tomtomtoma

Moderní western s dobrou atmosférou, slušným výkonem herců, napětím i občasným vtipným nadhledem. Ale. Nemám Mangolda najetého, abych posoudil, zda si v těch neuvěřitelných zvratech libuje, snad až perverzním způsobem. Samozřejmě ve svém příběhu splňuje základní pravidla dějové linky s tím překvapujícím posledním a konečným obratem hlavního hrdiny. Jenže to u něj potom trochu divně páchne a kazí to celkový obraz jinak dobrého filmu. Spojené státy byli v devatenáctém století divokým krajem, život jedince neměl žádnou cenu. Mrtvoly se kupily na obří hromady nedobrovolně a leckdy snad i dobrovolně. Svištící kulky kosí řady nepřátel, přihlížejících i přátel s neobyčejně radostnou vytrvalostí. Jen některým, jak už to tak bývá, se vyhýbají. A dostat jednoho zločince do vězení může být nezapomenutelný zážitek na celý život pro lidi celého státu. Hlavní postavou je zvláště nebezpečný desperát Ben Wade (zajímavý Russell Crowe), který je odhodlán bojovat o svůj život proti mnohonásobné přesile i s pouhým párátkem v ruce. Má styl, charisma i inteligenci na přežití za každé situace. Jeho protivníkem je rančer Dan Evans (Christian Bale), ochotný se pro blaho své rodiny zaprodat téměř všem. Ale jeho hlavním hnacím motorem je znovuzískání úcty v očích svého syna. Z dalších rolí: dopívající Danův syn William (Logan Lerman), toužící po akci a plnohodnotném přijetí do světa dospělých, ctihodný a bohatý zástupce železniční společnosti Grayson Butterfield (Dallas Roberts), toužící po demonstrativním a zákonném potrestání zločince, Benova pravá ruka a strážný anděl Charlie Prince (Ben Foster), toužící po uznání od svého velitele, tvrdý zástupce zákona Byron McElroy (Peter Fonda), toužící po legálním udržování spravedlnosti i pomocí sadismu, dáma za barem Emma Nelson (Vinessa Shaw), toužící po silném muži, zvěrolékař Potter (Alan Tudyk), toužící po lidskosti, elegantní Danova žena Alice (Gretchen Mol), toužící po bezpečnosti své rodiny, a samolibý floutek Tucker (Kevin Durand), toužící způsobovat příkoří při každé vhodné příležitosti. A tak se příběh žene vpřed přes otevřenou krajinu, přes indiánské území, přes staveniště železniční tratě, přes město až k železniční stanici. Krupobitím kulek, v potocích krve a se smrtí v sedle i v botách. Zábavné to ale je.

Jedna z výrazných klasik na poli východosijského bojového umění s jednoduchým dějem, zaleženým na pomstě proti cizácké tyranii. Mladý student Liu Ju, později San Te (Gordon Liu), se nejdříve podílí na jakési odbojné činnosti. Po odhalení jejich uskupení, které je brutálně potlačeno, utíká do šaolinského kláštera, aby se naučil všemocné kung-fu. Po pěti letech tvrdého tréninku je mu pak umožněno vykonat svou vytouženou pomstu. Navíc zakládá novou, 36. komnatu, kde se učí světský lid obraně proti cizáckému vpádu a rozpínavosti. Příběh je jednoduše naivní. Bojové scény, tréninkový dril na získání reflexů a učení samotného boje se zbraní, i beze zbraně, jsou uchvátné svou hravou choreografií. Tím připomíná spíše tanec, posvátný obřad, než boj o život. Navíc nejvyšším stupněm boje kung-fu je neboj. A cesta k němu probíhá hlavně přes změnu myšlení.

