Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (226)

plagát

Železný obor (1999) 

Moc krásný animovaný film. Roztomilý příběh o hodném megarobotovi. Hodně věcí nepřekvapí, ale za pár opravdových perliček to stojí. A hlavně za ten excelentní závěr!

plagát

Sladké zítřky (1997) 

Moc dobrý film. Film o vztazích a zásadách v zapadlém kanadském městečku. Film o tom, že věci úřední (právník) je nelehké míchat se záležitostmi ryze božskými (smrt). A také o tom, že nikdy nedokážeme úplně pochopit city a chování druhých, pokud jsme s nimi nežili celý život. Pro film jsou charakteristické zasněžené smutné kopce oblité krvavými červánky a teskná "twinpeaksovská" hudba. Režisér vypráví příběh chladně, s odstupem...ale přesto vám občas přeběhne mráz po zádech.

plagát

Za slnkom (2001) 

Jakou cenu má čest? Cenu lidského života? Stojí za ni umřít? Pokud může být poselství o cti někomu předáno, pak ano. Ale za cenu vyvraždění celé své rodiny...nikoli. Princip cti pak ztrácí smysl. A o tom možná tenhle film byl. Dal nám nahlédnout do myšlení lidí, kteří kromě své cti nemají nic jiného. Krásný film. Stává se z Brazílie filmová velmoc? Město Bohů je nezapomenutelné a V Žáru Slunce jakbysmet.

plagát

Pred súmrakom (2004) 

Totální orgie. Dokonalý film po všech stránkách. Konverzace bez jediného slova nazmar Každá věta má smysl. Vystřídá se několik témat a na všechny film odpovídá originálním nevtíravým způsobem. Dialog je sice tak dokonalý, že by asi ve skutečnosti ani nebyl možný, ale je zahraný tak lehce, že to člověku nepřijde. Woody může tiše závidět. Jeho upovídané (a brilantní) filmy jsou také plné jiskřících myšlenek, ale zároveň mají vždycky i x% balastu, který je tam právě proto, aby byly postavy přirozenější a jentak "žvatlaly". V Before Sunset žádný balast není a přesto je vše přirozené. Těch 80 minut vezme za srdce většinu diváků i proto, že se jedná o příběh pravdivý. Kdo z nás nemá v hrudním koši pohřbenou lásku, kterou při náhodném znovusetkání jen stěží krotí? Ošíváme se, snažíme se "o tom" nemluvit, a přece skoro v každé větě nezapomeneme vzpomínky oprášit nějákou bezděčnou narážkou. Film spěje nezadržitelně ke konci a vy se modlíte, aby to trvalo ještě o trochu déle. Atmosféra se zhutňuje, napětí narůstá a vše potom končí tak krásným momentem, že zustanete jen tupě zírat do titulků s přiblblým úsměvem na rtech a ušima plachtícíma v závěrečné melodii. Byli jste tam s nimi a oni byli s vámi ve vašich, tak podobných vzpomínkách. Dokonalá láska existuje - ta, které se nedá šance vyhořet. Většinou proti naší vůli. Before Sunset nemá jedinou chybu.

plagát

Match Point - Hra osudu (2005) 

Naivní, vykonstruovaný, fádní, zdlouhavý, herecky nepřekvapující kýč, který nezachrání ani božské rty Scarlett Johanssonové, ani celkem dobrý námět. Uňamcaný Allen si hraje na Felliniho a očividně tápe.

plagát

Dr. Divnoláska alebo Ako som sa naučil nerobiť si starosti a mať rád bombu (1964) 

Satira. Komedie. Totální absurdistán. Výborný Peter Sellers bravurně zvládá 3 zcela odlišné role z nichž role Dr. Divnolásky, kterému nekontrolovatelně heiluje pravačka, stojí opravdu za to. Nejvíc mě pobavil začátek filmu, kdy se jako prolog na plátně zobrazí oficiální prohlášení US Air Force, že jejich piloti jsou dobře trénovaní a bezpečnostní opatření by nic takového nikdy nedovolola, a potom na konci, kdy dojde k šílenému letu na atomové bombě. Jako titulkový bonbónek následuje sekvence nádherných nukleárních hříbků doprovázených americkým jazzem. Byl bych sice mnohem raději, kdyby se tak skvělý scénář nerealizoval jako černá crazykomedie, ale to je věc osobního vkusu. Kubrickovi důvěřuji, zatím mě nikdy nezklamal, a je mi jasné, že takové pojetí námětu a excelentního scénáře byl jeho záměr. 4 hvězdy tedy dávám, i když jsem nad filmem neslintal blahy.

plagát

Nepohodlný (2005) 

Fernando Meirelles je snad jediným současným režisérem, o kterém vůbec nepochybuju, že každý jeho další film bude špička, dokud nebude senilní, jako jednou my všichni. Po Městě Bohů další lahůdka. Už to není tak surové drama, ale přesto absolutní špička v žánru. Ničeho není přemíru. Vše je v rovnováze. Námět, scénář, režie, hudba, herci...obrazy se vpíjí do očí a mozek se může soustředit naplno, protože se nemusí v podvědomí strachovat o to, že by Meirelles snad něco v závěru posral. Uf. Jediné co samozřejmě autentickému prožitku nesvědčí jsou provaření američtí herci...jasně, hrají skvěle, špičkově...ale hrají. Je strašná škoda, že masy chodí na herce a ne na režiséry.

plagát

Walk the Line (2005) 

Hodně gut. Oproti Rayovi se můžeme porochnit ve velmi citlivě natočeném filmu na 1000x oprané téma. Ději ale na druhou stranu není vlastně co vyčítat, protože za ohranost tématu může vlastně život hudebních rebelů jako takový...život, který se díky muzice, úspěchu, drogám, lehkým děvám a prachům stane z velké části šablonou, ze které není úniku. Excelentní herecké výkony. Něco takového se jentak nevidí. Joaquinovi Phoenixovi byste uvěřili všechno a Reese Witherspoon je tak rozkošná, že se srdce tetelí.

plagát

Mariňák (2005) 

Není na co vzpomínat. Pár vtipných scén to nezachrání.