salalala

Úvodem třeba říct, že název je hrozně zavádějící - film je ve skutečnosti adaptací novely Ničemní muži ve žlutých pláštích a s novelou Srdce v Atlantidě nemá nic společného. Jinak film je to poměrně zdařilý, nejlepší na něm je, že se povedla zachytit nálada, jakou má samotná novela, takovou posmutnělou, melancholickou, vzpomínka na něco, co už nikdy nebude. Hopkins mi do role přesně sednul, i Anton Yelchin byl koukatelný a nelezl na nervy, jak se často u dětských představitelů stává. Film se často potácí mezi nudou a tajemnem, někdy je ta hranice skutečně tenká. Znalec předlohy se samozřejmě lépe orientuje, myslím, že neznalec se trošku ztrácí. Jinak ten konec byl nechutně přeslazený, takový hodně viditelný doják, prostě všichni plačte. SPOILER Navíc nechali umřít Carol, se kterou se Bobby na konci knihy setká KONEC SPOILERU. Nevím, jsem na rozpacích, dávám tři.

Nejsem trekie a trekovské univerzum absolutně neznám, neboť jsem v dětství viděl jen pár dílů seriálu. Přesto mě Into Darkness dostalo a předvedlo, že Abrams je jeden z mála režisérů, který si může za obrovské peníze dovolit natočit inteligentní sci-fi. A druhý Star Trek pro mě inteligentním sci-fi je. Abrams kromě naprosto fantastické režie, vizuální stránky (která se mi ale u nedávného Oblivion zdála o chloupek lepší a promyšlenější) a parádních efektů nezapomněl na příběh a postavy. Obojí je rozehráno výtečně a vztahy tu fungují vskutku výborně. Prakticky po celou dobu mě příběh zajímal, ačkoli nepřinesl žádné nečekané zvraty nebo překvapení. Je možná škoda, že Abrams jede až moc spielbergovsky a z některých postav má potřebu dělat hrdiny za každou cenu, ale to už je věc názoru. Obsazení je famózní a zejména Benedict Cumberbatch je téměř geniální a lepšího záporáka jsem snad letos neviděl. Špatný výkon tu neuvidíte, všichni hrají jako o život a je radost se na to dívat. Hvězdičku strhávám jen za sice efektní, ale v podstatě zbytečný úvod (který tam byl z jediného důvodu, který divákům brzy dojde) a za absenci silných emocí, které tu chybí. Ve výsledku ale perfektní film, který stojí za to vidět v kině a nejlépe v Imaxu, protože práce s hloubkou obrazu je dechberoucí. 85%

Jeden z mála filmů, kde je dobře, že seriózní drama točí původně komediální tvůrce, protože McKay v tomhle případě dobře věděl, že ekonomických pojmů je tolik, že je běžný divák nemá šanci pochopit, proto zvolil takřka geniální přístup prolamování čtvrté stěny a ty nejsložitější nechává vysvětlit více, či méně slavné osobnosti a ono to funguje. Navíc dodal potřebný nadhled a dost věcí tu ironicky zlehčuje jak slovně, tak obrazně a vše doplňuje výborným střihem a trefným hudebním doprovodem. Režijně jde opravdu o extratřídu a nesmírně vyspělý a propracovaný snímek, protože by se v podobném tématu mohl tvůrce velmi snadno ztratit, McKay to ale naštěstí zvládl bravurně a předložil opravdu sofistikovanou podívanou, která si dala záležet i na příběhu. V kulometných a takřka nepobratelných dialozích se sice divák někdy ztratí, většinu času se ale může pousmát vtipům a hláškám. Navíc se tvůrcům podařilo vše natočit tak, že hrstka bankéřů, která viděla mnoho let dopředu, je vesměs sympatická a ty peníze jim vlastně nelze nepřát, ačkoli divák se měl jednoznačně identifikovat s postavou Carella, která morálně prozřela a ze všech měla největší pochyby o svém činu. Třešničkou na dortu pak jsou herecké výkony, které jsou do jednoho perfektní, nicméně zaslouží se vyzdvihnout dokonale civilní Steve Carell, který už se transformoval do seriózních rolí, opět výtečný Christian Bale, který tu hraje zase něco trochu jiného a taktéž vynikající Ryan Gosling. K plnému počtu chybí o malinko kratší stopáž a také méně informací a více času na jejich zpracování, je ale otázka, zda by to v tomhle filmu vůbec šlo, pojmů a definic je tu zkrátka hodně a napoprvé je pochopit dost dobře nelze. Každopádně je výsledek vynikající, nabízí hned několik témat k zamyšlení a jen potvrzuje mínění o tom, že bankéři jsou arogantní sobci, jimž nejde věřit vůbec nic. 80 %

Nejslabší Callahan, i když s asi nejhvězdnějším hercem ze všech filmů. Nicméně, i když je zápletka pořád poměrně originální, je to takové nějaké bez ducha těch předchozích filmů. Něco tomu chybí, navíc ke konci je to tak trošku už přehnané s tím autíčkem. A aby Harry odpravoval padouchy harpunou, to se mi moc nezdá. Přesto je to poctivý film, s tradičně skvělým, charismatickým, i když tentokrát méně hláškujícím a drsným Clintem Eastwoodem. Navíc se tu mihne i Jim Carrey a oživí to Liam Neeson.

