maruli

Humphreymu bych padla k nohám. A Audrey... Femme fatale. Každá žena by chtěla být jako ona, a která říká, že né, chce to ještě víc. Jedna z mála bytostí na světě, jež je miláčkem obojího pohlaví :)

Lars je bůh, né že ne :-D sen tisíců kiňáků :-))

Na mě tyhle romanťárny prostě fungujou, kroupu sem taky uronila.. sem měkkejš, no bóže :-))

3 hodiny mé pozornosti tato minisérie udržela bez problému, Trojana a Dvořáka miluju láskou netajenou a nehynoucí, Vojta Dyk je k nakousnutí - takže jsem místy nadsazenost a béčkovost evidentně snadno odpustila. :)) Směle předčí leckterý americký film a to je to, prosím, česká televizní produkce!!

A já dávám 5, i když tu modrotinu už nezachráním, to proto, že jako malá jsem tenhle film prostě zbožňovala a dodnes si vzpomínám na ten obdiv a pocit, když jsem Sissi viděla poprvé a jak hrozně moc jsem jí chtěla být a když jsem poprvé stála v Schönbrunnu, jímala mě téměř posvátná úcta.. Co na tom, že dějepisci můžou děj právem sepsout, aťsi jsou kostýmy nepatřičné, je mi fuk, že je příběh sladký jak cukrkandl. Já si občas ráda a beze studu dám o pár kostek navíc.. :)

Když se nechcete dívat na srdcervoucí drama, ale příjemný příběh, po kterém vám zůstane lehký úsměv na rtech, je tento film správná volba. Je milý, laskavý, trochu dojemný a hlavně stráááášně romantický. A Romy je stejně éterická a křehká a jako z cukru, jak jsme zvyklí.. takže líbilo, a velmi :-)

S hodnocením váhám a váhám, něco mezi Shadwellem a Arbiterem - Pratchett je prostě Pratchett, tato jeho adaptace rozhodně potěší, vzhledem k tomu, že je jediná, je také nejlepší. Se Shadwellem souhlasím v tom, že Discworld si zasluhuje být mezi nejvýraznějšími fantasy díly, zasluhuje si vyrazit do kin a mít astronomické rozpočty. Na druhou stranu /a tady se začínám přiklánět k Arbiterovi/ se mi Going Postal prostě a jednoduše líbilo, televiznost z toho alespoň pro mě nečiší, duši mou to potěšilo velice a ani jednou jedinkrát jsem při koukání nebyla nespokojená, bylo mi to prostě fuk. Jen s jedním si dovolím nesouhlasit, místo Adory bych totiž domů brala Rosreta. Z fleku a hned :-))

Bezprostředně po dokoukání cítím: 1. obdiv, mladým lidem, mnohdy ještě mladším, než jsem teď já, kteří byli přesto dospělejší, a dokázali velké věci, 2. obavu, že jsem součástí jedné velké plytké a cynické generace, která má tolik toho, co by jí mělo znepokojovat, a přesto je jí to úplně jedno, a je jako ty holky v továrně, který vlastně na ničem nevidí nic špatnýho, 3. takové zvláštní vnitřní znepokojení, jestli tu svobodu, o kterou se bojovalo na Václaváku, kde proti sobě museli stát lidi starý jako my, co jsme teď tak akorát zabavlnkovaný popíkoví přizdisráči, neplichtíme víc, než je zdrávo. A že hodnoty jako je svoboda, rodina, štěstí a láska, ať se jim budeme vysmívat jak chceme až dohalelujá, budou vždycky průsečíkem všech dob a vším, o co tu běží. Jinými slovy, 5* je málo.100%.

Dávám 5*, možná proto, že už na gymplu mi holky říkávaly, že sem seniorfil :))) Film Love in the Afternoon byl ke všemu tak jemný a tak romantický a Audrey zas tak nááádherná, éterická a Gary Cooper takovej chlap.. že mé hodnocení prostě nemůže být nižší. TOHLE je pro mě romantický film, jak má být, takové už se dnes bohužel nedělají...

Shlédnuto v totální kocovině, takže hodnocení zkreslené (směrem nahóru), páč některý scény mě vážně dojaly. A koho nic nedojalo, tak buď neměl náladu, nebo kocovinu, nebo je studenej čumák :) Jinak souhlas, oproti knížce, která je btw skvělá a né že ne, film sotva škrábne povrch a některé myšlenky tam narozdíl od psané verze působí dost přihlouple a lacině. Navíc, mezi napsáním komentu a shlédnutím filmu jsem ještě viděla rozhovor s Julií Roberts, která prohlásila, že se raději s autorkou knihy téměř nesetkávala, protože nechtěla být ovlivněna v tom, jak pojme tuto roli. Inu, svérázný přístup k tomu, jak hrát někoho skutečného - nejlépe o něm vůbec nic nevědět. Mno, škoda mluvit. Tím pádem 4 hvězdy nepřipadají v úvahu, 3 se zdá přehnané, 2 je příliš málo.. :)