salalala

O oceněných nemá smysl nikterak sáhodlouze psát, dopadlo to prostě tak, jak to dopadlo a tečka. Každopádně můj první celý oscarový přenos dopadl poměrně dobře, Ellen DeGeneres byla vtipná, pohotová (momenty s fotkou a pizzou patří k nejlepšímu z večera), nenásilná a i díky ní měl večer poměrně švih a spád. Je bohužel znát, že se v USA bojí jakékoli kontroverze, takže jedou spíše na jistotu, což je sice fajn, ale osvěžení by neuškodilo. Problémy s děkovnými řečmi jsou prakticky neřešitelné, neboť všichni mají potřebu děkovat spoustě lidem a dělat to příliš pateticky, takže na to se člověk zkrátka musí připravit. Stejně jako na úmorné a otravné reklamy, které jsou v podstatě tím hlavním, co se sleduje :-) Když to vezmu kolem a kolem, jsem spokojen, nic moc jiného se asi čekat nedalo a tak to uplynulo v příjemném, ale nekonfilktním tempu a za pár dní už se na většinu výstupů zapomene. 60%

Animovaný Návrat do budoucnosti se podle mého tak úplně nevyvedl a selhal hlavně v ústředním příběhu, který ne že by byl špatný, ale je tak nějak dost chaotický, i když se tvůrcům nedá upřít snaha o atraktivitu. Je poměrně fajn, že zapojují několik historických období, ale trochu se obávám, že moc dětí nebude znát Tutanchamona, Da Vinciho a tak dále. Nicméně pro dospělého jsou tyto vtípky velmi příjemné a osvěžující, nicméně nejsou úplně vytěžené. Většina jich prošumí a postrádá lepší pointu. Na druhou stranu oceňuji, že infantilních fórků je tu minimum a když už se tu objeví, je na ně předem upozorněno, takže se stávají vlastně takovou přiznanou parodií samy na sebe. Vydařený je i český dabing, kde se hlavně Ivan Trojan "vyřádil" a evidentně si roli užil. Z technického hlediska asi nelze mít větších výhrad - všechno je barevné, pořád se něco děje, animace je perfektní. Jen je škoda, že tempo je nevyrovnané a příběh zbytečně překomplikovaný, neboť to strašně rozptyluje pozornost. Nezbytné morální poselství nechybí, ale není podle mě moc zvládnuté, protože s blížícím se závěrem až příliš vyčnívá. Mr.Peabody & Sherman je víceméně sázkou na jistotu, která se vlastně vyplatila, rozhodně nikoho neurazí a dospělého chvílemi pobaví. 60%

Spolupráce Collet-Serra - Neeson funguje znovu a velmi dobře. První jmenovaný dodává naprosto parádní a od začátku těžce adrenalinovou atmosféru, která okamžitě vtáhne a de facto nedá vydechnout. Navíc všechno oživuje zobrazováním displeje mobilního telefonu na plátno, což je strašně fajn a osvěžující. Snímek se odehrává prakticky celý v letadle, takže je správně klaustrofobní a vzdáleně upomíná na podobné thrillery z devadesátých let. Liam Neeson už se s akčními rolemi sžil natolik, že mu vlastně stačí jen být na plátně, občas prohodit nějakou suchou hlášku nebo se prostě jen určitým způsobem podívat a ono to prostě funguje. To, že se v Non-Stop moc nebije, pokládám v tomto případě za pozitivum, protože ve své podstatě nejde o akční film. Když k akci dojde, je zvládnutá velmi dobře a v rámci prostoru uspokojivě. Možná je malinko škoda, že v poslední čtvrtině si režisér vzpomene, že vlastně točí akční záležitost a začne zběsile stříhat a vršit jednu akci za druhou a bohužel se nevyhne ani určitým klišé, kterých ale naštěstí není tolik. Ani scénář není úplně hloupý a vcelku dává smysl a vyhýbá se velkým logickým lapsům. Možná mohli záporáci být trošku výraznější a charismatičtější, ale to se dá přejít. Non-Stop je poctivá žánrovka, která možná chtěla být malinko chytřejší, než nakonec je, to ovšem moc nevadí a dá se jednoznačně doporučit. 70%

