nithiel

Užasný Leoš Suchařípa ve své životní roli. Však mu také postava lva salónů pohybujícího se v bludném kruhu svého stereotypního života poskytla opravdu hodně možností. Před nějakou dobou jsem viděl Truffautova muže, který miloval ženy, v němž také vystupuje milovník nepříliš zapadající do společenských norem. Truffout byl ke svému hrdinovi schovívavější, neboť ho nechal hned na začátku zemřít, zato Chytilová nechá fauna upadnout do jeho nejhorší noční můry.

Pěkně vypointované krátké příběhy, které se neznatelně proplétají, ale nikde se ůplně neprotnou a ani nemusí, o tom ten film ani není. Tohle je film o ideálním světě, proti kterému prostě neexistuje námitek. Skvěle napsaná byla role Andrewa Lincolna, jehož sebeobětování je jedinou skvrnkou na jinak veskrze pozitivním příběhu.

klasické schéma katastrofického filmu naražené na klasický problém sci-fi - cesty časem, výsledek mě nijak neoslnil a v podstatě ani nemohl, na tohle téma už jsem toho četl a viděl a 12 opic nijak nevyčnívá. Ale abych nebyl jen negativní, velmi příjemné byly, kupodivu, dialogy v podání ústředních herců a závěr byl sice dost rozporuplný, nevím, co si z něj odnést, ale tuctový nebyl.

Zápletka, pointa a vlastně celý scénář byli, jak už je u Nolana zvykem, naprosto úchvatné, režisérské ani herecké práci taky nemám co vytknout. Co dodat, dokonalý film o dokonalém triku. A vůbec nevadí, že vše skončilo úplně jinak, než jsem chtěl a očekával.

Na podívání výborný film, který spolehlivě pobaví a přitom neurazí, ale nyní, par dní po shlédnutí, nějak ani nevím, o čem psát, žádné hlubší dojmy ve mě nezbyly. V hlavě mi zůstalo jen pár výborných scén, hlavně lord je skvělá postava. A jediné co si budu pamatovat dlouho, je, že se tady objevili 2/3 partičky z IT crowd.

Sice strašná hovadina, ale docela jsem se bavil a dost mě potěšilo, že ať už hrdinové projížděli jakýkoli kout evropy, vždycky jeli českým vlakem ;-), produkce asi šetřila...i když, nechápu, stejně na ty místa museli nějak dojet, předpokládám, že Eiffelovku ani vatikán jim na barrandově nepostavili.

Pár minut je tu opravdu skvělá hororová atmosféra, která mi i zlehka zvedl tep, ale zbytek? Tajemné houkání z lesa? - nevím, jeslti byly dřív lost nebo vesnice, obojí je z roku 2004, ale každopádně to atmosféru nijak nevylepší. Milostný trojúhelník dopadl trochu vyhroceněji, než jsem čekal, ale co jiného od hororu čekat. Další Shyalamanovi filmy už radši zkoušet nebudu a uchovám si ho v paměti jako autora uchvatného šestého smyslu.

Pro mě, vedle Spalovače mrtvol, což je trochu jiná kategorie, asi nejlepší film ze šedesátek, co jsem zatím viděl (uznávám, že jsem toho zas až tolik neviděl). Skvělé herecké výkony v ústředních rolích podpořené naprosto skvělou hudbou (vůbec nevadí, že polovina písní staví na třech stejnách tónech). Velmi zajímavý byl taky scénáristický koktejl, ve kterém už jsou jasně rozpoznatelné známky uvolnění cenzury - už jen to, že zmíní Masaryka, ale objevují se i typické prvky budovatelských filmů - apriorní odsouzení těch, co nezapadají do řady, ačkoliv, v celkovím vyznění jsou vlastně odsouzení ti, co odsuzovali. Film se ani zlehka nedotkne jediného romantického klišé, vše se vyvíjí z tak nějak samo od sebe, všechno sedí a elegantní závěr, který může každý film jen závidět, a který už si z režimu opravdu nic nedělal

S tátou jsme si otevčeli láhev vína a film mohl začít. A byl pro mě opravdu velmi příjemným překvapením. Na Bobule byla radost se koukat, příjemná poetika jižní Moravy mému oku velmi lahodí, i když možná si tvůrci mohli vybrat alespoň ještě jeden panoramatický zaběr kromě profláknuté Pálavy. Jinak kde jsem se měl smát jsem se smál (ačkoli eskapád policejní dvojičky mohlo být míň, jejich neschopnosti se sice s chutí zasměju, ale na uměleckosti takové klišé příliš nepřidá). Velmi příjemný byl taky závěr, který se tak úplně nedržel obvyklých tradic romantických komedií.

Kate winsltet si za tohle oskara vážně zasloužila, hlavně v druhé půlce snímku byla vynikající. David Cross se se složitým vývojem své postavy utkal více než dobře. Naprosto zbytečná mi přišla soudobá linka s Ralphem Finnesem, absolutně nic neřešila, jen motiv s překvapením pro dceru po dvaceti letech byl zajímavý, i když mohl mít i silnější pointu.