salalala

Velmi solidní komedie, která rozhodně naláká k přečtení knihy. První polovina je výborná a rozehrává skvělou zápletku (ne nepodobnou bratřím Coenům) a nabízí velké množství humoru a několik hlášek. Nechybí tomu tempo a bravurní timing vtípků. Herngren nepotřebuje monstrózní vizuál k tomu, aby upoutal a jeho styl je spíše nenápadný, ale stoprocentně funkční. Dokáže prodat scény, které by primárně k smíchu být neměly (chlapec si hraje s výbušninou a zabije jednoho boháče), tak, že se jim prostě divák směje. Celková pohodová atmosféra je jen ku prospěchu věci. Škoda, že od zhruba poloviny začne všechno pomalu upadat. Tempo najednou není tak svěží a i ony dvě linie se tu malinko bijí navzájem. Ta historická mi osobně přišla zajímavější, a i když je dost podobná Forrestu Gumpovi, nepůsobí jako "vykrádačka", ale jako taková variace. Možná i proto jsem měl dojem, že současná linie se do atmosféry příliš nehodí a chvílemi to bylo, jako bych sledoval dva jiné filmy. Obsazení bylo nicméně výborné a všichni hrají famózně a mají i smysl pro načasování humoru, takže nikdo neruší a všechno plyne, jak má. Ve výsledku tak jde o velmi vtipný film, který by potřeboval trošku prokrátit a být přímočařejší. Zábava je to ale slušná. 70%

Ze začátku Burger velmi příjemně překvapuje a stručně a jasně vykreslí celé fungování budoucího světa a nastoluje hodně zajímavou atmosféru, která se postupem času ještě umocňuje. Nechybí ani svěží tempo a rozehráno je to velmi dobře. Shailene Woodley je navíc sympatická a hraje velmi dobře, což jí naštěstí vydrží až do konce. Taktéž akce je solidní, a ačkoli je občas zmateně a nepřehledně sestříhaná, je poměrně fajn a celkově sedne do nálady filmu. Problémy se začnou kupit až s přibývajícím časem a zejména poslední třetina sráží úroveň filmu hodně dolů. Najednou se všechno děje moc rychle, lehce se popírá to, co se buduje na začátku a mám takový dojem, že jako neznalec předlohy jsem ani neměl šanci všechno plně pochopit. Rázem film ztrácí smysl a chvílemi bohužel působí nechtěně směšně. To se vlastně dá říci o celé romantické linii, která vznikne z ničeho nic a není jasné proč a dialogy v ní patří do kategorie kýče. Ostatní postavy jsou prakticky nevyužité a ty největší hvězdy (Ashley Judd, Kate Winslet) tu mají spíše camea, takže nemá cenu se o nich zmiňovat. Jen Woodley prakticky herecky film táhne, protože ostatní jsou tu moc málo a Theo James je dost nevýrazný a zaměnitelný, nemluvě o přehrávajícím Jaii Courtneym. V rámci své kategorie patří Divergence k tomu lepšímu a je otázka, zda vůbec mohla dopadnout výrazně lépe. 60%

Velmi zajímavý experiment, který má smysl. Samir ví, co chce říct a dělá to podle mého srozumitelně a zcela jasně. Jeho metoda zdánlivého točení na jeden záběr je nesmírně invenční a zejména v úvodu nabízí několik vtipných a originálních variant, jak se vrátit k místu dění - do baru. Dialogy působí dost autenticky a mám dojem, že většina sledované generace se přesně takhle "o ničem" baví a mluví tak, jak je zde zobrazeno. Zcela záměrně nemá Hany něco jako hlavní hrdiny, protože chce být jakousi generační výpovědí. Proto je těžké mluvit o něčem jako herecké výkony, protože každý je tu chvíli a nemá moc šancí se předvést. V hlavě nicméně dost utkví Jiří Kocman, který je dost výrazný a viditelně si to všechno užívá, na druhou stranu jde o postavu, s kterou bych se v normálním životě potkat asi nechtěl. Výborná je též Hana Vagnerová, která je mu přesnou a dokonalou opozicí. Celková práce s postavami je moc fajn a třeba zdánlivě nedůležitý Egon, který čte svou divadelní hru, je podle mého naprosto klíčový, protože má zřejmě být ostrým kontrastem všech přítomných a typem člověka, který v dnešní společnosti moc nezapadá. Druhá polovina už na mě působila moc "rozbředle" a neukotveně a tak nějak utahaně. Neseděl mi ani hudební doprovod, který byl ovšem vzhledem ke sledované generaci nutný. Hany ale za zhlédnutí a následnou diskuzi stojí a oceňuji ho mimo jiné i pro odvahu a nápaditost. 60%

