Botič

Kamera klouže a opisuje prostor s takovou nebývalou lehkostí, že může některým divákům způsobit mírné závratě, ale je to právě způsob nasnímání, díky kterému na Hany, ať už si o příběhu myslíte cokoliv, jen tak nezapomenete.

Unikl mi důvod, proč si Jason Reitman jako svůj další projekt vybral zrovna Labor Day. Žádné ostré hrany, žádná kritika, jen to celé hezky klouže po zřítelnici, jako broskvový koláč do žaludku a nakonec nezůstane ani pozitivní ani negativní emoce. Nada! První Reitmanův počin, který mě úplně minul.

Tady nepomůže ani AVG.

Dekadentní distopická opera o neuvěřitelné cestě napříč vlakem, v kterém si ani jeden cestující nezaslouží přežít.

Vzorce, symboly, sítě a návyky, jejichž otroky se člověk postupně stává v té dokola se otáčející spirála života a domáhá se jich jako kojenec matčina prsu. Villeneuve vybudoval totalitní mikrokosmos, nad kterým se ční (dozoruje) obrovské pavoučí monstrum, které pomalu láká muže i ženy do své pavučiny. Znepokojující od střihu až po zvukovou stopu, dusivé asi tak, jakoby byl člověk uzavřený pod kupolí a místo vzduchu všude kolem proudil jen cigaretový kouř.

Nehrát v tom Eva Green, tak má Noam Murro vážný problém. Bitvy na moři, digitální krev a snaha naroubovat a orámovat příběh první řežby se velmi rychle okouká, ale je to právě správně psychopatická Eva Green, kdo pevně drží otěže divákova zájmu. V jejím stínu ochabuje nejeden six-pack.

No sodoma.

New York patří holkám z Girls a San Francisco zas klukům z Looking. Dva zcela odlišné projekty, které si jsou ve své podstatě velice podobné, sympatické, reálné a velmi přirozené. Looking si nálepku „sanfraciský Sex ve městě o gayích“ nezaslouží, žádné mektání o módě a značkách od něj nečekejte.

Stuart Beattie? Ten Stuart Beattie, který napsal scénář k peckám jako jsou Collateral a 30 Days of Night, natočil I, Frankenstein? Po tomhle mizerném výstřelku bych mu nesvěřil režii ani svého home videa.

Kill your darlings je milostným dopisem o jedněch hodně divokých začátcích pro autora, který si jej nebude moci nikdy přečíst. Divoká, energická a nafoukaná podívaná poháněná jazzem, vzdorem a chtíčem vymanit se nejenom vůči okolí, ale zároveň se vymezit vůči sobě samotnému. Krokidas, v tomhle trpkém a upřímném coming-of-age filmu, po Faulknerovsku zabíjí své miláčky a nechává žít jejich zidealizovaný obraz, ale na celovečerní debut dobré, hodně dobré.