Gilmour93

Ano, Rebecca De Mornay sundala ruku z kolébky a položila pod ní hlavu. Její za každých okolností vyrovnaná maminka dala vzpomenout na těžký osud Rafanů, Normanů Batesů i ředitelů springfieldských základních škol a za svou opičí lásku k potomkům si zaslouží pugét růží do vázy (vytvořené brokovnicí z její lebky).. Logika pláče, konec páchne. Místy docela tupě působící exploitation, který si co 5 minut pomáhá nějakou směšnou berličkou, aby mohl vůbec pokračovat a navíc, v porovnání s Funny Games nemůže být o nějakém nesnesitelném tlaku na oběti ani řeč. Omlouvám se za příkré hodnocení, asi jsem už podobnými snímky přesycen...

Na městečko Arborville spadl Kaplického blob, ale nebude tu knihovna - to zvětšující se syrové játro chce teror! Povedená žánrovka s na svůj ročník obstojnými triky, kde Kevin Dillon dokonale splňuje kritéria člověka s označením "liskací typ", ale zase na druhou stranu, není to něco, k čemu by se člověk s láskou vracel - vždyť ani Mitchův oranžový plovák E.Eleniak nestačil ukázat bóje.. „Soon, Madame, soon... the Lord will give me a sign.”

Kdy si současní autoři fantasy filmů uvědomí, že ke kvalitě (úspěchu se to bohužel netýká) není zapotřebí milión digitálních efektů, kopírování úspěšného či hvězdy z pochybných romancí, kterým jde hraní jak upírovi chytání bronzu v soláriu, nýbrž prostinká to věc zvaná Příběh.. Po proslovu Sněhurky z Arku k poddaným jsem utřel studený pot z čela a až k samému konci čekal jak na trní, komu bude patřit její srdce, klín i pokladnice. A ejhle! V této čarokrásné planosti šlo o milostný kosočtverec (ano, přesně ten, co si myslíte) a anemická princezna ve skutečnosti miluje bílého jelena, co mu z hlavy roste osika, neb pohled na něj jevil se láskou nejvíce naplněn. Ona zoofilie přece není tak hrozná a když se líbají mrtví, je pak dovoleno cokoliv. Ostatně, kdo ví, co jiného s ní Lovec dělal, když tam nebyla kamera.. Jinak krajně nesouhlasím s obviňováním zrcadla, že nemá vkus, že vlivem přehnané konzumace čističe Okena vidí rozmazaně či že by mělo navštívit očního lékaře. Vždyť ten gong z Indiana Jonese a Chrámu zkázy, co se při verdiktu mění na T-1000, nehodnotil krásu pouze vizuální, ale i tu nejdůležitější, po které se co svět světem stojí nejvíce prahne a touží - krásu vnitřní. Cha! A teď tu o Perníkové chaloupce…

Mlčení telátek. Televizní frak nevadí, ovšem osmdesát minut chození kolem vlažné kaše a pak pár minut vyvrcholení s problematickou zpětnou vazbou na předchozí děj, ano.. Navíc mě moc nebere místy až obdivný prostor pro někoho, kdo si dekádu pokuřuje v cele místo toho aby ho střídavý proud už dávno rozsvítil jak vánoční stromeček..

Demokratické a antimilitantní smýšlení proti holomrázové centralizaci moci, aneb agent Hanzlík z Hobitína na dobrodružno-záchranné akci v industriálním Mordoru zbrojaře Vinkláře.. Varhany L.Fišera sice kouzlí ponurost dovedně, nicméně když Verne, tak Zeman, protože autor literární předlohy i sám vědeckofantastický žánr si zaslouží vtisknout půvab. Závěrečné selhání "Tlusté Berty" názorně ukázalo, že žádné velikášství by se nemělo předimenzovat..

Country vypravěč, co si hlasitě říká o rozpolcení lebky bendžem, vás provede dokonalým spouštěčem divácké apatie. Za něco stály snad jen stylové úvodní titulky, načež ze snahy udělat "něco jako Braindead" vzešla čirá zoufalost, v které mi autorův smysl pro humor unikal stejně jako plyn z trouby sebevraha. Nedivím se, že pak Carradineho našli v Thajsku ve skříni. I já bych do ní studem zalezl..

