TheDarKnig

Rozhovor dvou stormtrooperů v úvodu nejen předčasný vrchol epizody, ale i jeden z fanouškovsky nejvděčnějších a nejvtipnějších momentů celé série. Taika Waititi a jeho cit pro perfektní humor všeho druhu se prostě nezapře. Zbytek epizody na úvod navázal dobře, ale ne skvěle. K plusům patřily nové informace o stavu, osudu a způsobech Mandalorianů, Mando prošel závěrečnou fází polidštění, které logicky navázalo na jeho všechny předchozí zkušenosti (znovu se mi potvrdila důležitost vedlejších misí, problém u nich tak nebyl s nedostatečným posunem příběhu, ale se zpracováním), několik chvil bylo slušně napínavých, potěšil i cool design únikové trasy a nakonec přišlo i nějaké to emotivní loučení. K mínusům - Tempo bylo naneštěstí tentokrát docela kolísavé a i přes obětavou snahu to trochu škodilo katarzi, ústřední střet mezi lovci a troopery sice svým způsobem velkolepý, ale až na jeho stylový úvod (nápaditá a sakra dynamická scéna) a silný závěr (v obou případech vypomáhalo zase moj.. totiž Mandovo dítě) dost mdlý a nudně natočený. Objevilo se také několik situací a momentů, nad kterými člověk nesměl moc uvažovat. O tom, jak otravný byl novej padouch se svým expozičním dialogem a neopodstatněnou nafoukaností nemluvě. Sice bylo pochopitelné, proč to tam bylo, ale šlo to podat mnohem lépe bez toho aniž by tak hlasitě šustil papír. Oproti klientovi zatím rozhodně o třídu slabší postava (i přes ty jeho cool udělátka). Baby Yoda zažil v celé sérii takové situace, které by nemělo zažít žádné ubohé rozkošné malinkaté zelené děťátko - jestli se mu to bude dít i příště, tak si tvůrce najdu! 7,5/10 Mandalorian isn't a race, it's a Creed.

Stylová moderní detektivka, která přistupuje k řešení záhady z trochu jiného úhlu než je zvykem a nikdy nezapomíná na nadsázku. Není to ani náhodou dokonalý film (jak tvrdí mnozí diváci a kritici v Americe), ale je určitě nápaditý, promyšlený a odlehčený a hlavně nikdy nezačne nudit (ačkoliv někde po polovině tempo zpomalí trochu výrazněji než bych si přál). Navíc má skvělé postavy, počínaje celou povedenou rodinkou (každý člen má čas zazářit a téměř každý toho naplno využije) přes charismatického detektiva Daniele Craiga, který si roli užívá přímo neuvěřitelně a scénář mu do úst dal opravdu vtipně a chytře napsané repliky, která ze sebe sype s ještě zábavnějším jižanským přízvukem. A nakonec je tu sestřička v podaní sladké Any de Armas. Ta je stále neuvěřitelně roztomilá a definitivně potvrzuje svůj herecký talent (kdyby někdo ještě po BR2049 pochyboval). Škoda jen, že na otázku whodunit i přes různé falešné (nebo taky pravé) stopy a chytré příběhové zvraty a zákruty šlo odpovědět docela lehce. Ale je pravda, že určitou dobu mě scénář díky svému podvratnému průběhu (Rian prostě rád experimentuje, někde to funguje lépe než jinde) a přístupu k žánrovým pravidlům za nos tahat dokázal a finále bylo i přes chybějící faktor překvapení velmi uspokojivé, protože všechny v příběhu představené koncepty a detaily do sebe perfektně zapadly. A detektiv Benoit Blanc přišel s nejoriginálnější letošní hláškou. 8/10

Autentické, bolestivé, hrozivé, smířlivé. Hluboká sonda do vztahu, který nevyšel. ScarJo a Adam Driver excelují v rolích skutečných lidí, procházejících skutečnou tragédií (Scarlett možná o kousek působivější než Adam, ale možná v tom jsou osobní sympatie). Děsivá analýza toho, kam až může dovést krásný, na první pohled ideální vztah nepochopení a špatná komunikace. Charlie a Nicole se milovali, ale přitom si ubližovali až do překročení hranice, z které není návratu. Těžko vybírat, komu fandit, oba dva jsou vykresleni komplexně, oba dokážou opravdu ublížit i vyvolat sympatie - život není černý a bílý a scénář si je toho naštěstí plně vědom. Je to opravdové, civilní, realistické - napomáhá tomu výborně napsaný scénář (až na pár momentů, kdy působil trošku uměle), již zmíněné herecké výkony v hlavních rolích (vedlejší postavy jsou v pořádku, ale až na Alana Aldu mě úplně nezaujaly) a v neposlední řadě také skvělá technická stránka - hlavně kamera opravdu pomáhá prodat ten pocit, že sleduji skutečný život, někdy až na úrovni domácího videa (ve vyšším rozlišení :) Důležitá je i zde výrazně přítomná kritika právního systému, který nebere v potaz individualitu a hodně mu chybí citlivost v takto obtížných případech. Nakonec mnohdy nevyhraje ve skutečnosti nikdo, pouze právníci, kteří na tom vydělali. Spirála, do které se pár po vstupu do systému dostane, končí v tragédii a žalu. Divák ale dostane jednu z nejsilnějších a nejintenzivnějších dialogových scén tohoto roku, bylo to nepříjemné ale stejnou měrou úžasné (jinak má film taky tři krásně napsané monology, které tvoří základní osu celého dramatu). Snad jen dítěti, jehož pohled byl naznačen jen velmi povrchně, mohl scénář dát více prostoru (zvlášť když byl problém, který může takový rozvod způsobit, několikrát opakován). Takto působil možná až příliš nevšímavě ke všemu, co se dělo. Ale to je jen docela malá výtka. Baumbach naštěstí nakonec zvládne celý příběh i přiměřeně ukončit. Závěr funguje skvěle po dramaturgické i emoční stránce a mně nezbývá nic jiného než hodnotit Marriage Story jako jeden z filmů roku. 9/10