Přepsáno v červenci 2018. 39 stupňů je špionážní thriller, čiperně běží vstříc životní výzvě a přijímá dobrodružství s lehkým nadhledem starosvětské zdvořilosti. Zápletka reflektuje politickou atmosféru doby, Hitchcock stále dokonaleji buduje a stupňuje dávku napětí a nezapomíná ani na odlehčení a romantické okouzlení kavalíra. 39 stupňů je zábavou, která má šarmantní střih a nerozhořčí mě ani drobné logické nesrovnalosti. Hlavní postavou životu nebezpečných špionážních hrátek je Richard Hannay (sympatický Robert Donat), nevědoucí Kanaďan uprostřed nesrozumitelně zlověstného telefonního vyzvánění. Je osobou v křížové palbě hrozby s maskovanou tváří. Pud sebezáchovy útěkem přibližuje k mlhavému cíli. Každé místo, slibující chvilku bezpečného úkrytu, se díky cynickému osudu mění v další chaotický zmar a spěšný útěk. Záchrana je nejasným pojmem. Hlavní ženskou postavou je Pamela (zajímavá Madeleine Carroll), cudná mladá žena, přinucená zlomyslností života k nechtěné spoluúčasti zběsilé honby za pochopením. Pravda je nejistá a nehmotně se vznáší ve skotské mlze. Výraznější postavou je Annabella Smith (zajímavá Lucie Mannheim), tajuplná žena, rozněcující rozporuplné vášně. Osud se škodolibě popadá za břicho. Důležitou postavou je profesor Jordan (pozoruhodný Godfrey Tearle), ctihodný a společensky významný občan skotského venkova. Nepatrné nitky slibují útěchu. K výraznějším postavám patří Margaret (křehká Peggy Ashcroft), mladá a řetězem manželství spoutaná skotská venkovanka s nezištně podanou pomocnou rukou, jako jediný výraz manželského vzdoru. A také její manžel John (John Laurie), starý žárlivec, katolický pozér a úplatný prospěchář. Z dalších rolí: profesorova ničím nepřekvapená manželka Louisa Jordan (Helen Haye), nevěřící soudce Watson (Frank Cellier), profesorova dokonalá služebná (Peggy Simpson), laskavá venkovská hoteliérka (Hilda Trevelyan), milostné avantýře nakloněný mlékař (Frederick Piper), či kabaretní triumf vědění pan Memory (Wylie Watson). 39 stupňů je žánrovou zábavou filmového dobrodružství se zachovalým otiskem starosvětské elegance a zdvořilosti. Příjemné k odreagování.

Hovořit o zobrazení těžkého života za komunismu pod vedením Nicolae Ceaușescua, je více než zavádějící. Jde o osobní drama, které má s komunistickým Rumunskem společný pouze čas příběhu. Navíc nejde ani o dramatický příběh osoby, která pod vlivem okolností přistupuje k morálně kontroverznímu činu. Je to především o přátelství, o pomoci a o krajních mezích, za které jsme ochotni vstoupit, když se snažíme pomoci. A z tohoto důvodu je to přínosné filmové dílo s příhodnou atmosférou, která dokáže vtáhnout do běhu děje. Hlavní postavou je mladá vysokoškolská studentka Otilia (zajímavá Anamaria Marinca), která začne zcela automaticky a přirozeně pomáhat své kamarádce. Při této pomoci je dohnána k mezní hranici. V tomto jediném okamžiku pro ní končí čas života v bezstarostnosti. Tato událost jí dovádí k úvahám o životě a vlastním směřování nastoluje otázky. Otiliina kamarádka a spolužákyně Gabriela Dragut (zajímavá Laura Vasiliu) je postavena k psychicky náročnému rozhodnutí i provedení. S úlevou a ze strachu přenechává zařizování okolností řešení problému na své kamarádce. Život přináší bolestivá rozhodnutí, kdy můžeme mít pocit, že není jiného východiska. Výraznou postavou je andělíčkář Viarel Bebe (zajímavý Vlad Ivanov), který sice pomůže, ale neváhá při této pomoci využít i zneužít okolnosti, které mu nahrávají do karet a vytahuje jeden trumf za druhým. Z dalších rolí stojí za zmínku již jen student Adi Radu (Alexandru Potocean), přítel Otilie, který se především domáhá svých partnerských práv. Morální dilema je značná zátěž pro psychiku lidí. Občas nás řešení problému přivádí za samou hranici myslitelného. Tato zkouška může znamenat vystřízlivění i výrazné poznamenání do dalšího života.

