Košoun

Na Slídila jsem se opravdu těšil a z letošních Oscarových snímků jsem do něj vkládal největší důvěru. No, člověk se často splete. Jako největší chybu po dlouhé době musím označit trailer, který kromě jedné z "šokujících" finálních scén, ukáže úplně VŠE, co se ve filmu bude dít. A v samotném filmu to vyplní vatou, která není příliš zábavná (až na výjimky, třeba rande v restauraci). Samotná postava Blooma je sice excelentně zahrána Jake Gyllenhaalem, který se u mě rychle vystřelil mezi nejoblíbenější herce, ale celou dobu čekáte na "něco", nějaký ten zlomový okamžik, a to buď prozření nebo ještě větší šílenství. Ale charakter hlavního hrdiny žádný vývoj nemá, od začátku až do konce je sociopatem, který pro úspěch udělá vše. Po filmařské stránce je Slídil hezky nasnímaný, má zajímavou atmosféru i trochu takový ten moderní "retro look", ale po scénáristické stránce je prostě nedotažený. Pochválit také musím hudbu a párkrát jsem žasnul na několika kamerovými záběry. Na závěr jsem si nechal ještě poslední negativum, a to absolutní absenci emocí. Film je tak odměřený, s tak zvláštními postavami, že vám vlastně je úplně jedno, jak skončí. Žádná husí kůže, žádné dojetí, nic. Přitom si samotné téma "mediální hyeny" o emoce současných diváků v přemedializovaném světě úplně říká. Slídil není špatný film, ale z mého pohledu to je hodně promarněná příležitost.

Zajímavé drama, které zpočátku bude plně zaměstnávat vaší pozornost a budete se snažit pochopit, v jakých časových rovinách se film vlastně odehrává. A pak zjistíte, že něco z toho je vlastně film ve filmu. Almodóvar si opět hraje s diváky, hraje si s postavami, hraje si s pohlavími... V hlavní roli je skvělý García Bernal, naopak jeho sekundant Fele Martínez mne úplně nezaujal. Celou dobu jsem čekal, co z příběhu vlastně vyleze a nemůžu nějak říct, že bych byl zklamaný. Spíš mi to bylo jedno. Film nedokázal, abych s nějakou postavou mohl soucítit nebo některé fandit, proto "šokující" závěr (zase tolik ne), nebyl pro mě tak silný. I přesto se jedná o zajímavý a kvalitní film, jen tomu "něco" chybělo.

Tento film pro mě bude zaznamenaný v paměti jako herecký koncert Matthewa McConaugheyho a Jareda Leta. Jen jsem se nemohl celou dobu zbavit pocitu, že mě ten film tématem trochu míjí. Oceňuji, že film o umírání na AIDS není natočený jako slzopudná citová vydíračka, ale více emocí by filmu neuškodilo. Prostě to bylo na mě komorní až příliš. Ale jedná se o bezesporu kvalitní film, který je trochu protipólem současné hollywoodské produkce. Doporučuji tak především kvůli hereckým výkonům, právem oceněným Oscary.

Přesně tak si představuji "americkou komedii" dle mého gusta. Sympatičtí herci (James Franco je skvělý debílek, Seth Rogen klasicky skvělý a Randall Park geniální labilní diktátor), svižné tempo a nekorektní humor (zde z médií víme, že se Severní Korey úplně nelíbí, ale o tom to asi je). The Interview není kinematografickým skvostem, ale bavil jsem se. A to je u komedie tohoto ražení jediné a nejdůležitější měřítko.

Několik dní hledám slova, jak správně okomentovat tento snímek, který je v mých očích mistrovské filmařské dílo, a to jak formou, tak obsahem. Neotřelý režijní přístup a kamera poskytují jedinečný plynulý zážitek, ty nádherné kamerové průlety útrobami divadla, hudební synchronizace s bicí soupravou... K tomu zajímavé lidské téma, které se dotýká každého z nás, o stárnutí. To sice, kromě napůl vyšinutého hlavního hrdiny, nepřináší žádné objevné myšlenky, ale rozhodně nenudí. A pak jsou tu naprosto dokonalé herecké výkony, především od Michaela Keatona a Edwarda Nortona (škoda, že jeho postava tam nemá v poslední třetině žádný prostor ani vyústění). Subjektivně jsem ještě nadšený z divadelního broadwayského prostředí. Nepíšu tento komentář v nějakém "hypu", na Birdmana jsem se těšil, ale s takovým respektem, že jdu na "Oscarový snímek", které běžně úplně nehltám. A dostal jsem něco, čemu bych dal i 6*. Uvidíme, jak mě to bude bavit podruhé, určitě ještě jednou zajdu...