Chometův hraný debut dopadl ve své podstatě velmi dobře a splnil očekávání, která jsem od něho měl. Je moc fajn, že tu zachoval svou typickou poetiku, na které je průprava z jeho bizarních animáků znát. Vždyť postava Madame Proust je naprosto typicky "chometovská" jak svým vzezřením, tak životním přístupem. Oceňuji parádní vizuál, který je skvěle barevný a zároveň hravý a parádně pracuje se světlem a stínem. S tím úzce souvisí hodně zajímavá kamera, která se nebojí delších "first person" záběrů, které vše oživují a jen prohlubují celkovou atmosféru. Taktéž obsazení se vydařilo a zejména Gouix je v titulní roli perfektní a svůj němý charakter vystihl takřka dokonale a dokázal všechno prodat beze slov. Stejně tak jeho dvě "bláznivé" tety nebo již zmiňovaná Proust jsou zahrány famózně. Jen je škoda, že příběh není přímočařejší a možná zbytečně nabízí mnoho "odboček", které jsou místy vtipné, jindy ale film příliš protahují. Možná by neuškodilo prostříhat o takových deset minut. Atilla Marcel je nicméně propracovaný a vytříbený film, který nabízí neobvyklý zážitek a lehce posmutnělou atmosféru. 80%

I přes značné množství humoru a vtipných situací nesmírně depresivní film, z kterého není po zhlédnutí dobře na duši. Llewyn Davis není příliš sympatický, přesto mu svým způsobem není možné nedržet palce, protože je prostě jen upřímný a rád by zůstal svůj. Coenovci tu tvoří hodně melancholickou atmosféru, která je velmi těžko uchopitelná a upomíná na takové staré časy, které se nikdy nevrátí. Nemají potřebu se někomu podbízet a mohou si dovolit bezútěšný snímek, který ve své podstatě nedává hlavnímu hrdinovi přílišnou naději na lepší časy. Co ale oceňuji nejvíc, je univerzálnost tématu a nadčasovost, která je výtečně vidět na krátké, ale nezapomenutelné scéně s hudebním producentem, v níž je na malé ploše de facto definována podstata showbusinessu. Oscar Isaac v hlavní roli prostě existuje, což v tomto případě úplně stačí. Potěší vůbec celé obsazení, protože i ty nejmenší roličky jsou skvěle zahrané (famózní Goodman, výtečná Mulligan, škoda jen malého prostoru pro Timberlaka). Uhrane i soundtrack, který zaujme i ty, kteří podobnému stylu jinak neholdují. K plnému počtu mi osobně chybí možná větší dramatičnost a dějový oblouk a trošku svěžejší tempo. Ačkoli je Inside Llewyn Davis trošku něco jiného, než by člověk od současných Coenů čekal, jde o vynikající záležitost, která zřejmě uzraje s časem. 85%

Kdyby jel tvůrce v linii prvních zhruba dvaceti minut, asi bych hodnotil výš. Začátek je totiž překvapivě typicky britská "nahláškovaná" záležitost s vtipnými prvky, která baví a má spád a nápad. Je to vtipné a divák je velmi rychle vtažen do děje. Jakmile se ale Frankel pokouší zahrát na vážnější notu, stává se z filmu klasické slzopudné a klišovité drama o otloukánkovi, který se stal hvězdou. Tvůrci zkrátka někdy na emoce a lacině dojemné momenty tlačí až moc a zákonitě je to kontraproduktivní. Konec je pak už jen přehlídkou nenápaditých klišé, která ale na někoho mohou dost fungovat. Naštěstí se povedlo klíčové obsazení, protože jak Corden, tak Alexandra Roach hrají velmi dobře a jsou oba veskrze sympatičtí, takže jim tak nějak podvědomě stejně divák drží palce. A zmínit se musí i výborný Colm Meaney, který si zemitého otce vyloženě užívá. Jen je škoda, že Potts je tu úplně nereálně adorován a nemá jedinou špatnou vlastnost, což úplně bije do očí a působí to hodně zvláštně. Ve výsledku je film ale naprosto neškodná žánrová jednohubka, která chvilku baví a chvilku zbytečně tlačí na emoce. Účel ale splní a to je hlavní. 60%

Ciminův majstrštyk, který už tvůrce nikdy nepřekonal, ale v historii kinematografie nechal stopu velkou. Na tříhodinové stopáži, která plyne pomalu a někoho může opravdu ukrutně nudit, skvěle ukazuje, jak moc dokáže válka rozdělit životy několika přátel. Snímek by se dal rozdělit na tři třetiny, které velmi detailně ukáží nejprve relativně bezstarostný život litevských emigrantů v USA, který vrcholí nádhernou scénou ze svatby a následné oslavy, posléze hrůznou a mrazivou sekvenci z Vietnamu, která je sice nejkratší, ale "nejvýživnější" a těžce depresivní, a nakonec poté návrat do běžného života, který ale už pro nikoho není jako dřív a šrámy na duši jsou hluboké a v podstatě nesmazatelné. Cimino tu buduje velmi zvláštní a posmutnělou atmosféru a důraz klade zejména na hloubku postav a důsledně zachycené vzájemné vztahy, které tu hrají zásadní roli. S tím souvisí i precizní herecké výkony zejména oscarového Walkena, civilního De Nira, křehké Meryl Streep a taky malinko opomíjených Cazalea a Savage. Za zmínku stojí i nádherná kamera Vilmose Zsigmonda, geniální hudební motiv a samozřejmě brilantní a promyšlený příběh. Ruská ruleta zůstává jedním z nejmrazivějších symbolů války vůbec a je úplně jedno, jestli k ní ve Vietnamu docházelo, nebo ne. Moje srdcovka a jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. 100% PS: Po letech konečně viděno na velkém plátně a pořád jde o naprosto fenomenální záležitost, která nemá chybu.