Mám štěstí, že jsem postižen slabostí pro Truffautovu estetickou poetiku vyjadřování. Filmovou podobu Bradburyho knižní předlohy 451° Fahrenheita si vychutnávám s uvolněním, a nedráždí mě některé nedostatky, vyjmenovávané ostatními uživateli. Výtvarná podoba podporuje stav odosobnění, pocity a prožitky jsou unifikované dle platného a vyžadovaného klíče uspořádání společnosti. Herecké vedení vnitřní i vnější prázdnotu zvýrazňují. Vše je podřízeno k navození stísněné atmosféry totalitního režimu, bezvýchodnost skličuje a krotí individualismus. Připodobnění vytvořeného stavu s nebezpečím prázdnoty konzumu vítám s povděkem. Kniha není hlavním atributem, je symbolem. Za nejdůležitější moment považuji vylíčené prostředí při hledání pohnutek a snahu o pochopení daného politicko-společenského prostředí nesvobody. Paralely k životu lze sledovat i v současnosti. Posunutí funkce požárníků je chytře zvoleným sarkasmem. Závěr je idealisticky optimistický a věří v možné osvícení lidského druhu. Bez víry by zůstala jen nicota. Hlavní postavou chmurné vize budoucnosti je Guy Montag (dobrý Oskar Werner), spořádaný člen společnosti s profesní důležitostí při udržování veřejného pořádku i potlačování podvratných tendencí. Bez zamyšlení a polemizování lze vykonávat jakoukoli práci, ale ve chvíli kdy se pod kůži začnou zarývat otázky a nahlédne se pod pokličku příčin a důsledků, otřese to celým důvěrně známým světem. Jedinec je bezmocný v bezpráví a zmatený rozum nepřestává vycházet z údivu. Interní svoboda je nejvyšší ztracenou hodnotou. Pozoruhodná Julie Christie ztvárnila dvojroli manželky Lindy a upřímné učitelky Clarissy. Dvě protilehlé polohy napomáhají vyniknout rozpolcenému vnitřnímu stahu Montaga. Jedna strana je vyprázdněně poslušná, druhá nahlodává svědomí všetečnými otázky, které pomalu a vytrvale rozdupávají dosavadní jistoty i vyžadovaný životní styl. Výraznou postavou je Beatty (zajímavý Cyril Cusack), kapitán hasičů a Guyův nadřízený, hlídající a zkoušející loajalitu schopného chráněnce. Pochybnosti nestrpí. Z dalších rolí: Guyův režimu věrný kolega Fabian (Anton Diffring, též v roli opatrného ředitele školy), s Clarissou spřízněná ochranitelka knih (zajímavá Bee Duffell), vůdce knižní alternativy a Život Henryho Brularda od Stendhala (Alex Scott), anonymní udavač v lehkém morálním dilematu (Charlie McFadden), či Lindiny pravověrné kamarádky Doris (Ann Bell), Helen (Caroline Hunt) a Jackie (Anna Palk). Film 451° Fahrenheita je stylizovaná podívaná, hlavním artiklem je vylíčené odosobněné prostředí a spotřební prázdno, pochybnosti a varování. Nebezpečnost konzumu je postupem času viditelná hlasitěji a hruběji. Bradbury s Truffautem na ni už tehdy reagovali s prozíravým odhodláním a dokonale stylizovanou vizuálně transcendentální podobou.