PRISONERS vyniká hlavně hutnou atmosférou (á la Fincherův Zodiak), která mě vtáhla v podstatě od prvních minut a udržela mou pozornost celé 2,5 hodiny, i když se vlastně ve filmu tolik neděje. Hlavní dějová linka a představení postav se vejde do první hodinky a až do finálního rozuzlení se nestane žádný zvrat, žádný nový objev. Zdá se tedy, že děj stojí na místě, ale zachraňují to jednak skvělé herecké výkony Jake Gyllenhaala (několikrát mě přesvědčil že je jedním nejpreciznějších herců současné generace) a Hugha Jackmana (který mě naopak poprvé přesvědčil, že je HEREC), druhak skvělou kamerou a již zmiňovanou hutnou mrazivou atmosférou. Čekal jsem dobrý film, ale Prisoners mě dostali mnohem víc, než jsem předpokládal. Pokud ale máte rádi akční krimi se spoustou zvratů a střihů, tak tento film skutečně není pro vás.

To, že po filmařské stránce se jedná o jedinečný snímek (který znovu asi jen tak neuvidíme, možná za dalších 12 let), nemá cenu dále rozmazávat. Obdivuji Richarda Linklatera i celý realizační a herecký tým, že se rozhodli do toho pustit. Samotný film je neskutečně banální, s předvídatelným dějem (jestli se tomu tak dá říkat), s žádným koncem, zvratem... prostě něco, co si po 160 minutách odnesete. Ty necelé tři hodiny sice díky civilnímu podání a skoků v čase uteče docela rychle, ale nemůžu se zbavit dvou pocitů 1) mohlo to být o hodinu kratší 2) cítil jsem se pak ochuzen o tři hodiny svého života bez nějaké satisfakce. Ellar Coltrane je sympaťák, stejně tak Ethan Hawke překvapil hereckým výkonem. Ale pro mě je oba převálcovala geniální Patricia Arquette. Skvělá!!! Boyhood asi musí vidět každý filmový fanoušek, stala se z toho již taková "povinnost". Ale ani originální filmařský nápad nemůže vyvážit banální děj. Ale jestli máte rádi takové ty "lidské rodinné příběhy", možná vás uspokojí i ten děj.

Na celovečerní debut (režijní i scénáristický) je Margin Call skvěle zrežírovaný i nasnímaný, s nadprůměrným hereckým obsazením (především Spacey, Bettany a Moore hrají skvěle). Ale celkově film nepřináší vůbec nic nového, vrací se k počátkům finanční krize 2008 na Wall Street, přičemž nepřijde s žádným objevným zpracováním. Snaha polidštit bankéře, kteří jsou za krizi částečně odpovědní, se moc nepovedla a emoce nějak nepřichází. Ale opět opakuji, na debut je to hodně nadprůměrný film, jen škoda té nudné látky. Zhlédnutí nelituji, ale na opakování to nevidím. Lepší 3*.

Originálně natočený a brilantně zahraný film, který nejvíce těží z toho, že je "jiný". Kýčovitý vizuál, hrátky s poměry stran, téměř až groteskní scény, bizarní události i dialogy... Grandhotel není typem komedie, u které byste nemohli smíchy popadnout dech, ale udrží vám stále na tváři lehký úsměv. Herecké výkony dua R. Fiennes & T. Revolori naprosto dokonalé, stejně tak i dalšího hvězdného obsazení. Doplňuje to i stylová hudba. Ale ve výsledku mi stejně "něco" chybí. Je to pěkná filmová jednohubka, která potěší filmařskou hravostí všechny filmové fanoušky, ale znovu bych ji už nemusel.

Shrnul bych to takto: Námět dobrý, scénář horší, režie tragická a herecké výkony proměnlivé. Jakýsi český pokus o tíživé společenské (psycho) drama, které ale působí hrozně splácaným dojmem. Místy to vypadá jako letní romantická komedie ze svatby, následuje artový záběr, poté zase téměř divadelní monolog (jak zabít tajemství a napětí? 15 minutovým vyprávěním vsedě). Paradoxně nejlepších je posledních 5 minut, které ale VŮBEC filmařsky nekorespondují se zbytkem filmu. Některé moudra ve scénáři by se skutečně měla někam vytesat, aby si je mohla další generace scénáristů brát za špatný příklad. Aňa Geislerová v hlavní roli není špatná, ale více mě zaujal manžel Stanislav Majer. Moc jsem nevydýchal Jiřího Černého, sice typově je na "divnocha" dobrý, ale herecky se nevytáhl. Takže další průměrný český film, na kterém alespoň oceňuji ten nápad, něco takového natočit. Hřebejk by však měl zůstat u komedií... (BTW. proč se to jmenuje Líbánky, když se to ani na líbánkách neodehrává a ani se tam o ně vůbec nejedná?)