Obavy se částečně naplnily a druhý Amazing Spider-Man doplácí na velké množství postav a přehnanou délku. Je pravda, že záporáků je tu až moc a nejsou úplně využiti (Foxx je ale v rámci možností výborný, DeHaan naopak unylý) a stávájí se z nich pouze figurky. Závěrečný epilog už působí úplně zbytečně, totálně nuceně a troufnu si říci, že až rušivě a postrádá jakýkoli smysl. Jinak se ale Marc Webb od posledně hodně zlepšil a zejména akční scény je v jeho podání radost sledovat. "Vymazlené" a vhodně použité zpomalovačky v kombinaci s perfektním 3D patří k absolutním vrcholům celého snímku. Je škoda, že tvůrci se pořád nerozhodli, zda budou nového Spider-Mana směřovat k teenagerům, nebo k dospělejším divákům a jejich nevyhraněnost se tu někdy strašně bije a mnoho hlášek vyznívá do prázdna. Vztahová linie na druhou stranu funguje velmi dobře právě díky Webbovi, který umí emotivnější dialogy natočit citlivě, nekýčovitě a relativně přirozeně. Garfield už se pomalu s rolí sžívá a je taktéž lepší i v emotivnějších momentech, Stone mu skvěle nahrává a oba jsou sympatičtí. O ostatních asi nemá cenu se moc bavit, protože už nemají takový prostor. Amazing Spider-Man 2 už částečně ukazuje smysl nové série a není jen převyprávěním téhož, přesto za Raimim zůstává hodně daleko. 70%

Absolutně zbytečná a nezajímavá romantika, která je bohužel strašně naivní a klišovitá. Feste tomu nedokáže dodat tempo a spád a navíc za sebe kupí jednu předvídatelnou scénu za druhou. Postavy jsou jasně definované a opět černobílé. I proto se někdy musí chovat zcela nelogicky a prvoplánově. Není tu opravdu nic, co by nějak utkvělo, případně vytrhlo z nudy, která velmi brzy převezme vládu a do konce ji v podstatě nikomu nepředá. Alex Pettyfer se sice snaží, jenže nemá moc co hrát, ale je alespoň sympatický, oproti němu Gabriella Wilde je dost unylá a nevýrazná a příběh jí toho taky moc nedovoluje. Nejlepší tak jsou oba tátové v podání Roberta Patricka, který je tu ale málo, a Bruce Greenwooda, jenž pro změnu získal nesympatickou postavu, ale udělal s ní, co šlo. Endless Love je zřejmě určená opravdu jen těm, kteří ještě neprožili první lásku a dokážou věřit tomu, že právě ta může být navždy. Naivita toho filmu je totiž dost evidentní. 40%

Neviděl bych to jako takovou tragédii, nicméně je fakt, že Transcendence by asi chtěl být hodně ambiciózní, jenže je dost povrchní a ve své podstatě až naivní. Nejvíc ale překvapí fakt, že na to, že jde o režijní debut kameramana, tu nejsou žádné kamerové hrátky a všechno je strašně konvenční a drží se to při zemi. Vizuálně je sice snímek podmanivý, jenže ne opulentní, takže zmlsaného diváka asi neohromí, což je svým způsobem škoda, protože je přizpůsoben celku. Škoda, že si Pfister víc nepohlídal ústřední příběh, který se nezabývá těmi nejtriviálnějšími otázkami a všechno až moc idealizuje a zejména rezignuje na jakoukoli jasnou motivaci postav. Tím pádem ani herci nemají šanci se jakkoli rozehrát a ohromit - hlavní roli tu má spíš nijak výjimečná Rebeca Hall, Depp sice po delší době hraje normální roli, jenže je tu málo a ostatní už tu jsou spíše do počtu. Film také doplácí na tempo, které je extrémně pomalé a jsou chvíle, kdy by prostě potřebovalo trošku zrychlit. Na druhou stranu tu jsou slušná atmosféra, solidní hudba a zajímavý námět, nad kterým se lze zamyslet, i když jeho zpracování nedopadlo úplně nejlépe. Myslím, že při troše divácké tolerance se dá výsledek hodnotit jako lepší průměr. 60%

Je úplně jedno, že ne všechno, co ve filmu vidíme, se přesně tak odehrálo, protože Rush je opravdu famózní snímek, který ukazuje, že i s menším rozpočtem se dá natočit perfektní a strhující sportovní drama. Howard podobné kousky umí, proto asi nikoho nepřekvapí, že výsledek je takový, jaký je. Od začátku přesně vymezuje, v jakých mantinelech se bude pohybovat a staví proti sobě dva kontrastní charaktery. Každý má své vyhrazené místo, každý má svou scénu, v níž vynikne. Howard nemá potřebu jakkoli na sebe více upozorňovat, nicméně to, co předvádí v nasnímání a nastříhání jednotlivých závodů, je naprosto excelentní. Jako bychom se opravdu ocitli na skutečných závodech. Celá atmosféra je fantastická a je v ní dobře zachycen takový ten pocit jezdce, kdy opravdu neví, zda po závodu vystoupí z vozu. Famózní jsou i herecké výkony, kdy zejména Brühl předvádí vskutku něco geniálního a je opravdu škoda, že ho Akademie úplně přehlédla. Sledovat jeho proměnu v Laudu je opravdu fascinující. Hemsworth je na první pohled upozaděn, jenže jeho charakter je napsán jako velký bonviván a playboy, takže jeho role je spíš o jakési stylizaci a užívání si, což splnil naprosto dokonale. Jejich společné scény a dialogy jsou parádní a mají potřebný náboj. K absolutním vrcholům snímku patří Laudova havárie a závěrečný závod v Japonsku, tam je tolik emocí, že by mnohé žánrovky mohly závidět. Celkově výrazně pozitivní dojem kazí snad jen překotný začátek, v němž se vše seběhne moc rychle a možná občasné hollywoodské manýry, kterých se Howard asi nezbaví, ale to zas tolik nevadí. Vynikající záležitost, která asi postupem času bude zrát jako víno. 85%

