fabecc1222

Zatím nejslabší díl třetí řady. Finální rozhodnutí mez 3* a 4* si ještě rozmyslím na základě dalších dílů. Černá zmije je tady pěkný intrikář, a hlavně v závěru ty (otravné) herce pošle tam kam patří. Je tu dobrá scénka ohledně fanoušků ("Musíme myslet na naše fanoušky - Tak to bude princ zklamaný - My nevěděli, že je to pro prince - A co vaši fanoušci? - Serem na ně") ale i jak jsem psal, tak oba herci mi přišli místy dost otravný a ta jejich říkanka k oné Skotské hře to korunovala.

V první řadě potěšil návrat Tima McInnernyho, alespoň v epizodní, ale výborné roli Červeného Bedrníka. Tento díl má opravdu skvělou kadencí hlášek. Ať už neustále poměřování Francouzských aristokratů a revolucionářů do podob zvířat, tak pokračující vtip se sebevražednými pilulkami. No a chudák kočka....

Za prvé je třeba říct, že by mě zajímalo, do jaké míry je seriál podle skutečnosti, a tedy, že tehdejší prezident USA (výborně zahráno) takhle nadbíhal dánské princezně (skvěle zahráno), která žila v exilu v USA, kdežto její manžel, budoucí král (skvěle zahráno) v Londýně. Občas tak seriál sklouzává k rutinní vztahovce ve válečném období, ale jakmile přepne do módu řešení historických situací, tak je ve výborné formě. K tomu potěší i známé české reálie, takové Liberecké vlakové nádraží je tu snadno k poznání.

Zajímavý koncept s velkým potenciálem pro velké herecké výkony, který by ale potřeboval mnohem lepší scénáře, které by vybrané herecké osobnosti dokázali zužitkovat. Většina dílů se tak topí v nicneříkajících vyprávění o životě dané osobnosti bez nějaké přidané hodnoty. Občas se to opírá o nějaké utopické a dost často úplně nesmyslné technické vymoženosti, nevím no, bez toho by se to dokázalo snad i obejít.

Jaltská konference je pochopitelně dějově dost mimo tento seriál, takže byla zmíněna jen v rámci dialogů, a taky toho, jak moc se z ní Roosevelt vrátil zničený, a dost možná tak urychlila i jeho smrt. Návrat do Norska za mě dosti povedený. Opět velmi vydařené scény v přístavu, stejně tak, jako při odchodu, tak i teď při příjezdu zpět. Za mě asi nejlepší scény z celého seriálu. Vliv exilu lze nejlépe vidět asi na budoucím králi Haraldovi, který v době návratu do rodné země mluvil anglicky.

Jak je vidět, tak mužská ješitnost a ego jsou stejná jak v USA, tak v Norsku. Velká část dílu je tak o měření velikosti.... ega obou hlavních pánů. Válka se sice blíží ke konci, ale tady to jde trochu mimo. Pořádně se to rozjelo až v závěrečných minutách, aby se dojel hořký příběh generála Fleischera, který se vlivem politických rozhodnutí raději uchýlil k sebevraždě.

Tohle bylo i na mě prostě trochu moc. Přišlo mi to dost o ničem. Dvě postavy se v epileptickém obraze hýbou ze strany na stranu a občas se ozve kvíčení prasete či "I have a radio". Tady šel Lynch dost mimo mě.

Klasicky těžko pochopitelné, ale když si pod tím představíte příběh jednoho živlu, tak to jde nějak vstřebat. Ikdyby jen kvůli podmanivé hudbě, tak si to stojí za to pustit a zkusit pochopit o co vlastně jde.

Určitě nejlépe zahraný díl, což vzhledem k jménům obou aktérům není tak překvapivé, a na závěr i takový řekněme nejvíce melancholický díl. Vesměs se hodně rekapituluje, ale teď už to nevypadá konečně jako tlachání o životě, a vše to má nějaký hlubší smysl.

Šílená blbost o nějakém naprosto nesmyslném a nepochopitelném technickém dítěti s příšernou scénou porodu. Celá pointa je vzhledem k ději, pokud se o nějakém dá mluvit naprosto mimo mísu a nedává žádný smysl.