dennykr

O velmi populární film šlo především z toho důvodu, že to bylo poprvé, kdy se ve španělském snímku po válce objevily bikiny.

Hongkongské projekce byly doprovázeny debatami s odborníky, lékaři i sociálními pracovníky.

Natáčení filmu probíhalo pouhých 16 dní.

Film je primárně představením barevného systému Gasparcolor. Režisérem byl technický manažer londýnské pobočky Gasparcolor, Adrian Klein.

Film vyhrál cenu poroty na PIA Film Festival, kde byl jeho předešlý krátkometrážní snímek odmítnut. Na tomto festivalu také debutovali tvůrci jako Sion Sono nebo Kiyoshi Kurosawa.

Práce na filmu trvala šest měsíců a natáčelo se v bytě Kei Fujiwara.

Film je považován za předchůdce hongkongské nové vlny.

Film porušil pravidla tvrdé dobové cenzury, pročež byl režisér Fumio Kamei propuštěn a vytlačen z filmového průmyslu až do konce války.

Jedním z komparzistů byl pozdější režisér Tomu Učida.

Andy Lau a Deannie Yip byli při castingu volbou číslo jedna.

Yan-Lam Lee původně plánoval napsat pouze třicetiminutovou epizodu seriálu. Nakonec ho Ann Hui přemluvila na celý film.

Film je založen na reálném životě producenta a scénáristy Yan-Lam Lee. Všechny lokace ve filmu jsou reálná místa, která se ženou navštěvoval.

Na scénáři se anonymně podílel i Wai Ka-Fai.

Japonský název je o něco komplexnější. Reflektuje dobové kulturně-politické tenze v označeních „madame“ (exotické, evropské slovo) a njóbó (blíže k rodině, domácí slovo).

Režisér Tomotaka Tasaka se před natáčením vydal na čínskou frontu, aby válku viděl na vlastní oči.

Film původně vyšel pouze v omezené distribuci, avšak po chvíli byly projekce z politických důvodů zrušeny. Posléze se do kin dostal pouze v cenzurované verzi a kompletně propadl.

Jediný díl původní série natočený v anamorfickém širokoúhlém formátu 2.39:1. Ostatní díly byly natočeny s poměrem stran 1.85:1.

Film byl natočen během týdne (jeden z tzv. „Seven-day wonders“). Veškeré práce na filmu trvaly pouze měsíc a půl.

Film byl explicitní snahou o „pozvednutí úrovně“ japonského filmu. Jeho režisér Norimasa Kaeriyama zastával rétorickou pozici odpůrce dobové domácí tvorby. The Glow of Life mělo kinematografii oprostit od napojení na divadlo a eliminovat také roli vypravěčů zvaných Benshi.

Film vyšel v několika verzích. Americká DVD verze má 183 minut, hongkongská 110 minut a taiwanská zase 112 minut.