kleopatra

Někdy je to tak, že přesně ve chvíli, kdy se průserář začne stavět na nohy, toho má jeho okolí právě dost. Clare si naběhne na vlastní vidle a pochopí dvě věci. Jedna z nich je, že idol z mládí může být křehká nádoba jako kdokoli jiný, a druhá - že idol vás má u zad.

Nic převratného, zároveň ale mnohem lepší než ukázka. Atmosférické, příjemně pomalé a jakýmsi zvláštním způsobem jemné. Hezky navede ke Gregory Peckovi a Damianovi. 3* a drápek ze satana.

Plivnutí fajnovýmu originálu do ksichtu.

Bohaté Capoteho kámošky, kterým říká labutě, se na něj nafouknou, protože se vymknul kontrole. No tak to je teda malér světového významu a je potřeba to důkladně rozebrat - kdy, jak, proč a hlavně, jak se ten který aktér celé té lapálie cítil. Na jedné straně, co je nám do toho, na druhé WOW! Skoro dokonalé. A Tom Hollander je božan.

Monstra a haluze. Spolkni to rád a moc nepřemýšlej.

Opět skluz do klišé typu "taťka přistižen dcerou při činu, zatímco matka zadřela vibrátor". Tohle si Krásné maličkosti nezaslouží. Konec to naštěstí opět zvedá - Clare si utřídí intimní hodnoty a dcera Rae přátele.

Díl, v němž se to hemží nosy, mi zpočátku přišel trochu zbytečný, truchlení už jsme tu měli až až, ale pak jsem přehodnotila a nakonec i zaslzela, není smutek jako smutek. Dokud neztratíte svůj nos, nevnímáte ho. Je to asi jako s tou solí. Hýčkejme si tedy svoje "nosy", dokud je máme.

První díl jako návnada dobrá a co se musí tvůrcům přiznat, že do kytek to frčelo rytmicky tra la la la, jak po skluzavce. Zvláštní vidět Renée Zellweger, totiž herečku s jistým kreditem, v paskvilu se spoutou otravných vedlejších haluzí a tunou nesmyslů urážejících měňavku.

Clare se setkává s prosbou o radu z nejtěžších a noří se do vlastních bolestných vzpomínek. Tentokrát mi tlak na city nevadí. Díky Kathryn Hahn to vyznívá střízlivě, i když její postava působí permanentně tak nějak mimo :). V titulcích vidím další slavné jméno v roli executive producer - Reese Whiterspoon - za doprovodu krásné verze písničky Beach Boys - Got Only Knows. Mrknu na autorku knižní předlohy.

V tomhle díle už si všímám spousty klišé. Opět scéna neovládnutelného sexuálního apetitu, jakou už jsme viděli tisíckrát a ona tisíckrát nebaví, a zase se leze do zadku dětem, které hodí mámě ještě tak oschlý drobek pod stůl. Dlužno říct, že opakování je matka moudrosti a každý jsme otcem, matkou nebo potomkem, takže si v tom tak či tak najdeme. V titulcích jsem jako executive producer zahlédla Lauru Dern.