Big Bear

Na Číňany mám averzi a začne se to projevovat i na hodnocení jejich filmů. Příběh - divný, Animace - ne zrovna srovnatelné s rokem 2018, navíc barvy hodně halucinogení. Že jsem zaujatý kvůli každodennímu nošení roušky a díky čísnkému lhaní a díky těm dnes už statisících mrtvých a ekonomickému kolapsu zatímco si Číňan mastí kapsy? Pak potomstvo asi také, protože se u animáku v podstatě nudilo. Dobrý animák se stává rodičovou noční můrou. Proč? Protože je vyžadováno jeho opakované pouštění tak často až z něj rodič ve spaní umí citovat celé pasáže, případně z něj zná všechny písničky a navíc si je zpívá celý den v práci i když s tím bojuje co to dá... Ani jedno se u mne naštěstí u 猫与桃花源 neprojevilo. A celkem se divím, že někdo pověstný tím, že sežere vše co lítá (krom letadel), vše co se pohybuje po zemi (krom aut) a vše co plave (krom lodí) natočí film o tolika zvířátkách aniž by v něm ani jedno nesežral pokud možno s drápky a křídly... Dávám za dvě * *

Pro malé slečny, které postupně přestávají bavit Winx a od kresleného zvolna pošilhávají po hraném je to film celkem koukatelný. Mně upíři pro mladší a teenagery moc nebaví, navíc germánské filmy pro mládež beru dost s rezervou. Nejednou jsem musel zaúpět kvůli multikulturnímu obsazení navzdory třeba historickým reáliím... To jsou ale prostě dnešní Němci. Než ale toto to už raději Malou čarodějnici (2018), tu jsem si vážně užil. Dávám za tři krevní sáčky. * * *

Někdy a to ještě ne vždy zachraňuje výprava a herci jinak nudný filmový příběh. Lucie Konášová si se scénářem moc hlavu nelámala a pohádka nepohádka podle toho taky vypadá nevypadá. Na tradiční českou pohádku tam byla i totální absence humoru i když přiznávám, že u Vydrova ,,jéžišmarjá! '' jsem se zasmál. Co ale oceňuji bylo pěkně zpracované peklo a vůbec ten výběr čertů byl super od samotného krále pekel Němce po Langoše, kterému ten trojhranný klobouk i pekelnický mundůr slušel. Adamczyk se alepoň snažil trochu hrát, strašný byl Piškula a utvrdil mne v přesvědčení, že by se někteří takzvaní herci měli věnovat raději něčemu jinému... Kdo docela bavil byl Sokol, podvodný hrabě mu byl jakoby šit na míru :-). Dávám tedy za 3 plamínky z tabatěrky, ale je to vážně na hraně... * * *

Tak nevím. Rusové nám tu s kaviárem naservírovali válečný film o jedné z méně známých epizod války o Leningrad. S kaviárem píšu proto, že byl plný parádních bojových scén. Ty Rusové umí a tak už jsme na ně celkem u jejich soudobé tvorby zvyklí. Šílená ale tam byla ta romance a ten patos... Vůbec nechápu, proč byla v noci loď osvětlená jak na Svatého Jána. Vždyť tam už jen chyběly barevné girlandy žárovek rozsvícených mezi stěžni... Útok dvou Me109 samozřejmě potěšil, ale aby po útoky kulomety železná loď vybuchovala..to tedy nevím od čeho. A nebo soudruzi v těch kufrech umístěných na palubě táhli něco jiného než hadry... A pak to prozření kapitána NKVD. Pod palbou luftwaffe najednou pochopí, že i on je doslova na jedné lodi, že i on je Rus a nepřítel je jinde. Že ten třídní počká... Závěr v přístavu mně fakt dostal a jen jsem čekal jestli kucí dají hudlana nebo ne. No a ty sestřely? Eh..nechme raději toho... No, pokud jste zvědaví - na to se už budete muset podívat sami. Tehdy to muselo být peklo a jsem rád, že nám tvůrci na plátně odkryly přibližné kontury toho co se tenkrát událo. Ale jak říkám přibližné. Tenhle film mohl být hodně slušným válečným dramatem, bohužel Rusové zůstali kdesi v půlce cesty mezi kvalitním zpracováním, solidními gigitálními efekty a ne moc uvěřitelným scénářem s přiblblou romancí jakéhosi milostného trojúhelníku. Dávám tedy jen za tři náboje do pušky na sestřelení tří Me109 :-) * * *

