chevronman

Tematicky se tento seriál moc neliší od českých seriálů typu Ordinace v růžové zahradě nebo Ulice, nicméně zpracováním je tento seriál mnohem dál, k čemuž dopomáhají herecké výkony hrdinů (a to i těch dětských), které jsou neuvěřitelně uvěřitelné a živé (mimochodem David Tennant je brilantní), což české televizní tvorbě přece jen dost silně chybí. Chválím také hudbu Murraye Golda, jehož motivy umějí podkreslit náladu v seriálu aktuálně panující. Promyšlenost seriálu je zjevná, vše do sebe zapadá, jak má bez logických vad, tvůrci zkrátka věděli, o čem vyprávějí. S nějakým zbytečným protahováním příběhu se tu nesetkáme, všechny události hrají svou roli a na zbytečnosti není čas. Obdivuhodná je opravdu realistická psychologická propracovanost postav, která kvalitu seriálu završuje.

Říká se, že tento seriál je Akta X pro dnešní generaci. Nic proti tomu nenamítám, něco pravdy na tom bude - agenti FBI řešící záhadné případy - to má Fringe společné s Akty. Fringe však jde svou vlastní cestou a vyhraňuje se proti Aktům vědečtějším podkladem pro celý seriál, Akta X ve srovnání s Fringe zůstávají otevřena i nevysvětlitelným jevům. První řada má klasické schéma a je povětšinou hodně epizodická, zdá se, že tvůrci ještě nevědí, kudy se vydat. Ve druhé řadě se začne rozvíjet dějová linie týkající se paralelních světů, která je naplno rozjetá v řadě třetí. Ve třetí řadě je seriál rozjetý na plné obrátky a díky tomu hodnotím seriál pěti hvězdičkami, které si Fringe rozhodně zaslouží zejména díky viditelné promyšlenosti seriálu (i když i zde se objevují - odpustitelné - nelogičnosti, jimž se americký komerční seriál nedokáže vyhnout). Pro milovníky Akt X nebo soft-sci-fi je tohle skvělý seriál.

Jednoznačně pět. Dokonalá harmonie, dokonalá poezie, krásně lyrický film, který uvolní a vyrovná citlivou duši divákovu. Nic víc, nic miň k tomuto říct nemůžu.

Ve srovnání s americkými Hrdiny, kterému se prostě neubráníme, tohle není tak utahané a místy i nudné a zbytečné. Naopak zde najdeme výbornou akci, napětí (a hlavně napětí), vyvrcholení, uvěřitelnější postavy a hlavně kopu humoru, což Hrdinům naprosto scházelo. Druhá série je ovšem o něco málo horší, než série první. Každopádně nelze hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.

Rozhodně jeden z nejlepších filmů, jaké jsem v poslední době viděl. Po vizuální stránce velmi sympatické, film hýří barvami, což jen umocňuje celou atmosféru filmu a jde vidět, že tvůrci při natáčení opravdu přemýšleli - film je inteligentní, má hlavu a patu, prezentuje základní myšlenky moderní fyziky a samozřejmě dává prostor k mnoha interpretacím. Dávám pět hvězdiček z pěti.

Jako... Není to zlé. Začal jsem na to koukat, abych si spravil chuť po zmršené Epizodě IX, a ono to jde. Víc než Star Wars mi to ale připomíná Firefly, což není špatně. A jako jo, motivy a chování postav je tu bez dostatečného prokreslení, takže se zdá, že se tu věci prostě jen tak dějí bez nějakého významu, ale je to seriál, tuším, že všechno bude v budoucnu vysvětleno. Jasně, že jde o brutální fan service s tunami odkazů na původní trilogii s tím, že nám asi průběžně budou vykreslovat záhadné charaktery Mandalorianů a těch malých zelených, jak k nim patří Yoda. A tak proč ne, rád se o nich něco dozvím. Po dokoukání posledního dílu musím říct, že to prostě tak nějak jako celek funguje. Nějaké logické lapsy tam budou, ne že ne, ale rozhodně to funguje líp než cokoli ze Star Wars Univerza, než nám bylo naservírováno za posledních dvacet let. Takže držím Mandalorianovi palce, ať mu to jde.