Zajímavý příběh jednoho páru v pěti obrazech důležitých svojí citovou hloubkou. Od úplného konce a rozpadu přes nevšední návštěvu, narození syna, romanticky vypadající svatbu až k počátku jejich seznámení. Marion (dobrá Valeria Bruni-Tedeschi) a Gilles (dobrý Stéphane Freiss) v důležitých fázích jejich vztahu: nervózní neurvalý a osvobozující konec, znepokojivá návštěva s rozpravou o nevěře, neschopnost Gillese vhodné a povzbuzující reakce při těžkém zrodu jejich společného potomka, Marionina zvířecky hříšná svatební noc a sladké seznámení na italském pobřeží. Z dalších rolí: Gillesův homosexuální bratr Christophe (Antoine Chappey), jeho mladý přítel Mathieu (Marc Ruchmann), s velkou chutí do života, Marioniny škorpící se rodiče Monique (Françoise Fabian) a Bernard (Michael Lonsdale), americký amant na jednu noc (Jason Tavassoli), a Gillesova původní přítelkyně Valérie (Geraldine Pailhas). Příběh vztahu, který snad byl předurčen ke svému konci již od samého počátku, i když si to nikdy v tu správnou chvíli neuvědomíme.

Kvalitně udělaný film s banálním a klišovitým příběhem o cestě ven z chudinské čtvrti amerického velkoměsta. Nemohu říci, že by mě zajímala hudební produkce Eminema a rapu jako celku. Rap nepovažuji za životní styl a rapery považuji především za pozéry, kteří se snaží vystupovat jako drsní gangsteři a s velkým křikem plivají na všechno kolem sebe. Život v chudinské čtvrti není nejsnadnější a určitě jsou jedinci stále sráženi dolů svým okolím při snahách o vymanění se z tíživé a depresivní situace. Hlavní postavou je Jimmy 'B-Rabbit' Smith (Eminem), který se s opovržením dívá na svět kolem sebe, uvědomuje si vychloubačné a zbytečné řeči svých přátel a postupně se stylizuje do nejtvrdší postavy, která vše zvládne svojí vlastní hrdou cestou. Jistě, při takovém uvědomění, už měl být dávno pryč ze situace, díky níž pohrdal všemi ve svém okolí. Další postavy: Rabbitova zoufalá matka Stephanie (zajímavá Kim Basinger), neschopná správného rozhodnutí, Rabbitův nejlepší kamarád David 'Future' Porter (Mekhi Phifer), snažící se popostrčit kamarádův talent, Rabbitova známost Alex (Brittany Murphy) se svojí vlastní vizí cesty ven, Rabbitova parta přihlouplých a neškodných kamarádů Cheddar Bob (Evan Jones), Sol George (Omar Benson Miller) a DJ Iz (De'Angelo Wilson), vychytralý Wink (Eugene Byrd), snažící se přiživit na každé cestě nahoru, líný přítel Stephanie Greg Buehl (Michael Shannon), Rabbitova malá a nevinná sestra Lily (Chloe Greenfield), či hvězda konkurenční rapové skupiny Papa Doc (Anthony Mackie). Těžké životní podmínky, které formují naše dospívání a kroky do života, nechci zlehčovat. Ale tenhle romantizující pohled na těžkou cestu vzhůru rapové hvězdy není pro mě tím, co bych náležitě ocenil. A především tomu uvěřil.

