Ceberus

Slabší tři hvězdy někde na úrovni starší Lary Croft nebo novějšího Hitmana. Tak jako jsem se v Roninovi konečně naučil rozdíl mezi Jeanem Renem a Robertem DeNirem, tak jako jsem se v Bandidas naučil rozdíl mezi Penélope Cruz a Salmou Hayek, tak tenhle film slouží jako učební pomůcka pro rozlišení Olgy Kurylenko a Mily Kunis. 🙂 Bullet time je ve filmu použit všehovšudy dvakrát - pro někoho příliš málo, pro někoho úleva, že to nebylo nadužíváno.

Jelikož má seriál velmi mnoho již známých tváří, kterým se chce retrospektivně věnovat, tak paradoxně hlavní postava Gannica nedostává takový prostor jako předtím Spartakus. Ale to není na škodu. Přestože jsou mnohé osudy postav známy díky předchozímu seriálu, i tak je napínavé sledovat, jak se vlastně ke známému závěru dostanou. Byl jsem trochu překvapen, že za hlavní postavu prequelu tvůrci nezvolili rovnou Crixe, ale na druhou stranu se alespoň mohli věnovat jeho postupnému vývoji úplně od začátku.

Nepamatuji si tenhle pořad jako něco, k čemu bych měl odpor. Nárožný i Postránecký měli na poměry komerční televize celkem nezvykle ebenovsky civilní vystupování a myšlenka s rodinnými příslušníky ukrytými mezi falešnými představiteli byla originální.

Na to, že jsem podle komentářů čekal nějaký tupý klon Twilightu, kde si hrdinka vybírá mezi Edwardem a Jacobem, tak nakonec celkem solidní, leč slabší tři hvězdy. Ano, je to ultra-low budget, ale pokud to v podstatě kopíruje problém Trillů ze Star Treku (viz epizoda TNG pojmenovaná stejně jako tenhle film), tak to nepovažuji za twilightovské téma - tohle opravdu není klasický milostný trojúhelník, jak vyznívají zdejší komentáře. A naopak u tématu hostitele a parazita by byl hřích nevyužít prozkoumání romantických strastí takového uspořádání - ostatně zmíněný Star Trek šel také touhle cestou.

Po celkem vlažném Clouseauovi na stopě přichází ten pravý Clouseau, kterého si pamatuji z dětství. Už je tu promakanější situační komedie blížící se dokonalosti pana Beana. Dabing Stanislava Fišera pak opět podtrhuje ňoumovství hlavního hrdiny. No a šílený Dreyfus samozřejmě taky výtečný.

Mno, slabé tři hvězdy. Ano, je to celkem vtipné, ale ve srovnání s jinými komediemi docela vlažné. Až teď jsem si spojil, že komisař Dreyfus je vlastně padouch z Vinnetoua, takže herec má u mě plus za široký rozptyl. Sellersova stoicky klidná a kamenná komedie je zase základem pro Nielsena a Sheena v budoucích filmech Zuckerů a Abramse. A dokonce bych řekl, že dabing Stanislava Fišera je i lepší než originál, protože zní více jako hlas ňoumy. 😀

Šestý smysl si pamatuji jako první film vůbec, který bych po jeho nečekaném rozuzlení klidně rád zkouknul znovu ihned. Haley Joel Osment se mi do paměti zapsal jako ukázkový vzorový příklad vynikajícího dětského herce, kterého pak vyždycky uvádím, když je o dětských hercích řeč. A Brucovi Willisovi se tady podařilo vymanit ze škatulky akčního hrdiny.

"Až se dostaneme sem nad jižní sedlo, naše těla budou umírat - doslova umírat - říká se tomu Zóna smrti, takže jde o to dostat vás na vrchol a zase dolů dřív, než k tomu dojde." Divák si uvědomí, že vylézt Mt.Everest není žádná legrace a nesmí se zapomenout na to, že pak je třeba tu horu taky slézt. Moc bych se nedivil, kdyby tenhle film byl "povinnou četbou" pro všechny aspiranty na zdolání střechy světa. Vzhledem k tomu, že převyprávění příběhu bylo postaveno na emocionální vazbě mezi Robem a jeho manželkou, tak obsazení Keiry Knightley byla kvalitní volba. Výsledný dojem jsou slabší tři hvězdy za celkem standardní drama. Toužíte-li místo syrové skutečné události vidět bayovsky laděný akčňák, pak se nabízí Vertical limit.

Klidně se to mohlo jmenovat "Dog: The Origin Story". Vcelku záživné a vizuálně dobře vypadající dobrodružství za tři a půl hvězdy.

Speciální efekty jsou, pravda, nižší kvality, ale je to umně maskováno jako stylizace seriálu. Nejoblíbenější postava - Crixus. Když jsem pak Manu Bennetta objevil i v Arrowovi, to už mi seriál stihl zarýt jméno herce do hlavy. A hned v závěsu Lucy Lawless, kterou naopak samozřejmě musím znát z dětství jako Xenu. Obecně lze ale pochválit veškerý casting - Peter Mensah jako Doctore, Nick Tarabay jako Ashur, John Hannah jako Batiatus a mnozí další, včetně Spartaka samotného, Andyho Whitfielda - rest in peace, bratře. A abych nezapomněl, u Jupiterova ptáka, k sexu a krvi pochopitelně patří i vulgarity a nutno uznat, že seriál dobře ví, jak správně tyto odvážné ingredience dávkovat, aniž by se divák jednou z nich přesytil.