salalala

Je jasné, že tenhle film není divácky jednoduše stravitelný a názory se na něho budou hodně různit. Tyc natočil atmosférické a velmi depresivní drama, v němž se zdánlivě nic neděje, jenže pod povrchem jsou skryta tajemství a traumata, která není radno závidět. Kamera je vskutku výborná a vytváří poetické obrazy, které v kontrastu s dějem a postavami působí hodně zajímavě. Samostatnou kapitolou budiž herci, protože ústřední trojka je famózní a kdyby se udělovaly ceny za kolektivní výkon, tak tihle by ji museli získat. Špalková s Medveckou výtečně vystihly charaktery svých postav a dokáží odlišit velmi jemné rozdíly mezi rivalitou, porozuměním a možná začínajícím přátelstvím. Schmitzer zase minimalisticky a uvěřitelně ztvárňuje člověka na konci svých dní, který někde hluboko uvnitř má lásku, jenže ji nedokáže dát najevo a tak je nesnesitelný a protivný. Je pravda, že kamerových exhibic je tu někdy moc a některé scény jsou odděleny příliš ostře, to ale nic nemění na tom, že Jako nikdy je pro mě osobně zatím tuzemským filmem roku. Bojím se ale, že budu v menšině. 80%

Pro nefanouška skupiny nezáživný dokument, který ničí jeho nekonfliknost a neustálé točení v kruhu - příjezd do nějakého města - způsobení šílenství - odehrání koncertu a znovu totéž, které spěje odnikud nikam. Přitom Spurlock v první třetině prokazuje, že je schopný filmař a třeba taková stylizace členů do komiksových postaviček je poměrně nápaditá. I samotný úvod, kde rychle a efektně vysvětlí, co jsou One Direction zač, je efektní a svěží. Jenže pak už to upadne do zmíněné nezáživnosti a bohužel se to nikam neposunuje. Tvorba téhle skupiny mě nebaví, tudíž nechápu, co na ní kdo vidí, ale to už je asi generační problém a otázka. Jelikož 3D není nikterak zásadní a je vidět jen v pár chvílích na pódiu a při závěrečných efektech, nemá vlastně film jako takový příliš co nabídnout. Má opravdu smysl jen v aktuální chvíli, protože za pár měsíců a let už nebude sloužit vlastně vůbec ničemu. 30%

Pro Kingovu tvorbu klíčová novela se dočkala obstojné adaptace, která se nemá zač stydět. Je tedy pravda, že postavy jsou tu zploštělé a některé i jednorozměrné, jenže s tím se setkáváme i u těch nejlepších adaptací. Taktéž tu chybí typicky kingovské manýry v podobě jemných spoilerů a náznaků a možná se tu příliš nuceně pracuje s motivem telekineze, ale to už není nikterak zásadní výtka. Jinak se ale De Palma vyznamenal a natočil atmosférickou záležitost, která brilantně funguje i po letech. Spacek i Laurie jsou vynikající a své role ždímají na maximum a působí přesně tak, jak mají. Ostatní (včetně mladého Travolty) jsou už dost upozadění, takže film stojí víceméně jen na těchto dvou herečkách. A samozřejmě na De Palmovi, který tu potvrzuje svoje režijní mistrovství. Scéna ve sprchách a zejména ta na plese jsou ukázkou geniálního řemesla, které se prostě neomrzí. Rozdělení obrazovky na dvě části, výborný střih, zpomalovačky, práce s hudbou, která v případě potřeby úplně utichne, naprosto dokonalé řemeslo, na nějž je radost pohledět. Stejně tak závěr v domě s matkou je hodně inspirován Hitchcockem a funguje to perfektně. Jediné, co mě vysloveně mrzí, je poněkud uspěchaný konec a snaha v závěru udělat z hutného thrilleru horor, což je malinko zbytečné a na efekt. Ve výsledku ale výtečná záležitost, kterou si milerád zopakuji. 80%

