tragikomik

Konečně máme i my, ajťáci, své Opus Magnum. Pryč jsou doby umaštěných IT crowd, kdy jste se na párty raději vydávali za doktory medicíny či práv. The playlist je sexy, cool, mnohovrstevný a přináší revoluci. A já jen tleskám a poohlížím se po nějakém tom netradičním start upu, byť už spíš v roli lehce vyžilého Martina Lorentzona.

To vypadá jak kdyby to psal Landsman. Čurina až na půdu, no jo.

Prušinovský s o kolečkem míň.

Je to ještě horší, než Hra o trůny v podání Benioffa a Weisse.

Tak jako nemám nic proti bajkám, kde chytrý dežo přechytračil hloupého gadžu, sám jsem vyrůstal na hanácké vesnici na sklonku normalizace, kde toto bylo denním chlebem. Nicméně chtělo by to v té alternativní historii i trochu inteligence a smysluplného scénáře, což se zde bohužel nekoná.

Líbilo se mi, jak se Mads vybodl na manželku a radši zachlastal s maturantkama

Jako ono je to strašná blbost, člověk jen žase, jací jsou ti amíci sběratelé harampádí a Marie Kondo vypadá s tím svým permanentním úsměvem poněkud strnule, a pak najednou otevřete šuplík, a začnete si věci třídit do krabiček a vyhazovat po letech objevené krámy, najednou vám vadí zapomenutá krabice na chodbě, o kterou tři čtvrtě roku zakopáváte, když jdete v noci po tmě na záchod, a nezbývá vám než uznat, že tato sympatická děvčice s věčně ustrnulým úsměvem má v ledasčem recht, předse no.

Hezky natočené prznění dějin z pohledu druhé strany.

Buddhistický inkvizitor nahání španělské jezuity a japonští rybáři 17tého století mluvící perfektní angličtinou šlapou na ikony - nasmál jsem se jako dlouho ne :)

Sem se bavil, no a co! :)