Velmi příjemná a kvalitní filmová hra s napínavou kriminální zápletkou, humorným nadhledem, ženským šarmem a smyslností a překvapujícím koncem. A ani ty tance se zpěvy až tolik nevadí tomu krásnému hereckému koncertu. Vánoce jsou svátky klidu a míru, ale také zákeřné vraždy. Při hledání pachatele vyplouvá na povrch nejedno tajemství, nejedna záhadná minulost, nejedna skrytá touha a chtíč. Marcel (Dominique Lamure) je zavražděn, aby pod tíhou skutečností spáchal konečnou sebevraždu. Jeho žena Gaby (dobrá Catherine Deneuve) ho chtěl opustit s jeho finančním partnerem. Její sestra Augustine (skvělá Isabelle Huppert) Marcela uháněla a její panenskost a neustála rozmrzelost skrývala nepřeberné množství toužebného chtění. Jejich matka (Danielle Darrieux). lakomá stará paní, hrající svoji nemohoucnost, se přiznává k dávné vraždě svého manžela, kterého nemilovala a z toho důvodu i nenáviděla. Marcelova sestra Pierrette (elegantní Fanny Ardant) svojí smyslností svádí muže i ženy, aby podléhala prohnanosti nenapravitelných svůdníků. Kuchařka a hospodyně domácnosti Chanel (Firmine Richard) chce především ochraňovat svojí lásku Pierette. Služebná Louise (smyslná Emmanuelle Béart), Marcelova milenka, je odvážnou sexuální labužnicí, která přistupuje na nejednu roli. Starší dcera Suzon (mladicky půvabná Virginie Ledoyen) je se svým nevlastním otcem Marcelem těhotná. Mladší dcera Catherine (Ludivine Sagnier) vidí svého milovaného otce ještě dětsky romantickým zrakem a ostatní ženy jako původkyně jeho neštěstí, její rafinovaná kamufláž se však vymkne její kontrole. Muž jako nenasytný chlípník a zároveň oběť zištnosti jeho chlípných choutek a rodinného života. Zajímavé, zábavné, napínavé, humorné.

Přepsáno v září 2019. Osm a půl je niternou úzkostí Federica Felliniho. Osm a půl patří k nejosobitějším výtvorům filmové historie. Pokud divák od filmu očekává pouze konvenčně vyprávěné příběhy, bude zklamán, zmaten a roztrpčen. Pro mě osobně je niterná umělecká zpověď přínosnější. Každý umělec, a může se za něj pouze považovat a vydávat, ačkoli je jím pouze díky svému druhu profese, se pokouší dodat do díla své myšlenky, pocity a poznání, konvenčně vyprávěné příběhy intimitu vnitřních světů znesnadňují, někdy i zcela popírají, odmítají a zatracují, v takovém případě lze sice hovořit o filmu, ale samotný pojem umění je mírně zavádějící, film se tím stává spotřebním zbožím a přestává být útěchou vnitřních světů samotného života. Já dávám raději přednost niterné zpovědi, Federico Fellini dal volný průchod své úzkosti, a sarkasticky podbarvená sebereflexe je mylně považována za sebestřednost. Fellini otevírá své privátní bolesti, s ironickým výhledem reaguje na předchozí kritiku vlastní tvorby, s lehkým úsměvem podrývá autoritu sám sobě i éterickému světu nablýskaných představ stříbrného plátna. Skutečnost se proplétá s představou, koketuje se vzpomínkou a intenzivně pátrá po podstatě lidské duše a celoživotního pachtění za iluzí poslání. Přijmutí filmu Osm a půl vyžaduje zbavení se zbytečných zábran a vlastních předsudků, podmínkou je schopnost obrazotvorné představivosti, vnitřní svět hledá své opěrné místo se záblesky vnitřního štěstí. Osm a půl umožňuje dosáhnout poznání sebe sama, neboť vědomí je přenosné i uchopitelné. Médiem, zprostředkovávající přenos niterných úzkostí samotného tvůrce filmu na světlo světa, je Guido Anselmi (vynikající Marcello Mastroianni, jako malý chlapec Marco Gemini), filmový režisér uprostřed tvůrčí i životní krize. Realita a současnost nejsou rozhodující, postupné sebeuvědomování a sebezpytování se neobejde bez minulosti, fantazie, pochybnosti, skepse, víry a pocitů. Vnitřní svět lidské duše je vyvržen na pospas všem přírodním živlům, Éros