Gilmour93

Feminy blábol utopený v ukrutné nudě žvanění. Než přišlo finále s pochodem padesát stop vysokého King Hannah Konga pro záletného manžílka, napadaly mě různé, často nechutné otázky. Dokázala by se obkročmo vyčůrat do mlékárenské cisterny? Mohl by se gynekolog při prohlídce ztratit? A kdyby objevil na povrchu muňky, byly by velké jak krab poustevník? Samotný závěr, při kterém se Eda Wood usmíval v hrobě od ucha k uchu, mě pak přivedl k myšlence, že by ufouni mohli v pokračování zvětšit i šovinistické čunče D.Baldwina a pak ty šílené asociace přišly zas. Stačilo by 6 barelů vlasového tužidla na den? Ušilo by se z předkožky kožené sako pro jeho bratra Aleca? A pokud by pod materiálem k šití našli nějaké smegma, vystačilo by na tři sýrové pizzy a velikonočního beránka..?

Amélie z polstrované cely trhá v intencích názvu snímku okvětní lístky kopretiny a vám nezbývá, než hádat, co jí nakonec vyjde.. Nikterak originální forma vyprávění "both side of story", obal ve stylu libovolné epizody nudu šířící J.Lescautové a "chci za každou cenu překvapivý" závěr s plýtváním farmaceutik, potažmo diváckého času. A přitom spojení Tatou - Erotomanka vypadalo na papíře tak lákavě, dokud nevyšlo najevo, že se jedná jen o další práci pro doktora Chocholouška..

Primitivní, ale účinné blízké setkání čtvrtého druhu aneb dva britští geekové dobrovolně uneseni mimozemskou entitou, která se rozhodně nechová dle doporučených postupů mistra etikety Ladislava Špačka a všemožně bagatelizuje přínos toho tam nahoře, co nás má všechny rád.. Splněný sen sci-fi fandů a ufologů, kterým doposud neodstranili anální sondou smysl pro humor a v něm mile namíchána britská suchost deFrostujícího Pegga s americkým kurvováním, bigotností a národní obsesí zelenými mužíčky na létajících strojích. K tomu nenásilná emoční rovina a kvantum odkazů hlavně pro ty, co naposledy souložili se zakrslým medvídkem z planety Endor - Paul mi sednul náramně a brzy si dám toho sympatického dlaždiče z jiné galaxie zase. A pokud ne, tak přísahám, že zatáhnu za Spielbergova E.T.-ho ten plánovaný meziplanetární hovor..

Před Lítám v tom vzniklo pouhé V tom, ale pokud je vám šestnáct, lítáte v tom vlastně stejně.. Postava Juno si ke mně dlouho hledala cestu, stejně jako celý Reitmanův zpočátku na efekt vykonstruovaný film o obrácení klasického postupu "zamilování - množení" naruby, ale svou civilností a sarkastickou křehkostí to oba nakonec i přes ten nereálně nasládlý pozitivismus dokázali. Tak jsem přemýšlel, přijít za mnou v šestnácti dcera se stejným outěžkem, odejdu do sklepa upilovat hlaveň brokovnici a na zahradě připravím potenciálnímu zeťákovi jámu k věčnému odpočinku na dědečkovu pozemku.. Ale ne, jen dělám ramena - asi bych se zachoval stejně báječně jako otec Juno v podání J.K. Simmonse.

Neortodoxní zážitek ostrý jak oštěp Aboriginců. Hudba, poetika a srdce z útrob Jeskyně - forma, duše a mozek z hlavy Kopce kabátu - krev, špína a syrovost z lůna terra australis. Vítejte v symfonickém souznění krutosti a krásy jedné australské Balady pro bandity.. Přes výše napsané a prvotřídní herecké výkony (především kapitán R.Winstone) však nakonec slabší zpětná vazba, než jsem očekával. 'No' said the planet as it started to weep / 'Yes' said the rider and laid down his gun..

Evidentně těžko ho zabít, Fantozziho.. Z účetního hlediska to MÁ DÁTI lascivní humor, občasné světlé momenty probleskující skrz trapnost, ženské představitelky z italského národního obludária, mužské z ústavu pro duševně choré a opakovaní frků z předchozích dílů, což mi návrat Uga v plné míře DAL. Mimochodem, nekupuje si pan účetní to rozměrné spodní prádlo u stejné firmy jako Hugo z hor a incredebilní Hulk?