V rámci možností velmi slušný film, který bych ale spíš než remakem nazval alternativní verzí původního námětu. José Padilha byl evidentně dost limitován studiovými požadavky a nároky a snaha o jakýsi přesah místy vyznívá naprázdno. Je ale příjemné, že se mu sem povedlo propašovat určitý ironický nádech a decentní zamyšlení nad (nejen) americkou morálkou. O to větší je škoda, že to celé je příliš dlouhé a proces oživování a tvorby RoboCopa trvá až moc dlouho a chvílemi je ve smyčce a stagnuje a i z toho důvodu se první polovina dost táhne. Možná příjemně překvapí to, že akce tu není tolik, kolik by člověk čekal. Když už se tu objeví, je víceméně standardní a ničím zvlášť nezaujme, ačkoli pár nápadů je v ní vidět. Oproti původnímu filmu se však nepodařila vytvořit atmosféra prohnilého města a spíš to působí dojmem, že zločin tu páchá jen omezená skupinka lidí. Potěší taky parádní obsazení, v němž excelují hlavně Michael Keaton a Gary Oldman, za kterými malinko zaostává chvílemi nevýrazný Joel Kinnaman. V současné době tak jde o solidní počin, který ale oproti svému předobrazu postrádá určitou míru zábavnosti a větší přesah. Výsledkem tak je po efektové stránce precizní, ale příběhově trošku fádní jednohubka. 60%

Ne takový průšvih, jak se čekalo, přesto průšvih. Sedláček je tu cítit jen v krásných a malebných záběrech nádherné přírody a příjemné hudbě. Jinak jde o sólo Bolka Polívky, které se nevydařilo hlavně vinou nefunkčního a nezajímavého příběhu, který je překotný a epizodický. Humor často střílí vedle a je většinou dost prvoplánový a moc nefunguje. Paradoxně nejlepší je film v momentech, které jedou ve starém módu a dají zavzpomínat na původní Dědictví. Těch ale moc není a tak se snímek většinou potácí na hranici bizardérie a trapna, která je hodně tenká. Alespoň že Polívka - herec nezklamal a pořád dovede hlavní postavu dobře prodat a obdařit svým typickým charismatem a bodrým moravským přízvukem. Ostatní tu jsou příliš málo na to, aby něco výrazného předvedli, takže to celé opravdu stojí na Polívkovi a do značné míry i na Sedláčkovi, který svou technickou precizností zachraňuje, co se dá. Výsledek je ale stejně jen zbytečné pokračování, které nemá vůbec co nabídnout a čím zaujmout. 40%

Samozřejmě že jde o sázku na jistotu a nikdo nemůže po Disneym chtít, aby zobrazil Disneyho jinak než jako hodného a starostlivého tatíka, ale naštěstí se film netopí v přílišném kýči a sentimentu. A to je vlastně jedna z věcí, které ho zachraňují od horšího hodnocení. Hancock nabídl poměrně citlivou a přesnou režii, která nijak neexhibuje, ale potřebné si odvypráví. Bohužel dva paralelní příběhy moc nefungují a linie ze spisovatelčina dětství, která je sice zajímavá, film evidentně zpomalovala, protože měla úplně jinou atmosféru než zbytek a to je poměrně problém. Zatímco v první polovině má film švih a spád a je plný sympatického britského břitkého humoru, polovina druhá už jede navážno a je tím pádem dost rozvleklá a asi až moc okatě se snaží z diváka vytáhnout nějaké ty emoce. Troufnu si ale tvrdit, že film by byl poloviční bez naprosto famózní Emmy Thompson, která si roli viditelně užívá a neméně skvělého Toma Hankse, jemuž role Disneyho sedla dokonale. Za zmínku rozhodně stojí i výborný Colin Farrell, který zmiňovanou podružnou linku dělá mnohem zajímavější. Ve výsledku vlastně velmi slušný film, který asi vzhledem k okolnostem o moc lépe dopadnout nemohl. 70%