a Thanatos dokazují svou oprávněnost v určení elementu života. Uchvátí sarkasmus vnější i vnitřní, s ním se uštěpačně vypořádává s kritikou svého uměleckého směrování i životních chyb. Úzkost dostala fyzickou podobu a provokativně se vysmívá běhu života ze svého oroseného odrazu v mlžné hladině reflexního zrcadla vjemů. Hlavní ženskou postavou je Luisa Anselmi (velmi zajímavá Anouk Aimée s hlasem Fulvie Mammi), Guidova manželka s vědomím partnerské krize. Rozum a cit svádí svůj vnitřní boj, ústupky života už nejsou vítány. Významnou postavou je Carla (zajímavá Sandra Milo), bezstarostně smyslná a vdaná Guidova milenka. Jejím zájmem je potěšení a vzájemná souhra nehledě na ostatní okolnosti, zodpovědnost schovává svou hlavu v urputně sevřených dlaních. Důležitou postavou je Claudia (příjemná Claudia Cardinale), mladá herečka a symbol nevinnosti života. Možnost nového počátku může být jen touhou po úniku z vlastní úzkosti, pravda je nestálá a laškuje. Výraznější postavou je Rossella (zajímavá Rossella Falk), Luisina kamarádka a tajemství uchovávající Guidova zpovědnice. K výraznějším patří také Pace (příjemný Guido Alberti), filmový producent a Guidův trpělivý ochránce v očekávání brzkého filmového výsledku. Z dalších rolí: nová, mladá, dychtivá a afektovaná přítelkyně Guidova kamaráda Gloria Morin (Barbara Steele), vysvětlení role netrpělivě očekávající francouzská herečka Madeleine (Madeleine Lebeau s hlasem Deddi Savagnone), nový plamen vášně v představách rozněcující dáma ze stejného hotelu (Caterina Boratto), první tělesná vzpomínka katolického hříchu mládí Saraghina (Eddra Gale), Guidova matka (Giuditta Rissone), Guidův mrtvý a stále mu unikající otec (Annibale Ninchi), nespokojený ředitel výroby filmu (Mario Conocchia), kritický pomocník filmového scénáře Carini Daumier (Jean Rougeul), Guidův dlouholetý kamarád, okouzlený mladou Glorií, Mario Mezzabotta (Mario Pisu), stará a velice schopná jasnovidka Maya (Mary Indovino), její pomocník Maurice (Ian Dallas), Guidova babička (Georgia Simmons), pro cenzuru významný katolický kardinál (Tito Masini), Luisin dychtivý nápadník (Mark Herron), či Luisina sestra Matilde (Elisabetta Catalano). Osm a půl je jedinečně zprostředkovanou niternou úzkostí, vnitřní svět komunikuje sám se sebou, hodnotí vlastní prožitky, úspěchy, přání i cíle. Živelnost je temperamentem vášní, karnevalová dychtivost touží po životě a hlavním cílem formování jsou hodnoty. Osm a půl je nezapomenutelným požitkem uměleckého filmu, osobní zpověď se neschovává v přítmí sama před sebou. Nalezení osobního štěstí je to, oč tu běží.

Film, kde se po smrti manželky a matky sbližují otec Philip (John Standing) a jeho syn Storey (Matthew Delamere) Emmenthalové, bohatí lidé, kteří nacházejí cestu zapomění a útěk ze všední nudy v životě plným sexuálních radovánek a orgií a pořídí si malý harém: japonskou gamblerku Šimatu (Annie Šizuka Inoh), která od nich nakonec pod výhružkou získá síť heren v Japonsku, Mio (Kirina Mano), která che být ženštější a ženštější, až z toho umírá, bývalá služka Clothilde (Barbara Sarafian), která nakonec na sebe vezme vinu dlužnice, ale sama hodlala otrávit Philipa, bývalá defraudatka a nyní zbožná žena Griselda (Toni Collette), která nakonec utíká do kláštera, Beryl (Amanda Plummer), která měla ráda prasata a koně a svobodu, japonská tlumočnice Kito (Vivian Wu), velmi plodná Giaconda (Natacha Amal), kterou kvůli její vysoké plodnosti posílají letadlem do Jižní Ameriky, půlžena Giulietta (Manna Fujiwara) a Palmira (Polly Walker), jediná žena, která tam chtěla přijít sama a která jako jakýsi živel burcoval ostatní ženy proti otci se synem. Všechno nakonec končí smrtí Philipa. Film, kde se smysl života nachází v sexu.