don corleone

Mezi komparzem se objevil mimo jiné také Jerry Garcia, zpěvák kapely Grateful Dead.

Ve své autobiografii uvedla producentka Julia Phillips, že studio nechtělo akceptovat podmínky Richarda Dreyfusse (Roy Neary), které představovaly honorář 500 000 dolarů a bonusy. Tudíž roli postupně nabídla Alu Pacinovi, Jacku Nicholsonovi a Genu Hackmanovi. Pacina film nezajímal, Nicholson měl strach, že by byla hlavní role zastíněna speciálními efekty, a Hackman měl osobní problémy s rodinou a nemohl si dovolit strávit 16 týdnů mimo Los Angeles. Studio navrhlo Jamese Caana, který měl ale ještě vyšší nároky než Dreyfuss, a tak se producentka pokorně vrátila za ním.

Herec Bob Balaban (David Laughlin) si vedl při natáčení deník ze zákulisí, který vydal zároveň s uvedením filmu.

Skupina vědců komunikuje s mimozemšťany pomocí hudby přes počítač. Spielbergova matka byla hudební skladatelka a otec počítačový technik.

Stanleyho Kubricka zaujal výkon Caryho Guffeyho (Barry Guiler) natolik, že ho chtěl obsadit do svého filmu Osvícení (1980) jako Dannyho Torrence (Danny Lloyd).

Film měl původně končit skladbou "When You Wish Upon a Star", známé z filmu Pinocchio (1940), ale při testovacím promítání nebyla přijata moc dobře, tudíž ji tvůrci nepoužili. Objevila se však na soundtracku a navíc ji ve filmu hraje hračka těsně předtím, než Roy (Richard Dreyfuss) rozbije svou stavbu.

Přistávací středisko poblíž Devil Tower bylo postaveno uvnitř opuštěného leteckého hangáru v Mobile v Alabamě. Kvůli velkému množství světel v něm bylo neuvěřitelné horko.

Když Ronnie (Teri Garr) vystřihuje článek z novin o UFO, po obou jeho stranách jsou dva stejné články o filmu Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977).

Aby Steven Spielberg dosáhl realistického efektu úleku a překvapení u mladého herce Caryho Guffeyho, který hrál Barryho, použil k tomu malý trik. Schoval za kamerou do dvou velkých krabic dva členy štábu v kostýmu klauna a opice. Jeden vyskočil a vyděsil ho, zatímco druhý pak odhalil masku a vykouzlil tak na hercově tváři upřímný úsměv.

Pracovní název filmu byl "Watch the Skies", což jsou závěrečná slova z filmu Věc (1951). Stejný text slyšíme ve filmu i ve scéně, kdy Nearyho (Richard Dreyfuss) vzbudí kreslený film.

Chlapík, který hraje ve filmu na syntezátor, je technik, kterého poslala firma, od níž si štáb hudební zařízení pronajal. Steven Spielberg ho pozoroval při instalaci kláves a zkušebním hraní a okamžitě mu roli ve filmu nabídnul. Je dokonce uvedený i v titulcích.

Počet mrtvých ve filmu je 16.

V úvodní znělce se objeví mimo jiné i cedule s nápisem "Fourth Avenue". Takovou ulici na Manhattanu ale nenajdeme.

Muž, který byl obviněn ze sexuálního obtěžování, byl prezidentem společnosti Devlin McGregor. Stejná fiktivní společnost se objevila už například ve filmu Uprchlík (1993) nebo několika jiných seriálech.

Úvodní titulky se v plné délce objeví poprvé až ve druhé epizodě Omyly.

Slavný tanec Davida Brenta se natočil na celkem tři pokusy. Výsledek, který je v seriálu, je sestřih ze všech tří.

Federální agenti, kteří se objeví ve scéně s Lacombem (François Truffaut), učícím ostatní ruční signalizaci, jsou skuteční agenti, kteří byli přítomni natáčení. Stejně tak někteří z vědců v komparzu byli vědci opravdovými.

Když Steven Spielberg natáčel některé hlavní scény s vesmírnou lodí, ještě neměl jasno pokud šlo o její konečnou podobu. Věděl pouze, že by měla být velká, nemotorná a temná. Když pak natáčel o měsíce později v Indii, jezdil každý den kolem obrovské rafinérie, která byla výrazně osvětlená a vyčnívalo z ní množství trubek a dalších součástek, čímž se Spielberg inspiroval. Rozhodl se, že loď bude také zářit a vypadat futuristicky. V takové podobě se nakonec objevila ve filmu, a to i přesto, že už byly dříve natočeny scény, v nichž se nad davem objevuje černý stín.

Lionel Logue (Geoffrey Rush) několikrát varuje Bertieho (Colin Firth) před kouřením, konkrétně vdechováním kouře do plic. Král Jiří VI. skutečně podlehl v únoru 1952 rakovině plic.

Scenárista David Seidler jako dítě sám trpěl vadou řeči. Když slyšel onen slavný "válečný proslov" panovníka, napsal královně matce dopis, v němž žádal o povolení, aby příběh krále mohl použít jako námět pro film. Královna matka (1900-2002) mu odepsala kladně, ovšem souhlas podmínila žádostí, aby tak nečinil v době, kdy bude ještě naživu. Seidler její podmínku respektoval.