Ukaž kérku kočičko, vydloubnu ti očičko.. Proč ta smíšená(!) skupina mladistvých delikventů neměla zrovna k dispozici autobus s lůžkovou úpravou a chlazeným šampaňským? Proč vybrali herce, kterým jde věřit nějaká kriminální minulost ještě míň, než že (dle úchopu smetáku) vůbec někdy uklízeli? Vždyť těch proč by bylo víc, než švábů v hotelu Blackwell.. Lehce zapomenutelná tupost z bezedného měšce žánrové tuctovosti, aneb důkaz toho, že pavučiny, šepot a nechutné detaily sami o sobě horor nedělají. Na rozdíl od anabolických fešáků jako jsou The Rock či John Cena, je wrestler Glenn Jacobs (ač hezky funí jak buvolec v říji) trvale odsouzen ztvárňovat jen role podobných kreatur. Ostatně, co taky jiného s tímhle ksichtem. See No Horror..

Krtek v Cirkuse. Tentokrát však nepůjde o kreslenou postavičku Z.Milera (ač díl s úkolem „Zničit krtka!“ vyvstane na mysl), nýbrž o šachovou partii z války, v níž první linii představovala křesla kanceláří tajných služeb. Přišel už mat? Je bílá královna opravdu bílá? A nehraje se nakonec dáma? Kdo čeká střílení, honičky a líbání vnadných agentek, ať zrovna zavře šachovnici.. Film, který vyžaduje pozornost a pak vám to vrátí měrou vrchovatou. Film s neuvěřitelným citem pro detail, plný drobných i větších náznaků (triviální scéna s včelou v autě odhalí charakter a schopnosti Smileyho lépe, než tisíc slov). Film ze světa, kde emoce, ač se je člověk snaží držet stranou, nakonec rozhodují. Alfredsonova odtažitá režie je fungujícím protipólem k emočně silným scénám, které jsou i díky dokonalému obsazení velmi naléhavé (výměny pohledů Haydon - Prideaux, Smileyho imitace dávného rozhovoru s ruským protějškem). Vůbec obsazení.. Strong, Hardy, Hurt, Hinds, Firth - vždyť já bych hltal každé jejich slovo i kdyby seděli v křesle Nedělní chvilky poezie. A Oldman? Za kostěnými obroučkami hraje každým obličejovým svalem - precizní ukázka nonverbálního herectví. Při pohledu na jeho tvář mě napadlo, jak dobře maskéři 19 let zpátky trefili při tvorbě jedné z podob transylvánského hraběte jeho budoucí podobu. Akorát teda s tím rozdílem, že nyní nemá na hlavě účes Stelly Zázvorkové, ale ten by se stejně do zasedaček MI6 příliš nehodil.. Alfredson zkrátka připravil můj šálek čaje - silný účinkem a přitom chuťově jemný. Rád si jej dávám ráno ke snídani a přikusuji k němu salónní intelektuály..

Násilí vedoucí člověka až za "point of no return" aneb baskické hvozdy, Oldman s kartáčem pod nosem a náměty, které už dávno kdosi zpracoval a líp. Zručně natočený thriller doplácející na nejasnosti v logice i motivaci, v němž zaujal (krom Garyho) snad jen westernový závěr s hracím strojkem. Doufám, že za ten nápad dostal režisér pár dolarů navíc..

"Nehezký, přehnaně hubený, sycený nealko nápoj kolového typu" (no nezní to líp, verbale?) je pod patronátem Bessona nebohou paní pomstou. Chtělo by se říct skvělé a vězte, že desetiletá křehká dívenka manipulující s víkem od kanálu není to, co bych v rámci žánru netoleroval, leč vyskytly se závažné nedostatky - málo podařené akce, nedostatek invence a Decepticon Megaton krutě selhávající na poli dramatu. Bohužel, Lucu, Léon je už jen loňským sněhem a ta kolumbijská orchidej, co chce jen píchat, či vraždit, mu může leda tak zalívat fíkus. Jedna nestabilní hvězda navrch za Cliffa Curtise a Cashovo "Hurt", neboť to místy opravdu bolelo..