Velmi upachtěné tři hvězdy a další zaměnitelný film z Bessonovy produkce. Three Days to Kill doplácí hlavně na snahu skloubit akční film s rodinným, což se ale vůbec nedaří. Těžko říci, čí je to vinou. McG není nikterak zázračný režisér a takřka veškerý pokus o humor a vtipy totálně zabíjí (výjimkou je jen výborná scéna s Italem a receptem na špagety) nevhodným načasováním a nulovým vypointováním. Akci naštěstí zvládá, a když dojde na nějakou tu přestřelku a bitku, vše je přehledné a naprosto standardní, což je jedině dobře. První polovina ale opravdu dost drhne a silně nevyrovnané tempo jí vůbec nepomáhá. Na průměr se to vytáhne hlavně díky ucházejícímu závěru, který už je solidně akční a odsýpá. Samozřejmě se nesmí řešit logika, protože to je cesta do záhuby. I když těch děr je tu fakt hodně a některé jsou prostě nepřehlédnutelné. Je škoda, že výsledek je takhle zaměnitelný a nezáživný, protože Costner hraje v rámci možností velmi dobře a i ostatní mu skvěle sekundují. Nejvýraznější je asi Amber Heard, která si svou nejasně sexuálně orientovanou agentku vysloveně užívá a čas od času se uchýlí k záměrnému až parodickému pojetí. Výsledek je tak víceméně jednohubkou, která po pár dnech splyne s podobnými žánrovkami. 50%

Zbytečný a absolutně nezáživný animák, který pouze recykluje jedničku a spoléhá na přehnanou barevnost a na fakt, že se pořád něco děje. Bohužel to moc nefunguje, protože tvůrci sice chtějí, aby to byla oddechová podívaná, jenže přicházejí s poměrně velkým množstvím epizodních postaviček, jejichž význam je nulový a ve většině případů jsou otravné. Mravní ponaučení tu moc nefunguje, protože působí hodně násilně dodané a jeho účinek se moc nedostavuje. V podstatě tu kromě vizuální stránky není co chválit, protože všechno už jsme viděli jinde a mnohdy i lépe. Dabing je sice slušný, ale příliš to už nevytrhne, navíc písničky znějí opravdu příšerně a zejména rapové vložky jsou takřka utrpením. Kdyby Rio 2 zůstal jen na videu, moc by se toho nestalo, protože je opravdu jen nezajímavou a místy nudnou rutinou, která nemá co nabídnout a spoléhá opravdu jen na to, že díky názvu na ni přijdou rodiny. 50%

Snímek zřejmě vzbudí dost protichůdné reakce a tak to má v tomto případě asi být. Ono totiž adaptovat klasickou (a navíc ruskou) literaturu je v dnešní době hodně nevděčné. Myslím, že Ayoade to pojal hodně svérázně a z mého pohledu nejlépe, jak mohl. Atmosféra je správně hutná a depresivní a vůbec nevadí, že připomíná Kafku, Orwella, případně Gilliama, protože Ayoade si z nich bere to nejlepší a funkčně to skládá dohromady. Zpočátku rozehrává hodně zajímavou hru, která se Dostojevského novelou inspiruje jen volně, což v tomto případě překvapivě nevadí. Je zajímavé sledovat, jak skvěle Ayoade pracuje s motivem zrcadla, který je klíčový i pro předlohu. Sázka na Eisenberga se mu vyplatila, protože oba charaktery odlišil naprosto bravurně a bez zaváhání a nemá problém přejít okamžitě z jednoho do druhého. Ostatní, ač vynikající, jsou tu víceméně do počtu, ale dotvářejí celkovou atmosféru. Je pravda, že s přibývajícimi minutami se Ayoade začíná uchylovat k přílišné doslovnosti a jako by nevěděl, jak to celé zakončit. Nakonec to udělá uspokojivě, i když ne úplně jistě a možná mohl v tomto případě zůstat věrný předloze. Nicméně myslím, že Dvojník je zdařilým převedením nadčasového tématu do současnosti a svým přístupem se snaží zachovat kouzlo i atmosféru Dostojevského novely, což se po většinu času daří. 70%