From Tokio with love.. Unavený Peter Venkman už zkrotil všechny duchy světa, na jeho Scarlett O´Harovou teprve opravdové strasti čekají, stejně jako společná léčba okoralých srdcí, jenž lační po napumpování nové krve života.. Dcera slavného otce servíruje komorní příběh, neustále jemný, místy úsměvný, občas hořký, často nedoslovný či ztracený v šepotu a hlavně varující před životem v iluzi podobné golfovému trenažéru. S.Coppola mohla občas o něco dřív zakřičet po vzoru japonských reklamních režisérů: „Katto! Katto! Katto!“, ale já nemohu přihodit pátou hvězdu kvůli jiné věci - prvnímu záběru filmu. Bylo to pozadí v průsvitných růžových kalhotkách S.Johansson, nebo jen dublérky? Bylo to celé k divákovi citově upřímné, nebo šlo jen o chytré artové divadlo s využitím jména a tehdejší žánrové poptávky? A když je nejedno divákovo srdce pohlazeno, není to vlastně všechno úplně jedno..?

Prosíme fanoušky "Modrých", aby nevhazovali dýmovnice, či světelnou pyrotechniku na hrací plochu… Legenda britské mytologie análně znásilněná hollywoodským dildem namočeným v Coca-Cole. Těžko říct, kolik procent viny leží na Fuquovi, ale ono se asi těžko pracuje s na zátylek dýchajícím Bruckheimerem, jenž hodlá počet svých vložených zelených papírků minimálně ztrojnásobit. A pak vznikne produkt, kde všude hoří ohně, herci pronáší tupé fráze o boji za svobodu a hraje patetická hudba, jako by se zrovna Bruce Willis chystal rozdrolit velký šutr hořící touhou rozpoutat na Zemi Armageddon. Vzhledem k oblíbenosti látky nakonec přimhuřuji své kritické oko, odpouštím C.Owenovi majestátnou prkennost a zvedám palec směrem k S.Skarsgardovi, který pojal svého saského lídra tak, jako by měl v krvi neustále 1,5 promile z domácí medoviny. A modrá Keira vyrážející na zteč s půlmetrem kobercové pásky obtočené kolem hrudníku, skrz něhož jde vidět Hadriánův val? Koneckonců, proč ne, vždyť to byla pohádka a Sasové se aspoň zasmáli..

Duo hýkajících oslů on the road aneb kasuár přilbový s odlomenou jedničkou vlevo nahoře a jeho kolega s vlasy podobnými pomočené slámě míří na Aspen.. Blbý je to, že pokud si někdo chce dělat legraci z blbců, musí to dělat s noblesou, což se zde až na pár výjimek neděje a ještě blbější je skutečnost, že tento festival primitivnosti je považován za nějaký novodobý kult komedie. Může mi někdo říct, čím byla překročena odpudivá hranice těch fekálních, vyměšovacích a buranských komedií, na které se tady jinak za normálních okolností pohrdavě plive?

Je to zvláštní, zatímco někdo dokáže dokončit velmi dobrý film i z vězení, jiní točí tak, že by zasloužili do něj zavřít.. Číst "duchem" napsaný životopis nějakého českého ministerského předsedy, pravděpodobně zemře můj dávivý reflex po pár stránkách vysílením. To americký zločinec Polanski poslal E.McGregora lovit memoáry do ostrovního "Šangri-La naruby", kde v hitchcockovském stylu představuje MacGuffina tajemství původního rukopisu a plachta ponurého tajemna je důmyslně rozprostřena přes vlastně zcela normální věci. Ve snadno rozpoznatelné paralele se současnými osobními problémy autora pak nechybí vhodně zakomponovaný humor, postupné zahušťování atmosféry či nepokrytě protiamerický a protiblairovský podtext, načež vše vyvrcholí vskutku netradičním (ale nejpravděpodobnějším) koncem, připomínajícím nejen svou fatálností úvodní znělku Večerníčku. A teď mě omluvte, jdu si vygooglovat na stránky CIA, kdo ve skutečnosti zavraždil Kennedyho, co přistálo 1947 v Roswellu a kolik ročně posílá americké ministerstvo obrany na účet Míši Baye. Kdybych pak dlouho nic nenapsal, poslali mě za Polanskim..