Svým způsobem velmi podobné loňským Horrible Bosses, což je jedině dobře. Thurber natočil poměrně chytrou komedii, která v rámci svého žánru funguje a hlavně pobaví bez toho, aniž by si pomáhala fekálním a prvoplánovým humorem. I vtipy se sexuální tématikou dokáží tvůrci prodat poměrně vkusně a neurážlivě. Samozřejmě je nutno se smířit s tím, že scénář se někdy opře o dost vyšroubovanou náhodu, ale naštěstí těchto momentů není tolik, takže se dají s klidem přejít. Obsazení je velmi dobré a ne tak provařené tváře (vyjma výborné Aniston) výsledku jedině pomáhají. Všichni navíc dokáží načasovat a prodat humor tak, aby fungoval a nepůsobil trapně. Je vidět, že Jason Sudeikis je poměrně schopný a charismatický komik, který zřejmě dokáže improvizovat a podle toho i výsledek vypadá. S hodnocením jdu dolů zejména kvůli délce, která je opět přetažená (takřka dvě hodiny jsou na komedii moc) a bohužel se díky ní dostane i na pár vyloženě hluchých míst. Celá druhá polovina po slibném a velmi vtipném rozjezdu malinko upadne a už jen zdařile plní žánrovou šablonu a předvídatelný děj, k němuž vše začne směřovat. To ale nic nemění na tom, že We´re the Millers je svým způsobem originální a hlavně vydařená komedie, která splní svůj účel a oproti jiným laciným hollywoodským kouskům nabízí příjemný zážitek a dokazuje, že dobrá komedie se dá natočit bez většího užívání vulgarismů a fekálního humoru. 70%

Ryzí zlo a pro mě případ té nejhorší americké komedie vůbec. Pořád se tu krká, prdí, škytá, někdo někam padá, do něčeho vráží a tak dále. Humor je laciný a prvoplánový a vskutku by ho vymyslelo i malé dítě. O ději nemá smysl dlouze mluvit, protože tu žádný není. Jde spíše o sled epizodek, které jsou víceméně trapné a pro mě zoufale nevtipné. Nic tu nedává smysl a jen se divíte, proč v tomhle musí hrát Hayek, Bello nebo Buscemi, kteří tu jsou jen do počtu a musí se pitvořit nebo přehrávat. Sandler, James, Rock a Spade mi prostě nesedí a tak už to asi zůstane. Všichni jsou křupani a jejich humor je opravdu dost oplzlý a trapný. Dugan sice občas kouzlí kamerou, to ale nikoho nevytrhne. Jedinou hvězdičku dávám za konec, v němž jelen sežere varlata Taylora Lautnera, který je příšerný jako celý film. Očistec a dost možná trestný čin ublížení na zdraví. 10%

Do zhruba poloviny relativně napínavý film s výtečnou a na naše poměry hodně hutnou atmosférou, který přímo vybízí domýšlet, co bude dál. Když se ono tajemství a zvrat odhalí, celé to tak nějak malinko upadne a ani tempo už není tak strhující. Hřebejk ale už poněkolikáté ukazuje, že režisér je excelentní a dovolí si vytvářet vskutku výtečné a nádherné kompozice, které i díky famózní kameře fungují dokonale. Technicky je film takřka bezchybný a není mu de facto moc co vytýkat. Jak už je u Hřebejka zvykem, obsazení je taky perfektní a opět přichází s neokoukanými tvářemi, které bez výjimky hrají precizně. Geislerová jede na jistotu, což bohatě stačí, to její charisma je vskutku až nadpozemské. Problém je právě ve scénáři, který je ke konci na můj vkus příliš doslovný a možná z diváka tahá zbytečné emoce. Škoda samoúčelné erotické scény, která je tu opravdu navíc a zbytečně ruší. Ve výsledku ale musím říci, že se mi to z poslední doby od Hřebejka líbilo asi nejvíc a dovedu si představit, že bych si to zopakoval. Ne úplně čisté čtyři, ale tenhle film si je zaslouží. 70%

Nemůžu jinak, protože Moře nestvůr je nudný film, kde je divákovi absolutně jedno, co se bude s kým dít a co bude vůbec následovat dál. Mytologie tu nefunguje, kdyby se nemluvilo o nějakých bozích, ani bych nevěděl, že tu mají být. Všechno je navíc tak strašně sterilní, až je to směšné. Postavy, které se milují, si to kvůli korektnosti nemůžou říci, natož se políbit. Herci jsou všichni nevýrazní, zaměnitelní a v podstatě nezajímaví. Stanley Tucci tu je bohužel jen chvilku, takže toho moc nezachrání. Freudenthalova režie toho zas moc nemůže dělat, i když se sympaticky snaží o sem tam zajímavý kamerový úhel nebo alespoň jakž takž zvládnutou akci. Jinak tu ale není vůbec nic - monstra vypadají dost digitálně a vlastně všechno působí dojmem lepší televizní záležitosti, která by se vyjímala o víkendu dopoledne na komerčních programech. Bavit se o 3D nemá smysl, protože to tu prakticky není a navíc je samozřejmě zkonvertované, takže některé scény opravdu dobře nevypadají. Celkem zbytečná záležitost, na které toho není moc k chválení. 30%

