Humprt Pum

Fajn film. První polovina baví. Zbytek je jen opakováním všech podobných komedií.

Vám všem, kteří jste téhle katastrofě dali více než 3 hvězdy říkám na rovinu: BĚŽTE DO HÁJE ! Proč? Protože kvůli vám jsem za tenhle brak vysolil 150 korun. V momentu, kdy se Jet-Li objeví ve dveřích a vyhrkne "Moje máma je děvka." jsem to již nevydržel a se smíchem odešel z kina. To přeci nemůžete myslet vážně? Kýč na kýči, jedna předvídatelná scéna za druhou, nudný Freeman, na maximum HRAJÍCÍ Jet-Li bez špetky přesvědčivosti, rádobymoudré ale plytké dialogy, rádobyzajímavá kamera, která ale používá nasvícení a atmošku vhodnou do akčních filmů 80. let. Jak by také z přísad ZUBOŽENÁ Z MRTVÝCH VSTÁVAJÍCÍ TROSKA + SLEPÝ MENTOR + MILÁ DÍVKA S ROVNÁTKY + PATETICKY ROZLADĚNÉ KLAVÍRY + GLADIÁTORSKÝ RING + JEDNOPLOŠNÍ PADOUŠI. Ta jedna hvězda je zasloužená. Je za spartakiádní rozcvičku báječně vyjukaného Jet-Li..

Vždy mám obrovskou radost, když můžu bez výčitek svědomí a bez mhouření očí dát 5 hvězd. A ještě větší radost mám, když mi film vydrží celou cestu tramvají a já můžu sledovat všechno kolem s blaženou neúčastí a pocitem vítězství "já to viděl, heč...". Jsem vděčný za to, že jsem si tenhle roztomilej snímek mohl vychutnat v kině MAT, kde se neprodává popcorn, kde lidi kašlou tlumeně, nesmějí se jako debilové, nemrskají před plátnem jazyky, nechrápou, a nediskutují o půlnoční show VyVolených. Režie lehounká jako pírko, scénář načechraný jako teplá peřina, herci tajemní a smutní jako samurajové za záclonou sněhových vloček. Námět i zpracování veskrze originální. Film "3-iron" dokazuje, že veškerá explicitní erotika, které je všude tolik, je zbytečná a smyslnost se dá vyjádřit s citem, bez vulgarity, bez sexuálních scén servírovaných "po lopatě". A to se týká nejen erotiky. Nic se tu nepřehrává. Herci jsou tlačení k zemi, grimasy a emocionální výlevy rozehrávající co největší počet svalů v obličeji nejsou na místě. Stačí oči. Ačkoli věta v epilogu "It´s hard to tell that the world we live in is either a reality or a dream" nutí člověka dívat se nakonec na příběh z určitého úhlu pohledu, přebírám si snímek po svém. Vnímám film jako příběh o tom, že když už se láska narodí, nemusí se nakecat spousty nesmyslů, nemusí se nic dokazovat a řešit, nemusí se rozebírat minulost. Právě minulost obou hlavních postav musela být bouřlivá a oba je poznamenala nejedním šrámem na duši. Přesto ani jednoho z milenců minulost toho druhého nezajímá. A nezajímá je ani budoucnost. Žijí současností a nacházejí v ní útočiště před časem, tím časem, který se obtiskl do bytů, které s takovou samozřejmostí a elegancí navštěvovali. Možná i tom je vlastně ta poslední věta. Ze všeho, co žijeme a budeme žít se stanou vzpomínky. A leckterá vzpomínka se pak stane snem, do kterého bychom se rádi vrátili.

Jestli jsou někdy chvíle, kdy děkuju za vynález zvaný "videopůjčovna", tak je to právě teď. Před chvílí jsem si mohl dovolit ten luxus vyrvat DVD "Buď v klidu" z kompu s vědomím, že jsem právě vyhodil z okna jen 50 korun. Řekl bych, že pajska za pohled na opálenej zadek Uma Thurman za to stojí. Nebejt ale toho zadku, rvu si zbytky vlasů i kvůli těm 50 korunám. Takový filmy se totiž nemají půjčovat za peníze, ale darovat za trest. Opravdu strašný. Režie katastrofální (vedení herců úplně mimo mísu). Scénář stupidní, rozvleklý, nudný, nevtipný, nepřekvapující, plytký jako odleželé želé. Na delší popis už opravdu nemám sílu. Ztráta času.