Knižní předlohu jsem nečetl a do filmu šel s informací, že je to blbost. Ale já jsem já a tak se vždy chci přesvědčit osobně. Navíc retro výlety do totalitních časů, shodou okolností do míst kde jsem v té době také žil mně baví čím dál víc. Asi stárnu. Ne ještě nevzpomínám se slzou v oku na prvomájové průvody, ale coby děcku mi vlastně nic snad krom těch pomerančů a zahraničních dovolených nic nescházelo a že jsou jiné světy po kterých se dá toužit jsem se dozvěděl až později. Mno.. První co zaujme je přistávající hrdina Boeingem 747 na Ruzyni v roce 1976... Ono tam Jumbo sice v roce 1972 jednou přistálo, ale nešlo o žádnou pravidelnou linku. Letiště i prostředí konce sedmdesátek bylo uděláno dobře, v uliích dobová auta... Jen bych filmařům poradil jediné. Jasně všechny ty Moskviče a Volhy jsou napučované od sběratelů veteránů, kteří je mají naleštěné více než jejich ženušky nádobí v kredenci. A to je ten problém, každé to auto, dokonce Žuk se blyštěly jak by sjely z lakovacího pásu... 1976 nedostaek všeho, centrálně řízené hospodářství, dekády komunismu se projevovaly i na stavu aut a rozhodně všechno v ulicích se nelesklo jako tady. V sedmdesátých letech běžně ještě jezdily válečné Tatrovky a Aerovky... Skoro chybělo aby auta měla zelené veteránské značky. Již zmínění veksláci, zatčená mánička atd... diváka neznalého prostředí poněkud koncentrovaně avšak věcně uvedou do režimu totalitního státu. Je škoda, že jednotlivým osobnostem na ,,orgiích'' nebyl dán širší prostor, protože ty postavy jej mohly zcela jistě nabídnout... Xénie měla šmrnc, na mně byla ale její postava až moc vulgární a promiskuitní byť od ulítlé intošky lze čekat vše. Konec začal být mírně zajímavý, ale nějaké zásadnější napětí od filmu nečekejte byť jsem s radostí přijal jeho závěr. Ono se dnes z STB dělá co to bylo za party blbců a jak snadno jim šlo unikat či vodit je za nos, ale opak je pravdou. V osmdesátkách už nemuseli někoho mrzačit (byť k tomu občas sporadicky také docházelo). Šli na své oběti psychologicky, strachem, nejistotou a to umělo jedince rozlořit lépe než pár kopanců do břicha či vyražených zubů od nakládačky... Lehounce a to podotýkám, opravdu lehounce mi film připomenul Pouta, kde se však šlo mnohem více na dřeň jak postav, tak prostředí a bylo setsakra znát. Na Pražské orgie rychle zapomenete, ale jako krátký výlet do časů ještě ne až tak dávných to docela funguje. Dávám tedy za 3 stránky rukopisu. * * *

Tenhle film má všechno to co miluji na australských filmech. Přesto jsem musel hvězdu ubrat a pozor - vyspoileruji děj a povím proč. Když vám Geoffrey Rush v roli dědečka začne vyprávět příběh svého dětství, který se odehrál na opuštěném australském pobřeží, můžete jen sedět s pusou a očima dokořán. Jen samotné prostředí, kde se příběh odehrával bylo prostě dechberoucí. Aby toho nebylo málo, objevil se ve filmu můj milovaný Gulpilil. Zestárl, zešedivěl, možná trochu ztloustl, ale stále je to on... No a k tomu všemu tři ochočení pelikáni z nichž se nakonec z jednoho stane hrdinův milovaný přítel a parťák. Ačkoliv film hlavně na počátku klouzal po pěti hvězdičkové vlně díky výše zmíněným přednostem, od poloviny se začal jevit mírně naivním. Moc se mi nechtělo věřit věřit záchraně což trochu srážely znatelné digitální efektty. Moje droboť ale byla nadšená a napjatá ať už šlo o malá růžová ptáčata tak o záchrannou misi. Dobře, řekl jsem si, je to rodinný film. Další ehm scénkou bylo hlasování ve firmě, ale budiž, třeba si synátor fakt neprostudoval stanovy společnosti i když rok připravoval smlouvu... Nad tím vším jsem stále zavíral oči okouzlen vyprávěním, kdy se často vyprávěný příběh z dětství často odehrával přímo před Rushem což u retrospektivně vyprávěných filmů mám moc rád. Jenže v samotném závěru nechají tvůrci zvířecího hrdinu zabít, což má omladina prostě nedala. Ještě po půl hodině od konce titulků slyším vzlyky a to bylo jen ve filmu, to bylo jen jako jsem řekl už nejméně 10 x... Sakra tak proč z toho neudělali regulérní drama o osudu ptačí rezervace? Tenhle mix nebyl dobře vyvážen a tak rozhodně nedoporučuji aby na to koukaly děti pod 10 let minimálně... Je to totiž místy dojemná záležitost a v podstatě je to spíše drama než rodinný film. A za tu nevyváženost srážím hvězdu dolů. Každopádně Australáci zase nezklamali a stále si drží vysoký standard jak jsem u jejich kinematografie zvyklý a rád ! Docela by mne ale zajímal původní film z roku 1977. Dávám 4 rozšlehané ryby * * * *