Hodně zvláštní drama, které je formálně zvládnuté výborně a zaujme velkým množstvím scén, kde není v podstatě žádný střih. Netzer vypráví příběh o současné době, vyšší společnosti, která nemá morální zábrany a věří tomu, že peníze všechno vyřeší. Je škoda, že film je nevyrovnaný. První polovina se rozjíždí velmi pomalu a nechybí v ní takový ten jemný a přitom cynický humor, druhá půka je poté jednou velkou emocionální smrští, která strhne a nenechá diváka chladným. Otázka je, jestli se diváci budou chtít prokousávat onou první polovinou, která je někdy úmorně dlouhá. Malinko mi ovšem vadilo to, že tu není naznačeno rozřešení a film prostě skončí, aniž by jakkoliv naznačil, co se dělo dál. Zrovna v tomto případě mi to přišlo dost škoda. Film každopádně táhne Luminita Gheorghiu, která nesnesitelnou a extrémně sobeckou matku zahrála famózně a na to, že nesleze z plátna, je její výkon ještě obdivuhodnější. Ostatní už jsou hodně upozadění a nepříliš výrazní, což byl ale asi záměr. Měl-li bych to shrnout, tak k plnému hodnocení mi chybí lepší tempo, menší stopáž a alespoň nějaký konec. Takhle je to za čtyři hvězdy a 70%.

V podstatě stejná úroveň jako jednička. Gosnell to natočil skoro jako přes kopírák, takže tu jsou vlastně stejné chyby a zápory. Opět je to cílené hlavně na děti, takže humor je primárně infantilní, pořád se vyluzují různé zvuky, někdo někam padá, zpívají se jednoduché a otravné písně atd. Také je tu unylý a stále nevýrazný Harris, který podle mě neumí prodat jediný vtip, protože se tváří pořád stejně. Naštěstí nechybí Hank Azaria jako Gargamel, který si roli užívá pořád stejně a je charismatický a alespoň u něj se dospělý dobře pobaví. Tvůrci tentokrát přidali Brendana Gleesona, který je velmi dobrý, ale je svým způsobem smutné, že se musí objevovat ve filmech podobného typu. Dost otravné je poselství filmu, které je triviální a tak zdůrazňované z několika stran, že to prostě nudí. Oproti předchůdci se výrazně vylepšila snad jen kooperace živých a digitálních herců, na druhou stranu 3D nebylo vůbec výrazné a vlastně zbytečné. Hodnocení tak zůstává na dvou hvězdách a doufám, že trojky už se nedočkáme. 40% PS: Ocenit musím vydařený český dabing, který je více než snesitelný a netahá za uši.

Bohapustá režijní rutina, která jede po dvě hodiny v jediném tempu. Mangold není špatný režisér, jen tomu všemu nedodal nějakou osobitost, ale spíš se snažil naplnit žánrovou šablonu. Jackmanovo charisma toho utáhne hodně, i když mu scénář předepisuje jen dvě polohy, přesto všechno nezachrání. Filmu chybí výraznější záporák (Viper v podání Chodčenkové je vynikající, jenže má málo prostoru) a taky nějaká zapamatovatelnější scéna a pořádný finální střet. Scénář moc nefunguje a kromě Wolverina nabízí samé ploché postavy bez hlubší motivace, to je pak těžké pořízení. Na druhou stranu tu jsou solidní atmosféra Japonska, přehledná akce se slušnou choreografií a několik vtipných momentů vycházejících ze střetu kultur. Nepříjemně mě překvapilo, jak viditelně digitální jsou všechny bitky. Wolverine není úplně špatný film, jen prostě nemá moc co nabídnout a doplácí na rutinní a možná trošku bojácnou režii. 60%