Olík

Životopisy známých osobností byly vždycky diváky žádány, nemluvě o tom, že poslední dobou se s nimi roztrhl pomyslný pytel. Ovšem pozor! V případě této blonďaté sexbomby, premiérované k 60tého výročí hereččina skonu, nejde o klasické odvyprávění životního příběhu, tak jak jsme většinou zvyklí. Tady a tady, něco ubrat, něco přikrášlit a téměř všichni žili šťastně až do závěrečných titulků. Dominikova Blondýnka je před dvě a půl hodiny artové masturbace, deprese a sypání soli do otevřených ran. Představte si dvoumetrákového pořízka v latexovém sado-maso oblečku, jak na rozkvetlé louce záměrně šlape po květech….to je ve zkratce svíčka ve větru v rukou ambiciózního umělce. Nejsem zastánce umělého přikrášlování životních osudů ve snaze vytvořit tu nejsladší hollywoodskou cukrovou vatu, ale tenhle způsob léta se mi zdá také poněkud nešťastným.

Emil Zátopek? Bodrý Slezan s historkami v kapse? Prostý „Ťopek“, který neznal nic jiného než běh? Jedna z největších legend naší sportovní historie? Muž pevných zásad? Nebo zlatý komunistický chlapec a spolupracovník STB? Přijde mi, že to neví ani David Ondříček…..a nebo ví, ale tápe nad tím, jak pětinásobného olympijského medailistu představit divákovy. Zkratkovitý krasohled, který nás jedním otočením pošle do roku 1968 a dalším na začátek čtyřicátých let dvacátého století. Určitě vynikající práce výpravy, kamery, režiséra nebo samotných herců (škoda, že se ve čtyřiceti těžko hraje dvacetiletý, protože jinak to byly Neužilovy Helsinky). Tak řemeslně dokonalé, že se například zahraniční divák, neznalí hlubších souvislostí, může cítit jako za „velkou louží“. Takže bezesporu na tuzemské poměry kvalitní počin, jen škoda těch „ale“. Ty ruší a zároveň sráží celkový dojem ze Zátopkova běhu Československou historií.

Určitě je fajn ještě vidět „Rockyho“, dělat na prahu osmdesátky na lumpy bububu, ale někdy jenom stárnoucí charisma nestačí. Sly stárne, jeho krok už není, jako když vybíhal schody k philadelphskému Muzeu umění a takový je i jeho Samaritán. Pomalý, předvídatelný, vyčpělí, nuzný a jestli čekal, že mu alespoň scénář trochu usnadní jeho hrdinství, tak chyba lávky. Tam kde chybí invence, tam kde chybí budget, kloubní výživa nepomůže.

Docela příjemné záležitost. Aktuální téma, nebo by se spíše dalo říci problém, pohledem obyčejných smrtelníků. V hlavní roli závislost na sociálních sítích a pak samozřejmě vztahy, touhy, cíle, životní cesty, kotrmelce….taková klasika. Netlačí se na pilu. Postavy, herci, všechno v pořádku. Moc se vlastně ani není o čem bavit. Šest dílů tak akorát…..kdyby bylo o jeden, dva méně, tak se taky nic nestane….ale jinak pourquoi pas.

Prvních pár minut a myslel jsem, že není reálné se ve zdraví dokousat až k závěrečným titulkům. Když si však s Luciou Klein Svoboda podáte ruku na znamení, že jste připraveni hrát její hru, tak se vám rázem otvírají úplně jiné obzory. Svět figurek a jinotajů bourajících zavedené konvence, plný odkazů a metafor, které buď divák chce hledat a nebo se jenom nechá na hulváte ojet Jaroslavem Duškem. Já vím, měla to být komedie a moc (vůbec) jsme se nenasmáli. Stejně tak se není moc čím chlubit, když vás na představiteli hlavní role nezujme jeho herecký um, ale podoba s Danielem Radcliffem. A holou obří zadnici už taky každý viděl. Stejnak se se na planetě „Nejsem Svobodová, ale Svoboda“ cítil překvapivě komfortně…..dle ostatních hodnocení koukám, že zřejmě jako jediný :D

Dalo by se říci standartní středoškolské chodby (myšleno: šablony, které známe z každé druhé americké komedie), jen s tím rozdílem, že se po nich prohání praví a falešní pyrenejští upíři. Ze startu téměř nekoukatelné. Nezajímavé nic s nesympatickými (nebál bych se říct extrémně nesympatickými) hrdiny. Ale abych nebyl úplně negativní, časem se HollyBlood rozjede do celkem stravitelné formy. Přibyde trochu akce i humoru (obého tedy hodně poskromnu), kde hodně pomáhala postava otce (Jordi Sánchez) nebo „nového upíra v ulici“ (Piero Mendez). Takže se to nakonec nějak do konce doklouzat dá, ale dře to víc, než by se slušelo.

Možná by se dalo říct, že jsem fanouškem, ale už i já cítím, že to by to chtělo něco nového. Dát si delší pauzu, vyměnit porotce, pohrát si s formátem….prostě něco. Falešná realita válcuje všechno okolo už příliš okatě. Máš od narození tři ruce - postupuješ, jsi z jedné dvacetišestiny Eskymák – postupuješ, tvůj skautský vedoucí ti šahal, kam se nemá – postupuješ. Motáme se pořád v tom stejném talíři…..tohle ani nebudeme ochutnávat….máte poslední minutu….nevím jestli to stihnu (nebojte, vždycky to stihnou)….řekl jsem si, že budu riskovat….ruličky do ručky (pardon, to je zase jiná pohádka)…..vaří se dokola podle toho stejného receptu a i dobrého jídla se dá lehce přejíst.

Recenzi internetového seriálu Pizza Boy (r.2015) jsem končil větou: „Adame Hobziku a co dál?“ Tak teď už víme, kudy dál vede cesta. Víme, ale nerozumíme. Měl to být žižkovský Guye Ritchie (zápletka), nebo snaha se zavděčit méně náročnému divákovy (především obsazení v čele s příšerným Rumlem)? Já osobně vůbec nevím. Dát palec nahoru za snahu po delší době udělat něco jiného, než „Anna Polívková hledá prince na jakémkoliv koni“? Nebo otočit prst směrem k zemi, protože spousta momentů právě současnou mainstreamovou komedii připomínalo. Nevím…..asi bych to nakonec viděl jako dvakrát jo, třikrát ne a jednou možná

Navlečeme Langmajera do podprsenky, necháme ho se nechlapsky zakroutit a je hotovo, můžeme se začít smát. Neříkejte mi, že je krize, musíme se začít uskromňovat a podobně, když jsou peníze na pokračování úplně zbytečných (až hloupých) filmů, jako jsou všechny ty Špindly, Šťastné nové roky nebo právě těla si měnících Langmajerů. A to jedním dechem musím dodat, že jednička toužících mužů byla kvalitativně o hvězdičku jinde. Nechci si tady hrát na Mirku Spáčilovou, ale i já čekám od komedie víc, než jen prdícího Leoše Nohu. Ženy jsou křehké, muži pijí pivo a ženská v mužském těle neumí s lopatou….to je opravdu jako všechno?

Takové to, když začnete jako slibné černošské sociální drama a skončíte jako Netlix obžaloba bílého heterosexuálního muže. Přežít se to dalo i nějaká atmosféra tam byla, ale když spoutaná Queen Latifah vymlátila celý ku-klux-klan…..asi nejsem sám, kdo si myslel své.