Terapii (ne tu seriálovou, tu skutečnou) jsem podstoupil, dělám si i dva psychoterapeutické výcviky, takže se odvažuji tvrdit, že do procesu terapie mám trochu vhled. Marek Pošta interpretuje, radí, soudí, nehledě na to, že ji provádí ve svém domě, kde (ve třetí řadě) jeho přítelkyně v kuchyni vedle vaří nebo si její syn hraje s basketbalovým míčem. Zkrátka Marek dělá zkrátka všechno, co do terapie nepatří. Nicméně rady, interpretace, podsouvání i soudy do tohoto seriálu patří. Mnohdy to, na co přicházejí klienti v seriálu během týdnů, může zabrat i roky terapie, kdy celý proces, zdá se, jako by stál na místě, a to by nebylo divácky atraktivní. V tomto případě to je spíše filmařský postup, ukazuje ale, jak terapie nemá fungovat. Co se mi ale na seriálu líbí, je částečná detabuizace psychoterapie pro veřejnost, ukázka toho, že není nic divného, když tam člověk chodí, a zároveň si užívám silné příběhy klientů, kteří k Markovi docházejí (slovo pacient by nemělo v seriálu zaznít, Marek není lékař). Postava Marka Pošty je však pro mě velice nesympatická. V terapeutické místnosti káže vodu, v osobním životě pije víno a chová se jako idiot bez špetky sebereflexe, což se odráží na kvalitě jeho vztahů. Celkové ale, pominu-li Markovy nedostatky osobní i profesní, jsem si seriál užil.

Mám ohledně tohoto seriálu velice rozporuplné pocity. Je totiž vidět, že se do něj nalilo dost peněz a zpracování má vysokou úroveň. Co mi ale vadí, je to, že se to naprosto míjí s románovou předlohou. A to ne ani tak příběhem, ale tou atmosférou. V seriálu Hlava 22 je všechno tak vážné, i ty momenty, které by měly být vtipné, vyznívají spíš vážně a celým seriálem se jako červená nit vine spíš tragika válečné mašinérie. Hellerů román poukazuje spíš na absurditu války a i ty nejtragičtější momenty znějí spíš zábavně a Heller je v románu vypráví s až cynicky vtipným nadhledem, který mi v seriálu chyběl asi nejvíc. Nicméně seriál vede k zamyšlení, nakolik je oprávněné srovnávat knižní předlohu a filmové či seriálové zpracování. Tento seriál je zkrátka svébytné umělecké dílo a jde si svou cestou, což může některé fanoušky románu poněkud rozladit.

Nuže, atmosféra původních dílů se zcela vytratila a nejeden staromilec po zhlédnutí třetí řady Twin Peaks zakusí hořkou pachuť na jazyku. Dlouho jsem se s třetí řadou vyrovnával a říkal si, jestli se mi líbí, nebo ne. Pravdou ale je, že se mi třetí řada líbí. Je to na hony vzdálené původním epizodám, nicméně zamiloval jsem si bizarnost 3. řady, kde je evidentní, že měl Lynch zcela volnou ruku.

Star Trek: Discovery je nabubřelá scifárna, která ale dává znát, že televizní tvorba pokročila kupředu a že ani takové hrané Star Wars na televizních obrazovkách není jen zbožné přání. Zatímco první půlka seriálu prostě trpěla tím, že musela budovat příběh a nevyhnula se tím pádem zajetým kolejím klasického televizního Star Treku, druhá půlka si jde svou vlastní cestou a naplno rozjíždí dějovou linku zrcadlového vesmíru. Jednu hvězdičku ubírám snad jen za to, že seriál tak trochu potírá trekovský kánon a za jisté logické přešlapy.