Když se z původně hororové předlohy pokoušíte udělat komedii, dopadne to nějak takhle. Frank Oz sice sbírá body vydařeným vizuálem amerického maloměsta a velmi příjemnými úvodními titulky, jenže se odkope tím, že pointu prozradí hodně brzy, takže se snímek mění jen v čekání na to, kdy bude odhalena. Naštěstí mu ale docela funguje humor, který by sice asi rád byl satirický, to se ale děje málokdy a spíš je takový jednoduchý a absolutně neškodný. O nějaké hororové atmosféře tu může být řeč snad jen pět minut, povětšinou je totiž naprosto pohodová a odlehčená. Tempo je ale svižné a docela odsýpá, stopáž je navíc střídmá, takže i přes všechny chyby není film zásadně nudný, což je jedině dobře. Nicole Kidman v hlavní roli je poměrně obstojná, mnohem horší je to s Matthewem Broderickem, který je naprosto nevýrazný a necharismatický, dost toho ale zachraňují Bette Midler, Glenn Close a démonický Christopher Walken, na něž je radost se dívat. The Stepford Wives je po právu zapomenutá adaptace, která rezignovala na jakoukoli hrůzu a snaží se být jakousi moralizující oddechovkou o tom, kam může vést touha po dokonalosti a ideálu, po většinu času se jí to ale nedaří. Poctivý průměr. 50 %

Typicky Sorkinovský příběh, v němž se hodně mluví, je třeba v něm sledovat každý dialog a není úplně snadné ho komplexně pochopit. Režírující Danny Boyle se tentokrát hodně umírnil a přizpůsobil právě scenáristovi a až na úplně poslední scénu se vyhýbá jakékoli pro sebe typické vizuální onanii a režíruje hodně střídmě, ale naprosto precizně. Každá scéna je dokonale vymyšlená, sestříhaná, prolínání flashbacků s reálnými dialogy je dynamické a zcela přesně odhalí divákovi vše potřebné, co se dělo v mezidobí mezi jednotlivými prezentacemi. I tempo je hodně slušné, i když je fakt, že v závěru už je stopáž neúměrná a divák může být trochu unaven vyvíjením neustálé pozornosti. Ta bohužel zákonitě poleví i u těch nejsoustředěnějších, protože Sorkin do scénáře zabudoval hodně technických pojmů, kterým pochopitelně rozumí jen ti, kteří se o problematiku počítačů, případně samotného Applu hlouběji zajímají, naopak v něm spousta podstatných věcí, které by poodhalovaly některé Jobsovy životní kroky, chybí. Fascinující je ovšem výtečný výkon Michaela Fassbendera, který nesleze z plátna a Jobse hraje dokonale a zobrazuje ho jako naprosto nesnesitelného génia, který bojuje sám se sebou a pro úspěch se nebojí obětovat cokoliv. I když se vedle něj objeví Kate Winslett, Seth Rogen nebo Jeff Daniels, kteří jsou velmi dobří, nikdy si pro sebe neuzmou jedinou scénu, protože Fassbender je natolik výrazný, že je všechny předčí. A je to právě on, který ve slabších momentech udrží diváka ve hře a určitou divadelnost, která z filmu občas čiší, dokáže využít ve svůj prospěch. Steve Jobs je počin, jemuž by asi divadelní prkna svědčila o něco víc, vzhledem ale k tomu, jak moc se Danny Boyle zklidnil a podřídil příběhu, vlastně vůbec nevadí, že byl nakonec zfilmován a dostane se tak k více lidem, kteří tak mohou přemýšlet i o tom, zda to celé vlastně není svérázně pojatý příběh o hledání sebe sama a otcovské zodpovědnosti. 70 %

Raimi se vrátil ke kořenům a evidentně si to užil. Z velmi otřepaného tématu o cikánské kletbě stvořil horor, který se nebere ( a ani vy ho brát nesmíte) příliš vážně. Film záměrně balancuje na hraně parodie, v čemž Raimimu pomáhá i Alison Lohman, která hraje velmi dobře a sama pochopila, že film se nesmí brát vážně. Raimi se skutečně vyžívá v celém filmu a diváka baví neskutečnými scénami. O to je větší škoda, že ten závěr se mu ne úplně povedl. Ta seance už byla asi fakt trochu moc a byla šíleně na efekt. Raimi navíc s triky neumí, takže někdy jsou ty scény příšerně digitální. Nicméně se ale jedná o dost dobrou zábavu a takový poctivý staromilský horor, který se rozhodně nedá brát vážně. 80%