Tak nevím. Co vlastně nejvíce ovlivňuje naše filmová hodnocení? Kvalita filmu? Naše nálada, názory ostatních...? Po pravdě po přečtení obsahu jsem do filmu šel s jediným záměrem, že mi možná zlepší náladu. Právě tou svojí ,,křečovitě nadsazenou stylizací s viditelně ironizujícím podtextem'' jak píše obsah. Měl mi zvednout náladu, protožeji mám pod psa. Přišel jsem o kamaráda, ponorka doma je šílená a nechtělo se mi u ničeho moc přemýšlet... Jenže co to. Mně film nepřišel ani hloupý, ani naivní a už vůbec mi nepřišel jako nějaká propaganda a to po propagandistických a normalizačních filmech cíleně jdu. První co u filmu zaujalo bylo krásná hudba Petrova, další skvělou věcí bylo parádní herecké obsazení a nakonec i sám námět nebyl hloupý. Kdo někdy byl na observatoři v Ondřejově, jistě i on sám si všiml té zvláštní atmosféry toho místa. Sposta tajemných objektů, udržovaný centrální parčík s hasičským rezervoárem, který spíše připomíná prvorepublikový bazén než místo odkud by se brala voda pro hadice v případě požáru. Místo zvláštní ve dne a ještě zvláštnější v noci... Vždycky jsem si říkal, kdo to tam obývá a co ti lidé dělají krom večerního pozorování oblohy? Tak tenhle film je odpovědí a je mi úplně jedno, že zrovna bylo jakési výročí spolupráce... Ale co nejvíc mne uchvátilo byla jakási zvláštní poetika a nostalgie, která z filmu vyzařovala. Byl to i s Ing. Pavlík jehož hrál Menzel, který byl nakonec stržen z výšin na zem... Do reality kterou mu všichni předurčovali jako to jediné správné místo k žití, kde však on nebyl zcela šťasten. Kolik z nás bylo takhle strháváno ze světů svobody do hnoje reality? Že je to tak správné? že ostatní tak také žijí tak copak? Jenže pozor. Někdo dole ,,zvládne'' živořit, ale v někom to jeho svobodné já může být nadobro zničeno... Dávám tedy za 4 senzory. * * * *

Tak o tomhle vědět všech 28 Panfilovců, tak se jdou s ostudou zahrabat. Proč? Protože způsob jakým tu 7 lehce vyzbrojených čínských vojáků vzdoruje japonské přesile je neskutečný. Japonci mají tanky, dělostřelectvo, dokonce letectvo, tisícinásobnou přisilu pěchoty a přesto těch sedm statečně udrželo jakousi pevnůstku... Trochu mi to připomnělo francouzské komedie z osmdesátek. Tam se z Němců většinou také dělají tydíti a blbečkové, jenže ve skutečnosti to bylo jaksi jinak. A to samozřejmě platí pro japonskou invazi do Číny. No co k tomu dodat... Byť Hong Kong, čpí to propagandou. Herecky hrozné, ale to bych od Asiatů asi i čekal. Co ale bylo příšerné byly bojové scény... Jednak veškerá ve filmu užitá technika byla americká (tu co používali Japonci i Číňané) ať to od tanků po kulomety... Pak mně strašně bavili zasažení japonští vojáci. Když je zabil granát, počkali na vybouchnutí a pak vyskočili jak z trampošky, když je trefila kulka tančili a dělali různé pirulety než mrtvi klesli k zemi... Pyrotechnické efekty byly podprůměrné i na dobu vzniku. Ale abych jen nehaněl musím pochválit doslova masové scény a všelijaké ty šermířské souboje. Skutečně, tady se více šermovalo než střílelo. Holt Asie... A tak dávám za jeden prstýnek. *

Tak na tomhle filmu se mi líbila akorát Teresa Palmer a ke všemu to nijak s filmem nesouvisí... Ten sám byl děs běs ze kterého by i Teslu šlehlo. Marně hledám v hlavě film kde by Cage od Města andělů alespoň trochu hrál. Má nasazený stále stejný obličej a v té hučce Rumcajse měl tedy ránu... že se tam zjevil Molina a Monica, to už byl pro mne vrchol. Opravdu netuším jakým kouzlem je dostali do téhle hrůzy. Jay Barbucha mi byl maximálně nesympatický a říkám rovnou, proti tomuto je Saxána oscarová záležitost jak po stránce herecké, scénáře i triků. Na tohle se pokusím hodně rychle zapomenout a myslím, že mi to nebude stát ani moc práce natož kouzel... Jednu jiskru, víc nevykřešu *

Tohle bylo i na kapslíkové osmdesátky pekelné. Scénář je pitomý, herecké výkony jsou pitomé, triky jsou pitomé a vlastně je to celé pitomé. V závěru si to velký opičák rozdá se samotnou US. Army, ale divák se nebude jen bát. Na konci přijdou i slzičky štěstí. Spoilerovat nebudu i když to asi stejně větčina čtenářů komentů nebude mít potřebu vidět. Dávám za jednu hvězdu jen z úcty k samotné postavě King Konga. Jsem rád, že pozdější nástupci byly úplně na jiném levelu, hlavně ten Jacksonův z roku 2005. *