Cassandra

Výborné postavy (hlavní hrdina je dospělák, žádný studentík, a líbila se mi i tanečnice Saizou) dělají tenhle seriál. Vyzdvihla bych ještě hudbu a i animace má leccos do sebe - vypadá krásně starosvětsky a to se k lehce mytologickým příběhům docela hodí. Čistě teoreticky se jedná o starý dobrý boj s příšerami, ale jen na první pohled.

Nuda + pitomá a chudá zápletka + škaredý character design + přeci jenom jakási atmosféra = dvě hvězdičky.

Když já jsem se strašně nudila - ze dvou hvězdiček to vytáhla akorát Revy a její hádky s Rockem a druhá série, která přinesla trochu hutnější a méně provařené zápletky (přinejmenším se tu aspoň nevyskytovaly žádné služtičky-zabijáci). Ve zkratce - zajímavé postavy, slabý děj.

První třetina seriálu mi připadla velice mizerná - parta naprosto odporně vypadajících pololidí se tu akorát prohání po lese a zabíjí se pomocí ještě hnusnějších schopností (opravdu se mi místy obracel žaludek) a jedinou podstatnou zápletkou této části je to, že jedna strana o zrušení příměří ví a druhá ne. Jak nosné. Pak ovšem se něco zlomí a seriál začne fungovat - objevují se zajímavé zvraty, krásné romantické scény, nejpoutavější charaktery zůstávají nejdéle naživu a - i díky povedeně umístěným flashbackům - vám na nich může postupně začít trochu záležet. Závěrečné třetině seriálu vévodí záporák s velkým Z Tenzen, který oproti například nedávno viděnému ořezávátku z Madlaxu představuje úplně jinou váhovou kategorii. Úplný závěr mě dojal a jsem ráda, že jsem se po prvních dílech nepřestala dívat.

Naivňoučkou space operu, kde všechny zvraty mají logiku a předvídatelnost pohádek, zachraňují hlavně postavy a humor, kterého je ale méně než šaf... kopretin:) Ne, zase tak zlé to není, jenže jsem čekala blázinec ve stylu Excel sagy, ovšem série se zejména v druhé půli dost soustředí na slaboučký příběh a vtipné situace ustupují do pozadí. Fajn záležitost, ale komediálních seriálů, které tenhle překonají, jsem viděla dost.

Ano, děj fičí kupředu závratnou rychlostí a seriál ani na chvíli nenudí, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jde jen o převelice komplikovaně odvyprávěný námět na tak dvouhodinový film. Roztáhnout pár hodin ve vlaku plus několik dalších scén na 16-dílný seriál (ano, bonusové díly jsou tentokrát pro příběh celkem podstatné), to měl někdo opravdu důvěru ve svoji vizi. Ale nedá se říct, že by tvůrcům risk nevyšel, jen zkrátka seriálu rozhodně nedokážu říkat kultovní. Durarara! je zajímavější, i díky skvělé postavě Celty.

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit "je to nuda" komentáři. Po technické stránce úžasný film, oblíbila jsem si všechny postavy, hlavně tedy ústřední dvojici. První polovina byla, já nevím, taková meditativní, uvolňující, ale ne nudná, pak přišla krátká pasáž, ve které jsem si říkala, že by hrdinovi už konečně mohl někdo odpovědět na jeho otázky, a když se tak v poslední půlhodině stalo, tak mě síla těchto odpovědí opravdu překvapila. Líbil se mi i konec (po titulcích!). Hudba - bomba. Film zdá se vyhrál mnoho ocenění, což mu přeji, protože oproti mnoha dalším anime filmům mu nechybí originalita a přesah.

Sympaticky ujeté, spíš než k Exupérymu bych příběhy ale přirovnala ke Rodarimu - no schválně si přečtěte jeho Pohádky po telefonu. Ale hlavně je nutné příběhy brát jen jako zvláštní, atmosférickou hru jen občas zavadící o nějakou zajímavou myšlenku nebo lidskou vlastnost, reálně se přece nedá věřit tomu, že by se např. SPOILER nechali lidé i se svými dětmi dobrovolně zasypat lávou.

Čekala jsem druhý Air, ale ten tedy nepřišel. Nevím, proč se mi Kanon líbil o tolik míň, má podobný styl i stejně "věrohodné" podzápletky. Ale Air mi přišel magický, zaujala mě mi zářivě působící animace a hlavní postavy, ovšem na Kanonu jsem si neoblíbila skoro nic. Pro mě průměr.

Budu opakovat, co už tady napsali jiní - první dvě třetiny super, pak už jen samá retrospektiva, věčné oslovování se celými jmény (telenovela hadr), a pak, naštěstí, dobrá pointa. Celkově mi ale příběh (a dokonce i hudba!) přišel lepší než v Noiru, tam byl až příliš lineární a plný fillerů, tady máme dvě zajímavě se proplétající linie, i když to znamená, že hrdinky se až do konce nesetkají. No a nezmínit se o záporákovi nejde. Kdybych ho někde potkala a on se mi představil, ani by mě nemusel zabíjet - chcípla bych smíchy sama.