Strhující finále. Tempo nepoleví téměř nikdy a poslední 4 epizody jsou už přímo smrtící. Extrémní adrenalin, silné emoce, promyšlené strategie a snaha každého týmu najít skuliny v nich nebo je úplně prolomit, dostatek prostoru pro rozvoj a vykreslení hráčů na obou stranách. Ve finále však hlavně střet dvou značně rozdílných přístupů a tréninkových konceptů, jakožto i souboj vytrvalosti, vůle a odhodlání všech zúčastněných. Skvělý opening, fajn ending, řemeslu samozřejmě taky nejde prakticky nic vytknout (až na častější opakování některých záběrů a úhlů).

Souhlasím s názory ostatních uživatelů, tohle je dokumentární snímek s nádhernými a kouzelnými záběry Alp a života orlů v nich. Příběh je vedlejší, celé velmi komorní osazenstvo (přesně tři herci) jej ale odehráli zcela věrohodně a přesně, jak jim to jen ten jednoduchý scénář dovoloval. Narace příběhu byla zábavně melodramatická a snažila se o nějaké hlubší myšlenky a paralely, to naneštěstí moc nefungovalo, protože jsem si nemohl vytvořit k na hrubo načrtnutému dramatu otce a syna pouto a paralela mezi synem a orlem fungovala jen ve velmi základní rovině. Nicméně příběh přesto nebyl úplný nesmysl, příroda byla opravdu nádherná a některé dokumentární sekvence vyrážely dech.

Finále potvrdilo to, čeho jsem se bál vlastně už od začátku. Dokud se tvůrci drželi alespoň obrysů a základních motivů a dialogů relativně komorních povídek, vše fungovalo jak mělo. V případě Yennefer se jim naštěstí podařilo vytvořit dostatečně zajímavý a slušně napsaný origin, i když přitom její postavu poslali jiným směrem než knihy. Víceméně jim to ale vyšlo, možná i kvůli schopnostem Anyi Chalotry. Ciri jako postava byla skvělá, problém byl ve změnách, které prodělal její dějový oblouk. Což způsobilo že závěr první sezony neměl vůbec takovou sílu a emoce jaké měl mít. Snahu tvůrců nahradit vztah neustálým odkazováním na osud můžu ocenit, ale prostě to nefungovalo. Vůbec nejlepší částí série byly ale na první pohled jednoduché a samostatné, ale morálně složité a postavy rozvíjející zakázky Geralta a Marigolda. Stejně tak tomu bylo i v této epizodě, naprosto základní zápletka, ale byla hezky zpracovaná (úvodní akce) a dozvěděli jsme se další důležité informace o Geraltovi. Naneštěstí i přes snahu na mě nefungoval středobod epizody - to, co mělo být epickým vyvrcholením série. Spíše než epické mi to až na jednu scénu v úplném závěru přišlo strašně levné a umělé, bez jakéhokoliv plánu a logiky. Alespoň ten hrad vypadal docela věrohodně. Od zpracování této legendární bitvy jsem prostě čekal mnohem víc, i když jsem po té hodně bídné bitvě v první epizodě měl být připraven. První sezona dobrodružství Geralta a jeho přátel tak končí mnohem hůře než začala, přes všechny problémy a chyby ale u mě převládá zatím značná spokojenost. Pokud v další sérii nebude Lauren Schmidt experimentovat, bude se pokud možno ještě věrněji držet již zcela lineárního a jednolitého vyprávění románů a dostane od Netflixu o pár desítek miliónů více, měl bych být stoprocentně spokojen. Tady nejsem, ale začátek na 7,5-8/10 je úplně v pořádku.

