maruli

Všem zapřisáhlým hororofilům, krvelačňářům nebo nedej bóže patyzoňákům vstup zakázán. Film, dle mého neprávem, v hororové sekci, i když tam trochu té krve je.. Jsem zapřisáhlý nehororář, už od první vteřiny filmu jsem si vyčítala, že jsem pitomec, dívat se a ještě v noci, temná obrazovka s titulky, bez hudby, pak jen sníh a sídliště... A ono to bylo tak krásné a povedené a vystavěné téměř jen na atmosféře, přesně jak to mám ráda, že jsem nemohla litovat. Let the right one in je příběhem o lásce, pochopení, uvědomění, o těch, kteří jsou 'zlí' a neoblíbení a přeci je nemůžete nemít rádi, protože i oni pláčou a jsou nešťastní, okolnosti versus přesvědčení. Srovnání s Twilightem dle mého nepatřičné /a to nejen s jeho zprasenou filmovou verzí, ale i s tou literární/.

+ dokonalý final song :)

Ha! Minimálně za Rickyho a do-rána-tanečky mám jistojistě nasbíráno dopředu, uf, to se mi ulevilo :-) Geniální malý filmek k pobavení /a móžná i zamyšlení/.

Velký souhlas s pm, také mi vadila ta nalinkovanost, u JA jsme trochu zvyklí tápat, kdo je ten hodný a kdo ten špatný, aby se nakonec ukázalo, že zdání klame a zlý je hodný a hodný je zlý a trochu se zamotali, aby pak konečně přišel onen happy end.. a ono to tu bylo takové jednoduché, plytké, očekávatelné, a happy end byl TAK useknutej, že jsem si ho ani nestačila pořádně vychutnat. :-(. Nicméně, i přes tyto výtky byla Catherine nádherná, Henry úžasný, špičkování mezi nimi naprosto kouzelné a byla to romantika jaksepatří. A já křičím více takových, více takových! Páč pokrk mám těch porůznu bejvalek a 60xněco, aby něco a rádoby vtipných komédií.. Tohle je ta romantika, po jejímž shlédnutí člověk slastně vydechne a na pár vteřin zatouží žít tehdy, žít zrovna tak.. :-)

Jestli se na mě někdy chlap podívá stejným pohledem jako Mr. Darcy na Elizabeth, když byla u piána, padnu mu k nohám a do smrti mu budu denně péct tvarohový buchty s mákem, i když pobyt u sporáku nesnášim. Viděno až po P&P s Keirou a nakonec jsem po velmi dlouhém mozkovém hloubání a dloubání dospěla k názoru, že tato BBC verze je o něco lepší. Rozumějte, film je taky skvělej, je to vlastně skoro neporovnatelný, ale.. není lepšího Darcyho než Colin Firth /navíc, filmovej Darcy si ani nepřečetl literární předlohu, věděli jste to??/ a tak nějak tu všecko líp fungovalo, bylo to takové méně přehnané a snáze uvěřitelné (i když velkolepost filmových záběrů a famóznost OST si zpochybňovat nedovolím).. Keira je miláček, ale Elizabeth si přeci jen spíš představuju takhle. Uf a je to venku, kameny na mou hlavu tři dva jedna teď :-)

Jednak neuvěřitelně soucítím s Jen (narozdíl od ní jsem JÁ samozřejmě VELMI technicky zdatná!!:) a jednak - nahlášení požáru je oficiálně nejlepší scéna, kterou zbožňuju v každé denní i noční hodině + THE INTERNET + milion dalších scén. Prostě jeden z mých nej seriálů, basta fidli, jelito kopyto platíto!

Souhlas s nepatřičností závěrečného sprintu, jenže jenže - celý film byl plný annina zoufalství a utrpení a vnitřního neštěstí, že snad i ten zoufalý běh na konci chápu. Nemůžu si pomoct, já prostě na tyhle romanťárny jsem, byla jsem a hlavně budu, takže oko mé nekriticky zvhlo, úsměv rozlil se mi po tváři a říkám si, škoda, že těch skvělých románů Jane stačila tak málo...

Jako nekritický sledovatel všech austenovek i tady jsem nekritická.. Mně se to tak strašně líbilo!! A asi už vím, jakou knížku si zítra otevřu před spaním... :-)

Já vím, já vím, já vím.. Ale stejně pět :-) Protože co když ve skutečnosti nebyla Jane tak ironická, jako její romány? Co když nejdřív přijde zklamání a neštěstí a pak teprv ironie? Co když všechny ty happy-endy byly jenom zbožným přáním? Všechny ty dokola omílající se motivy trpělivého čekání na tu jedinou osudovou lásku, která v srdci zůstane, ať to trvá jak dlouho chce? Bylo to možná za vlasy přitažené, ale mně se to líbilo. McAvoy je McGeroj a Anne mi tak nějak zapadla do mé představy o Jane - zmítaná, nenápadná, toužící, s neuvěřitelně bohatým vnitřním životem, jenom se jí prostě nepoštěstilo naplnit životní lásku, tak o ní alespoň psala. Třeba je to představa špatná, ale je moje :-P :-) A co se týče názvu, všem, kteří měli pocit, že se ve filmu neobjevila ani Vášeň ani cit /což je mimochodem jen česká parafráze - anglické Becoming Jane mi přijde mnohem trefnější jako pokus popsat, jak se z toužící mladé ženy stane ironická stará panna, která přesto neztrácí ideály o té jediné pravé lásce/, prosím, podívejte se znovu, nebo se nedívejte, páč to vidět nechcete. Mně se z některých scén a zoufalství a nenaplněné lásky /protože taková tehdy byla, vášeň přeci nemusí znamenat, že od čtvrt do třičtvrtě filmu budou jak králíci!/ až svíralo srdce. Takže tak. :-)

Styl Adama Elliota je prototypem té vzácné, ale naštěstí ne neexistující člověčiny a laskavosti - a umění dát je dohromady, aby diváka pohladily.. Ten pán mě má v hrsti. Jediný se umí na smutné věci koukat tak, že se prostě musíte usmívat a mít pocit, že život je přeci jen bájo... :)