Micro41CZ

Celkem naivní po všech stránkách. Ale jako odpolední nenáročná podívaná obstojí. Dvě hvězdy dávám taky kvůli tomu, že je mi tahle práce blízká... :)

Geniální sarkasmus a ironie. A co je důležité, každá další epizoda neznamená pokles úrovně, seriál si svou kvalitativní laťku drží stále ve vysokých patrech. Mediální ikona Charlie je nebezpečná. Je totiž strašně nakažlivá.

...proč místo něčeho podobnýho nemůžou dávat třeba tvorbu amatérskejch filmařů nebo studentský filmy? Tohle nemá nic. Scénář, režii, střih, herce, kameru, vtip (což by se u "komedie" vcelku hodilo), prostě nic. Rozhodně stojí za zhlédnutí. Jako vzor splašek z kanálu. (Ale musim říct, že když sem to kdysi viděl jako dítě, vcelku mě to bavilo (tak na ***), ale řek bych, že taková cílová skupina nebyla původně v úmyslu... Takže pokud už vám bylo dvanáct nebo nejste fakt opilí, jen na vlastní nebezpečí...)

Nemám slov. Takhle si představuju film o hrdinovi. Člověk stojící v bezvýchodné situaci, kdy jako jediný pochybuje o vině obžalovaného, se postaví proti všem ostatním a díky své inteligenci, víře ve spravedlnost a lidskost bojuje za záchranu jeho života. Není důležité, byl nebo nebyl-li obžalovaný skutečně vinný, podstatnější byl přístup lidí, kteří ho soudili. Charaktery každého z dvanácti porotců. A právě mezi nimi se našlo tolik přetvářky, laxnosti na úkor lidského života a povrchnosti, až člověk jen nevěřícně kroutil hlavou. Zajímavé je, že ze začátku je film točen prakticky jako divadelní představení, kdy první záběr v místnosti trvá něco přes šest minut. Až pak dojde k prvnímu střihu (dále už je střihů mnohem více). I fakt, že se prakticky celý snímek odehrává v jedné místnosti, svým způsobem k divadlu odkazuje. K divadlu, kde k nejcennějším atributům patří právě herecké výkony. A ty zvládli protagonisté na výbornou! Není pochyb, Dvanáct rozhněvaných mužů se řadí k mým nejoblíbenějším filmům.

Svým způsobem mi to hodně připomínalo Spalovače mrtvol. Film o vnitřním světě hlavního hrdiny, který se jakožto loutka vprostřed zásadních politických zvratů nechá vláčet druhými a mění tak sám sebe (co se týče vnějšího chování), ale v podstatě zůstává stejný (svými touhami a cíli). Bravurní herecké představení Klause Marii Brandauera, který postavu Hendrika Hofgena vykreslil jakožto složitou osobnost, kterou nelze jednoznačně zaškatulkovat jako dobrou či zlou. Hendrik Hofgen podřídil svůj život touze po úspěchu a vše ostatní včetně sociálních vztahů tak podvolil právě tomu, aby si naplno vychutnával pocit slávy a obdivu, po kterém nejvíce toužil. Na jedné straně se poddal nacistické nadvládě, na straně druhé s nimi nikdy plně nesouhlasil (nebo se jí spíše vyhýbal) a snažil se pomoci bližním právě před její zhoubnou mocí. Sám byl raději nesvobodný, ale obdivovaný. Film Mefisto je především o něm. Donutí k přemýšlení – je plný dialogů a prokreslování charakterů – a – kupodivu – svým tempem neunavuje.

Děsivé. Ladislav Fuks je můj oblíbený spisovatel. Jsem rád, že můžu říct: Spalovač mrtvol je můj oblíbený český film. Ano, děsivé – a to především díky R. Hrušínskému, který dovedl novelovou postavu naprosto přesně a mrazivě drsně převést do filmu. Je to především příběh o jednom člověku a jeho vnitřním světě a jako takový je perfektní. Ani Menzel nebo Menšík ve vedlejších rolích nezaostávají a Spalovač mrtvol se tak řadí ke klenotům české kinematografie (a to i díky skvělé kameře, střihu a hudbě). Jó to když je dobrá předloha a ještě lepší herci (a celý štáb), jde to snadno. A výsledek je… …děsivý.

Povedená kriminálka. Kdo by řekl, že na námětu „ukradnou mi v tramvaji pistoli“ se dá postavit dvouhodinový film? Pravdou je, že některé scény by se daly výrazně prostříhat, ale svým způsobem mi tam vysloveně nevadily (cca desetiminutová pasáž, kdy hlavní hrdina bloumá všude po okolí a hledá dealera zbraní). Chvílemi trochu nezáživné, kdyby se to zkrátilo tak o dvacet minut, určitě by to nebylo na škodu. A spíše se mluví než jedná (což rozhodně neberte jako negativum). Co pozitivně překvapilo, bylo hlavní herecké duo a vůbec prokreslení charakterů hlavních hrdinů. Tak znovu: povedená kriminálka. 70%