Epizoda, kde se všechny tři časové linie (Yennefer, Geralt, Ciri) konečně protnou. A je to kvůli změnám, které z nějakého nepochopitelného důvodu přišly tvůrcům jako dobrý nápad, mnohem slabší než bych si přál. Hlavně v případě Geralta a Ciri, kde scénář působí strašně papírově a samoúčelně - zvlášť to jeho klišé kličkování v závěru v Cintře. Tím se v této epizodě také definitivně potvrzuje, že Brokilon byl pro děj úplně zbytečný a tím pádem vlastně i celá linka Ciri (v kontextu vztahu s Geraltem), která nakonec způsobila mnohým divákům zbytečný bolehlav při snaze se zorientovat (což se s jistotou dalo až v polovině série!). Ale na druhou stranu jsme dostali alespoň základní charakteristiku její postavy a došlo i k jejímu vývoji během strastiplné cesty, ještě zajímavější ale možná je, že jsme alespoň v této epizodě a v epizodě 2 mohli díky její postavě vidět, jak funguje širší svět a jak na válečné hrozby a hrůzy reagují obyčejní lidé. Výrazné osekání by ale z výše zmíněných důvodů jenom prospělo. Nejlepší na této epizodě byla ale rozhodně Yennefer, která se konečně dostala znovu do kontaktu s ostatními mágy. A střety namyšlených mágů je vždy zábavné sledovat. Zvlášť když se jim rozpadá pevná půda pod nohama. Celkově ale převládají smíšené pocity.

Místy příliš zkratkovité (některé scény končí rychleji než bych si přál) a po čase mě ta častá ukřičenost hlavní postavy začala trochu otravovat, ale jinak velmi dobrá pohádka, o které jsem dodnes vůbec nic nevěděl. Díky vánoční programe. Atmosférou, dramatičností a poetikou se blíží film spíše k původním pohádkám, které měly děti opravdu poučovat a vštěpovat jim životní moudra, vedle toho však sloužily i jako příběhy varující před krutostí světa. Odlehčené scény se rychle mění na až příliš reálná zobrazení lidské hlouposti, zloby i utrpení (vše je samozřejmě spíše naznačeno, stále je to pohádka). Jako zázračné světlo v temnotě působí idealistický duch postavy doktora Orlanda, který hrdinku Martu tímto bohapustým světem provází. Výprava a efekty jsou taktéž velmi zdařilé, vyvrcholení příběhu děsivé i dojemné.

Na poli animace naprostý unikát, prolínání několika vrstev obrazců, prostřihy na chladné, tísnivé, vše pohlcující scenérie či naopak znepokojivé detaily postupně vygradují v abstraktní, surrealistické, art deco šílenství, které přetíží všechny smysly. Člověk na jednu stranu musí plně ocenit, jak detailní práci to vše vytvořit muselo vyžadovat, na druhou stranu bych tenhle film asi opravdu v kině na obrovském plátně vidět nechtěl - i když se animátoři utrhli z řetězu právě kvůli možnostem, které jim dal rozpočet celovečerního filmu. Každopádně to byl hlavně ke konci filmu už extrémně vyčerpávající zážitek, zvlášť když bylo nutné vnímat i relativně složité příběhové zvraty (číst titulky :). Příběh jinak sice logicky navázal na závěr seriálu, ale nakonec přinesl další tíživé psychologické a filozofické změny v rámci universa. A nejsem si jistý, zda jsem s výsledným nasměřováním tohoto velkolepého a přitom v jádru zcela osobního dramatu zcela spokojen. Nicméně tvůrcům se musí nechat, že takto neuvěřitelně originální, fantaskní, komplexní, myšlenkově podnětný a vizuálně a hudebně dokonalý projekt s úžasně napsanými postavami dokázali vůbec vytvořit. A i když třeba nemusím úplně souhlasit s jejich konečnou vizí, akceptuji odvahu jít proti veškerým pravidlům a očekáváním. Film hodnotím trochu slabší pětihvězdou, seriál by dostal i šest, kdybych dokázal přepsat pravidla databáze. Ale to by bylo jenom vyjádření mého vnitřního sobectví. Na to mám Madoku příliš rád. PS: Ten souboj na střelné zbraně je vskutku něco z jiné dimenze.

No vida, v předchozí epizodě se sice nepodařilo uvěřitelně podat začátek vzájemné přitažlivosti mezi Geraltem a Yen, ale tady náhle již vše funguje jak má. Krásně vykreslená odtažitá a komplikovaná romance s dobře napsanými dialogy, která využívá vytvořené podklady u obou osudových milenců a postupně vygraduje v emocionální a pro další směřování velmi důležité finále. Vše za asistence výborného Borche. Krásné prostředí hor, dobrodružná atmosféra obyčejné neobyčejné zakázky, další příjemné rozšíření tohoto světa a barvité, zajímavé vedlejší postavy, které zábavně sekundují bardovi. Jen ten drak se opravdu nepovedl, nejenom kvůli ne moc povedenému CGI, ale i hnusnému designu. Jinak ale k této adaptaci nemám výhrad. Nové směřování s Ciri zatím naneštěstí přesně tak hloupé a zbytečné jak jsem se obával.