Když jsem v titulkách viděl, že za produkcí stojí Michael Bay, bylo mi jasné, co čekat. A přesně toho se mi dostalo, tuctový a sterilní film, který znalce originálu ničím nemůže překvapit. Lekačky na stejných místech, prostě jsme o krok napřed. Seana Beana mám rád, ale tady mě strašlivě zklamal, původnímu představiteli Rutgeru Hauerovi nesahá ani po kotníky. Možná se až příliš snažil o jeho nápodobu. Dva hlavní hrdinové nemají žádné charisma, slečna vypadá dobře, ale konec s tou brokovnicí je fakt už moc. Když už jsem u konce, ten mě zklamal, celý film se jakž takž držel v snesitelných mezích, ale na konci se stává nepříliš dobře natočenou akční jízdou s rádoby akční kamerou. Trošku víc brutality a efektní scéna s náklaďákem hodnocení už nezvýší. Prostě zbytečný remake, který má asi jen jedinou výhodu - možná se po něm někdo bude chtít podívat na o třídu až dvě lepší originál.

Velmi solidní komedie, která rozhodně naláká k přečtení knihy. První polovina je výborná a rozehrává skvělou zápletku (ne nepodobnou bratřím Coenům) a nabízí velké množství humoru a několik hlášek. Nechybí tomu tempo a bravurní timing vtípků. Herngren nepotřebuje monstrózní vizuál k tomu, aby upoutal a jeho styl je spíše nenápadný, ale stoprocentně funkční. Dokáže prodat scény, které by primárně k smíchu být neměly (chlapec si hraje s výbušninou a zabije jednoho boháče), tak, že se jim prostě divák směje. Celková pohodová atmosféra je jen ku prospěchu věci. Škoda, že od zhruba poloviny začne všechno pomalu upadat. Tempo najednou není tak svěží a i ony dvě linie se tu malinko bijí navzájem. Ta historická mi osobně přišla zajímavější, a i když je dost podobná Forrestu Gumpovi, nepůsobí jako "vykrádačka", ale jako taková variace. Možná i proto jsem měl dojem, že současná linie se do atmosféry příliš nehodí a chvílemi to bylo, jako bych sledoval dva jiné filmy. Obsazení bylo nicméně výborné a všichni hrají famózně a mají i smysl pro načasování humoru, takže nikdo neruší a všechno plyne, jak má. Ve výsledku tak jde o velmi vtipný film, který by potřeboval trošku prokrátit a být přímočařejší. Zábava je to ale slušná. 70%

Jeden z nejoriginálnějších počinů za poslední roky a důkaz, že když jste dostatečně invenční, chytří a šikovní, není potřeba velký rozpočet k tomu vytvořit něco podobného. Je vidět, že Mike Cheslik a Ryland Brickson Cole Tews velmi dobře znají pravidla grotesek a s jejím schématem pracují naprosto fantasticky, neboť děj postavili na několika málo vtipných situacích, které po celou stopáž jen rozšiřují a přinášejí jiné pointy, což kupodivu funguje výborně a především je to pořád extrémně vtipné. Nápadů je tu opravdu tak na deset dalších filmů a nikdo nemá jistotu, s čím tvůrci přijdou v dalších minutách, protože možné je úplně všechno. Sympatická je i jakási videoherní stylizace, kdy hlavní hrdina plní jednotlivé úkoly, které ho vedou k vytouženému cíli. Do úplně jiné dimenze pak snímek posouvá nádherná černobílá kamera, která má specifickou estetiku a v kombinaci s přiznaně lacinými triky a herci v kostýmech bobrů dodává jedinečný a téměř neopakovatelný zážitek, který by měl každý minimálně jednou prožít. Sám Ryland Brickson Cole Tews v hlavní roli je výborný, což je o to pozoruhodnější, že se musel přizpůsobit úplně jiným nárokům, které skoro němá groteska má a očekávané přehrávání zvládl bez větších problémů ukočírovat. Jen trochu škoda zbytečně přetažené stopáže, protože od soudní scény se to celé trochu zlomí a najednou je to víc šílené než nápadité a trochu se to vleče, což možná kompenzuje neskutečný závěr, k němuž se ale mohlo dojít o něco dřív. Hundreds of Beavers je v současném, trochu uniformním filmovém světě příjemným zjevením a zpestřením, které se zcela vymyká všemu, na co je moderní divák zvyklý a dělá to víc než dobře. 80 %