Průměrně dobrý film. Pokud vezmu jako kriterium to, že u podprůměrného filmu se nudím, tak u "Legendy z Dogtownu" jsem se sice nenudil, ale že bych měl na co vzpomínat, o tom nemůže být řeč. Dávám tedy lehce nadprůměrné 3 hvězdy. Vykreslení postav nejde do hloubky a bouřlivé období 70. let je vylíčeno vlažně. Jediné, co se mi líbilo byly tahy na bazény, ve kterých se partička proháněla na svých prkýnkách. Nevím, nakolik si herci byli podobní s reálnými předlohami, ale kdyby se v šatně ateliérů hodili do gala, vznikla by z nich atraktivní partička typu Backstreet Boys. Bylo skutečně nutné vybrat samé hezouny bez pořádné jiskry? V ani jednom z nich nebylo nic ďábelského, žádná pořádná energie, která by mohla rozdmýchat novou vlnu. Čím dál víc si během psaní těchto řádků uvědomuji, že mi film kromě pár příjemných záběrů a náhledu na historii skateu nedal takřka nic. Takže nakonec hodnocení ořezávám na 2 hvězdy.

Crash je filmem dusivých, palčivých a emocemi nabitých jednotlivostí, které v paměti zahnízdí na hodně dlouho. Přesto na Crash nebudu vzpomínat jako na velkofilm, kterému dám bez mrknutí oka 5 hvězd. Chybí mi originalita a chybí mi i hutná pointa, která by člověka donutila sedět chvíli s otevřenou pusou a dotěrným světýlkem "Aha" blikajícím na očním pozadí. Vidím jednotlivé momenty, které mi rozbušily srdce a donutily zapomenout na křoupání popcornu ze sedadel kolem. Výstřel slepým nábojem a výraz otce, který mísil beznaděj, výčitky, zlobu a otázku směrovanou k nebi. Scénu, kdy životem zklamaný policista vyprošťuje z hořícího vozu ženu, kterou o pár hodin dříve nemilosrdně ponížil. Úžasný propletenec osudů beru spíše jako negativum, protože mi příliš připomíná Magnolii či 21gramů. Zároveň ale uznávám, že postupné odhalování souvislostí bylo perfektně zvládnuté. Nakonec není vlastně v tomto ohledu vůbec co vyčítat, protože se tenhle styl vyprávění prostě stal jedním z možných způsobů, jak filmem sled událostí vylíčit a nemá tedy smysl neustále srovnávat. O něco víc mi vadí předvídatelnost a nedostatečný pocit zadostiučinění v momentu, kdy se vazby mezi postavami úplně odkryjí. Co se týče rasistického podtextu mnoha okamžiků v příběhu, myslím, že mohl scénárista mnohem víc přitrvrdit. Rasismus většiny filmových postav (ať už jen doutnající a skrytý, nebo probublávající na povrch) je skoro vždy nějak odůvodněný a pochopitelný. Neubráním se srovnání s Horem Pádem (jen proto, že jsem český film shodou okolností viděl pár dní před Crash). V "Horem Pádem" byl rasismus sice polopaticky podaný, ale o to přirozenější a reálnější. Každopádně je scénář Crash výborný. Jsem rád, že jsem se nedozvěděl předem o tom, že scénář psal tentýž scénárista jako k Million Dollar Baby, protože bych na Crash v tom případě vůbec nešel (ač se mnou mnozí nebudou souhlasit, Million Dollar Baby mi připadá jako stvořený pro udílení Oskarů - větší kýč jsem dlouho neviděl a sénář považuju za katastrofu - ale možná přeháním a scénář byl jen ubitý změkčilou režií jinak vynikajícího Eastwooda). Herecké výkony nebudu komentovat, protože v amerických filmech považuji perfektní herecký výkon za standart. Mnohem více v těchto případech záleží na režisérově vedení herců a to Haggis zvládnul na jedničku - dokázal z herců vyždímat hodně (dokonce i Sandra Bullock si zahrála - ale pan režisér jí jistě s uvážením nesvěřil přespříliš prostoru). Stejně jako v Magnolii a 21 gramech, je ústředním tématem Crash hřích. Prakticky každá z postav, až na výjimky, se s hříchem potýká, poznává se v něm, a nakonec nad ním i přemýšlí. Crash je výborný film.