giallo

Krásného, sice tisíc krát obehraného schématu, o tajemném domě, ve kterém "straší", se tentokrát chopil Lamberto Bava. A "démon" jde na to ze ze začátku velice dobře. Atmosféru staví na pěkných interiérech, exteriérech a hudbě, jenže to je fakt málo! Děj je totiž absolutně nulový a navíc ve filmu nejsou ani žádné lekačky či gore-scény. A za to finále by si tenhle kousek zasloužil i horší hodnocení (celou dobu člověk čeká, že se něco stane a ono kulový !!!). PS: Na stejné téma doporučuji od legendárního Maria Bavi (otec Lamberta) Shock.

Režisér Mario Landi patřil mezi italské filmaře nejhrubšího zrna a jen rok předtím než načil fenomenální gore-horror Patrick vive ancora se pustil také do giallo vod. I zde se jeho rukopis opravdu nezapře a nebojím se označit právě tento kousek tím nejbrutálnější a nejnechutnějším, co na poli tohoto žánru vzniklo. Giallo a Venezia je v tomto ohledu opravdu pověstné a obklopuje ho až kultovní aura, kterou si rozhodně zaslouží. Příběh je vystaven okolo dvou hlavních postav, manželského páru Flávie a Fabia. Ti jsou hned v úvodu filmu zavražděni a komisař DePaul pak pomocí flashbacků rozpletá jejich příběh. A ten je opravdu peprný, divák se dočká hodně soft erotiky včetně masturbace, znásilnění, mučení atd. Zároveň se odvíjí druhá dějová linie, kdy sledujeme komaře DePaula, jak se snaží vraždícího maniaka zastavit. Tato linie je tvořena již zmiňovanými brutálními gore scénami a nebojím se tvrdit, že nejeden filmař se zde inspiroval (minimálně Lamberto Bava ve svém Macabre). Nelze se tak v tomto směru nezmínit o legendární amputaci nohy pilkou nebo "ledničkovou scénu". Giallo a Venezia je díky tomu nádherný giallo trash a to se vším všudy a pokud máte alepoň minimálně rádi italskou horrorovou školu, tak neváhejte vstoupit. PS: Vrámci žánru neblíže k Delirio Caldo, The New York Ripper.

Takashi Miike. Tohle jméno je pro mě synonymem pro "japonského chameleóna". Ne vážně Miike je kouzelník, který dokáže i z malého rozpočtu vytřískat maximální zážitek a tento film je toho zářným příkladem. Výborný námět vyždímaný až na dřeň spolu se spousty ulítlými postavami a navíc okořeněné režisérovými vychytávkami, to je Fudoh. A já si bláhově myslel, že všechno začalo Ichim....

Eastwoodův majstrštyk a zároveň nejlepší film roku 2008. Clint si vzal pro tenhle film to nejlepší z Drsného Harryho a ze všech těch tvrdáků, které kdy hrál a udělal za nimi tlustou čáru. Co k tomu tomu dodat, snad jen že Clint se nevezme příliš vážně a tohle není jeho poslední role. Tohle je přesně ten typ filmu na který se vyplatí jít do kina. Díky za to Clinte.

Není vůbec lehké ohodnotit tento film. Odklon od původní Carpiho verze je už na světelné míle daleko a zbyl tak jen velmi, ale opravdu velmi brutální slasher. Nemůžu si vybavit, jestli jsem vůbec někdy viděl něco nechutnějšího a brutálnějšího. Míra reality pro mě dosáhla maxima a film zapůsobil na moje nejvnitřnější pudy. Velice dobře chápu lidi, kteří dali odpad. Opravdu jen pro otrlé diváky. PS: Než jsem na film šel, tak jsem viděl na óčku dj divák. No a zrovna se v tomhle dílu ptali lidí na halloween 2. Jakse těší, jaké to bylo, kde se lekli atd. A byl tam taky 11 letý smrad, kterej machroval, co už všechno viděl a jak má rád sav filmy(SAW). No myslím, že po tomhle výplachu musí prdět doma strachy do teď.

Hasta el viento tiene miedo je velmi řemeslně dobře zvládnutý malý horrorový klenot, který dle mého názoru krásně navazuje na italskou školu Maria Bavy. Režisér Taboada velice chytře využívá gotického horroru, jen se starý hrad vyměnil za internátní školu. Tuto myšlenku pak k dokonaslosti spolu s využitím gialla žánru dovedl Narciso Ibáñez Serrador. Ale vraťme se zpět k Hasta el viento tiene miedo. Příběh rozebírat nijak nebudu, to už udělali jiní. Spíše bych zmínil atmosféru, která se rozhodně povedla. Ze začátku je taková naivní, jak to u starších horrorů bývá a vydatně podporovaná pěknými babami :-). Později přichází i mysteriozní a horrorová atmoška, ale musím říct, že byla slabší než Más negro que la noche. Celkově za 3,5*.A ač mexická horrorová škola není vůbec známá, díky režisérovi Taboadovi se do ní určitě ještě vrátím.

Opravdu jsem se snažil, a to mám podobné filmy v oblibě, ale Helga je vážně odpad nejhrubšího zrna. To tvůrci nemohli myslet vážně. Dejte si raději originál!

Televizně se tvářící "horror" z dílny Lucia Fulciho, který je bohužel jeden z jeho neslabších vůbec. Hodnocení začnu nejprve tím negativním. Vím, že si maestro nepotrpěl na nějakém extra scénáři, ale rozhovorové perly v tomto filmu vážně stojí za to, v tom špatném slova smyslu. Na stejné úrovni byla otravná hudba, "laciná" kamera, telenovelovské snové scény a herecké výkony. A pozitivního? Snad jenom délka, protože jsem se nemusel uzývat k smrti. Fakt nuda mistře.

Od hrůzy na jevišti jsem očekával další kvalitní italské giallo. Tím, ale tento snímek vůbec není, jedná se o klasický slasher, ale s velkým S. To co "soví" zabiják předvádí, to se jen tak nikde nevidí. Vraždy jsou opravdu brutální, krví se nešetří. Bohužel na mě z filmu nedýchla atmosféra, k tomu mi jen vraždy a šílená hudba nestačí. Dle mého názoru Soavi ukázal, co v něm je až v Dellamorte Dellamore.

Jean Rollin byl opravdu prazvláštní režisér, jehož tvorbu pochopí asi málokdo (já se mezi onu hrstku nepočítám). Pro "masové" diváky bude The Grapes of death asi jeho nejstravitelnější kousek už jen proto, že má aspoň děj, který má hlavu a patu a nejde jen o snový slepenec jednotlivých scén. O příběhu se nijak obšírněji rozepisovat nebudu, to již udělali ostatní a rozebral bych raději jednotlivé složky filmu. Jak jsem již avizoval na režisérovi poměry má příběh hlavu a patu a dokonce má film i nějakou atmosféru. Ta je vytvářena především vhodně zvolenými exteriéry, které se opravdu povedly. Dále poměrně slušnými gore-efekty (vražda sedlákovi manželky velice působivá) a samozřejmě pěknými a slečenými dívkami (tentokrát v menší míře), jak už uvedli jiní i já postrádal více Brigitte Lahaie. Abych to nějak sesumíroval, i po tomto kousku pro mě Rollin zůstává na vedlejší koleji tvůrců eurohorrorů, ale pokud někoho tento snímek zaujal, tak bych doporučil asi nejlepší Rollinův snímek Fascination.