kopfa

Hrnu do odpadu, aniž bych měl extra vztah k původní sérii. Ale takový kus sterilního hovna se jenom tak nevidí, ačkoliv o tom bych si nedovolil tvrdit, že je nudné. Raději bych 90 minut pozoroval jak se ta banda multikulti modelů peče na ohni.

Při závěrečném odjezdu kamery už jsem zcela metamorfoval do chodícího kbelíku plného bublajících hormonů. Film do posilovny.

Forma pro poctu formě, která ale vznikla pro vyjádření obsahu a ne pouze sama pro sebe. Krystalicky neživotná manýra.

Nadějná výchozí pozice zadupaná do země někdy až legrační doslovností, která je navíc prezentována coby spirituální film, kde se všichni tváří jako nositelé něčeho vyššího, skrytého za maskou společnosti, leč skrytého i před divákem. K tomu nekompromisní zajíc Casey "non plus ultra" Affleck, a vůbec všechny postavy, které fungují pouze jako rozvrzané ramínka nesoucí určitý přístup k věci. Vykonstruovaný příběh mi nevadí tolik, jako nabubřelost režiséra, který vede herce jako ovce na porážku do násilného konfliktu jejich postav s vypucovaným vizuálem.

Ze začátku výborná přehlídka atrakcí (dvě ženy, těhotenství, krev, uzavřený prostor), které se bohužel na konci požerou navzájem. Závěrečné vyvrcholení sice dává smysl, ale je nemastné, neslané a přes všechnu tu krev suché až hanba. Žena v černém je nádherná.

Nemohu si pomoci, ale svrbí mě ruka na pátou hvězdičku. Moc nerozumím zdejším zhnuseným komentářům, hlavně proto, že zní jako by ten film viděl jenom jeden z vás, a zbytek jenom společně s paní Morálkou kráčely prázdným městem své percepce. Na "stupido erotico film" to je velmi poctivá filmařina postavená na dlouhých rakurzech a fetišistických detailech fetišistické ideologie. Jakoby Tinto Brass chtěl do filmu otisknout propagandistickou genialitu Hitlera, který své přesvědčení maloval fotogenickými gesty. Ano, nelze nekroutit hlavou nad lehce zvráceným pojetím, můžeme se i pousmát nad naivitou psychologie jejíž dno je obrácené, ale v rámci komentáře k symbolice nacistické ideologie jde o mimořádně zajímavý a sympaticky přímý film. Ta přímost a pudovost přece dělá fetišismus fetišismem a symbol zase fašismus fašismem, ne?

Zpracováním jde o řemeslně bravurní cukrkandl, který je dnes poměrně častý u seriálové smetánky tohoto typu. Až jsem se občas cítil jako v nemocnici z těch vyšisovaných záběrů, nicméně s promyšleným scénářem a dokonale vytěženou fyziognomií hlavního protagonisty to šlo lehce přežít. O úchylárně bych tady asi nemluvil, ale coby lehce moralistní sonda do sociálního experimentu "Dexter" v sociálním experimentu "Miami" to umí vypudit pár chutně vyšinutých soust s velkým otazníkem a rovnou do hlavy.

Živočišně pojaté jsou zde všechny složky, což na jednu stranu znesnadňuje vnímání prostoru i děje v něm, ale působí hodně na emoce, a ty v extrémním vypětí nejsou nikdy vyrovnané. Každopádně žádná aseptická hříčka, ale ani čistý agresivní zážitek, hlavně kvůli kinu atrakcí s nádhernou montáží v Tosce, až tato sekvence mě přesvědčila, že se dívám na něco, co si chci užít.

Beze zbytku naplněný koncept filmového adrenalinu. Vyčítat filmu jednoduchý scénář mi příjde nefér, neboť se k tomu snímek dokonalým snoubením formy a obsahu přiznává. A povyšuje tento fakt na jeden ze svých největších kladů. Liam Neeson a jeho velký návrat v malém filmu.

Výtečně realizovaný záměr, udělat z komiksu o niterné nejednoznačnosti jednoznačný politický komentář o patologii americké mentality. Každá postava má svůj mustr snímání a střih je tlukotem srdce, byť je tento snímek stejně odtažitý jako studium sociální patologie. Nicméně tak komplexní film, s jasnou myšlenkovou základnou, která žádný podnět nezjednodušuje se v hlavním proudu nevidí příliš často. Jenom by nám Nolan nemusel vše dešifrovat na počkání.