horníkova růže je další v řadě. Melancholická balada života a lásky příhodně zapadá do posmutnělého výrazu kresby výtvarnice Jitky Walterové. Jde o nejromantičtější připomínku stálé nepříjemnosti každodenního života horníka v dnes už tolik vzdálené době, nejpalčivější je v slzách partnerky. "Vem si tu růži, ta je z lásky,/ bude tě chránit pod zemí,/ miláčka svého líbá,/ tiše pláče, prosí: vráť se mi." Důstojně romantické to dělnické poetizování!

Velmi příjmně a hravě povzbuzující komedie, která nám v neuvěřitelně rozpustilé zápletce říká o strojené nudnosti až mrtvolnosti všedních životů. Kdy žijeme ne proto, že chceme, ale proto, že musíme. Bez toho aniž bychom dělali to, co nás uspokojuje a přináší nám radost a štěstí. Každý splněný sen, každé splněné přání, vše z čeho budeme mít stálý úsměv ve tváři. A tak nezajímavý Harold Crick (skvělý Will Ferrell) začne chápat, že musí žít život tak, jak chce on, ale že se musí trochu zabojovat a ne se jen strnule spokojit se svou nicneříkající všední existencí, kde je všechno tak stojaté a truchlivě smutné a nepodobné životu. To že za pomoci literárního profesora Julese Hilberta (dobrý Dustin Hoffman) se snaží usilovně předejít smrti z pera spisovatelky Karen Eiffel (krásně depresivní Emma Thompson), je umnou metaforou, že se člověk nemá vzdávat života, který může nabízet tolik krás. Musí se jen bojovat za to, v co opravdu věříme. A tak Harold nachází ženu svého života, pekařku Anu Pascal (buřičská Maggie Gyllenhaal), ale nejen že ji nachází, ale také získává. Nesmírně povzbuzující film, který má dodat optimismus a odvahu a zároveň příjemně pobsví.

Přepsáno v květnu 2019. Hoří, má panenko je československá socialistická přirozenost, ochočená filmovým mládím k potřebám společenské satiry. Hoří, má panenko je tvarována znevažující barvou nihilismu v teplém odstínu plamenů ohně. Svatá novovlnná trojice Miloš Forman, Jaroslav Papoušek a Ivan Passer objevila podmanivé kouzlo principů řízení socialistického života na hasičském bále. Tento mikrosvět má jedny ústřední plíce a kolektivní podvědomí. Omezenost je pýchou proletářského stavu, lpění na úředních předpisech pomáhá v pocitu bezradnosti osobní nouze a každý se v rámci soukromého prospěchu ochotně přizpůsobuje. Miroslav Ondříček vložil do krutě cynické frašky popsaného stavu rozpadu společenské morálky poetický rozměr, vychutnává si všechny absurdity běžného života i kolize konvencí. Kamera ve své posedlosti po šmírování zvědavě stojí ve vírech i proudech potíží, vášní, radosti a smutku. Volba královny krásy se zvrhá v anarchistický lov ženského pohlaví, slavností dekorování zasloužilého předsedy popírá samo sebe a jednoznačným vítězem večera je pouze oheň. Socialistické nešvary výhružně cení zuby, společenské mechanismy mají snahu bez vůle, zlodějina není morálně odsouzeníhodná a pravda má vždy více tváří a odlišné skutečnosti. Ze členů požárního útvaru: vážený předseda místního požárnického spolku a předseda plesového výboru (zajímavý Jan Vostrčil), protřelejší hledač krásek (velmi příjemný Josef Šebánek), neúnavný zapisovatel nalezených krásek Franta (František Debelka), třetí hledač místních krásek (Josef Valnoha), nešťastný hlídač tomboly Josef (příjemný Josef Kolb), neschopný pomocník plesového pořádku Václav (Stanislav Holubec), či vysloužilý předseda Alois Vrána (sympatický Jan Stöckl). Z civilního osazenstva: Josefova přizpůsobivá manželka (zajímavá Milada Ježková), vyhořelý nešťastník děda Havelka (František Svět), slast života pod stolem nalézající Standa Zindulka (Antonín Blažejovský), svou dceru do volby krásy zatvrzele prosazující Ludva Metelka (Josef Kutálek), jeho macatější dcera Růženka (Alena Květová), nevybraná a vyrvaná krasavice (Olga Blechová-Matušková), náhlým tichem při nástupu zaskočená kráska (Marie Slívová), či hlavní výčepní plesového večera (Stanislav Dytrich). Hoří, má panenko je osvěžující zábavou. Hoří, má panenko je ironickou kritikou stavu společnosti. Hoří, má panenko využívá nihilistické tóny, básnický rytmus a všudypřítomnou bizarnost všedního dne. Omezenost pořadatelů je v dnešní době nahrazena servisem expertů a kolektivní vědomí raději nemění své morální postupy. I přes drobná neherecká zaškobrtnutí jde o jedinečný filmový zážitek!

Filmová adaptace režisérovy autorské divadelní hry Hořké slzy Petry von Kantové s provokující kapkou v koutku oka a na lícní tváři vstupuje přes homogenní vrstvu společenské ctihodnosti až k základním deskám principů fungování mezilidských vztahů. Partnerské, rodinné, mateřské i společenské svazky podléhají platnosti spletité formy řádu podřízení, dominance, zneužívání a majetnictví. Vazby nejsou ani jednosměrné, ani jednostranné, osamělost je niternou úzkostí a spásná vidina úniku se nerozmýšlí nad příležitostí, když se věřit potřebuje. Neschází potřeba masochismu, ani výjevy niterného strachu a žárlivé zloby. Osobní zkušenosti zanechávají trvalé deformace na vnitřních světech, barva se stala stěžejním doplňkem k estetickému výrazu i v procesu nálady a dychtivost touhy si neodpouští sarkastické zakončení. Hlavní pozorností zájmu je Petra von Kant (velmi dobrá Margit Carstensen), úspěšná modní návrhářka. Intenzivní ticho lidské osamělosti má sklony k sadistickému vybíjení své zloby i k masochistickému strhávání si abstinenčních náplastí. Nitro je rozerváváno zoufalstvím strachu a v obraně plive žluč na každou osobní nespravedlnost a nepřekonané trauma. Petřinou nadějí, modlou i pádem je Karin Thimm (zajímavá Hanna Schygulla), mladá dívka na útěku před existenční bídou dosavadního mizerného života. Její osobní cíle využívají nabídnutou příležitost bez zbytečných předsudků. Důležitou postavou zde je Marlene (pozoruhodná Irm Hermann), Petřina služka i asistentka. Masochistické uspokojení rádo přijímá kruté zacházení a otrocké zneužívání své práce. Z dalších rolí: Petřina lehce škodolibá, ale také jejím stavem rozkladu vyděšená sestřenice Sidonie von Grasenabb (Katrin Schaake), největší životní bolest připomínající Petřina dcera Gabriele (Eva Mattes), a Petřina sebejistě společensky bezstarostná matka Valerie von Kant (Gisela Fackeldey). Film Hořké slzy Petry von Kantové se ozývají ze zatemněných zákoutích lidských vztahů, Rainer Werner Fassbinder nezapomíná provokovat společenskou ctihodnost tradičně ani svou politicky nekorektní oplzlostí, staví esteticky stylové obrazy rozervaného zranění lidského nitra a křičí svou bolest. Příjemný to filmově estetický zážitek!