Když jsem jako malý kluk viděl prvně Akta X (mohla to být tušim epizoda z druhé sezóny), polapila mě ta děsivě tajemná atmosféra, kdy se mohlo stát cokoliv. Mráz mi přecházel po zádech, a když nakonec mí oblíbení agenti všechno vyřešili (a třeba ani nevysvětlili), zůstal ve mně pocit "co když to takhle opravdu někdy bylo?" a "fíha, to bylo děsivý...". Během sledování nejnovějšího Akta X filmu jsem tento pocit do jisté míry postrádal (až na některé scény). Daleko spíš to byl lehce nadprůměrný thriller se stále oblíbenými agenty, který měl sice výborné tempo, dobré zpracování (zvláště kamera a hudba mi tam sedly), ale vytratil se ten pocit napínavého tajemna z paranormálních jevů. Abych nekřivdil: ten pocit tam do určité míry byl (nebo ho tam divák spíš chtěl mít?), ale zdaleko se nevyrovnal pocitu z (některých) seriálových epizod. Muldera a Scullyovou už asi navždy budu mít spojené především s tematikou mimozemšťanů a příběh na styl Frankensteina se tomu opravdu nevyrovná. I tak jsem rád, že Akta X stále žije a ve finále tomu s radostí dám tři hvězdičky a ještě plus k tomu. Vcelku jsem se bavil.

Není to nejlepší snímek všech dob (takový ani neexistuje), ale je to film, jenž umí vyčarovat v divácích emoce velmi působivě a hluboce, kde se nebudete nudit a který vám v hlavě ještě dlouho zůstane. Zvláštní je, že nemám nutkání si ho pustit znovu. Prošel mnou, zanechal ve mně výrazný smutný, melancholický pocit a odešel. A také velmi ilustrativně ukázal, co si má divák představit pod pojmem „dobrý člověk“. Byl to silný zážitek, ano, ano…

Když v mysli konfrontuju současné megalomanské rozpočty filmů spojené s takřka neomezenými možnostmi moderní filmové éry (počínaje technikou, pokračuje přes zázemí, lidské zdroje, organizaci a konče tím, jaký kus ušli ti před nimi a co tedy oni nemusí objevovat), mám nutkání pousmívat se nad současnými „velkofilmy“. Dvacátá léta? Ty se s tím dají dost dobře poměřovat! Koho by napadlo, že i v této době dovede člověk natočit velkofilm? A to prosím s velkým V! Možnosti této a předešlé doby jsou přitom naprosto jinde… // Klasický příběh rozdílů horních deseti tisíc a spodních několika milionů v sci-fi podobě, za kterou by se nemuseli stydět ani filmaři dnešních dní. Speciální efekty na takové úrovni vyrazí dech, davové scény jsou bezvadné a model města budoucnosti? Několikapatrové dálnice, mrakodrapy a letadla? Srovnám-li ho například s podobným městem z Pátého elementu (tedy filmem, který vznikl cca o sedmdesát let později), městem vytvořeným počítačem a týmem expertních grafiků, rozdíl vidím tak maximálně v tom (s nadsázkou), že ten z dvacátých let je černobílý. Klobouk dolů, nebojím se říct: revoluce! // Samotný příběh se v prvních dvou třetinách hezky zauzluje (pravda, občas trochu nudně a zdlouhavě), aby v té poslední – počínaje pobouřeným vtrhnutím spodní vrstvy mezi tu horní – nabral na otáčkách, a aby diváka přinutil k pozornosti. Rychlé střihy, adrenalinová hudba a variace emocí vytváří koktejl, který zachutná. Herecké výkony jsou trochu naivní, ale stále jsme v oněch dvacátých létech, takže se jim to zazlívat nedá. // A aspekt filmu, v němž „lidé z kanálů“ ničí nedobré buržoazní stroje? Jako bych cítil, kde se Matrix nechal inspirovat. Věty typu "Kdo je živou potravou pro stroje v Metropoli-?!", "Kdo promazává stroje svou vlastní krví-?!", "Kdo krmí stroje svým vlastním masem--?!" by se daly skoro přesně navléct na myšlenku, se kterou si pohrává sc-fi trilogie bratrů Wachowskich: stroje si jakožto pohon vzali lidské tělo. A to nepočítám samotný prvek, že město strojů v Matrixu se stejně jako tady nacházelo nad zemí a město lidí pod zemí. A když jsem v Metropoli slyšel věty "Nechejte stroje vyhladovět, vy blázni-! Nechejte je zemřít-!!", analogie s vypálením nebe kvůli „vybití – vyhladovění – strojů“ mi vytanula jedna radost. Ale to jen tak pro zajímavost subjektivní postřeh. // Verdikt je vcelku jasný. 5*, ovšem chvíli jsem si říkal, jestli nemám za první dvě třetiny filmu tu jednu ubrat. Přece jenom – rozhodně by šla zdynamičtit, prostříhat atd. Ale faktem také je, že se na to koukám očima člověka, který vyrůstal během posledních několika desítek let a ne někoho, kdo točil filmy v době, kdy i moje prababička byla ještě mladé sličné děvče :) To bych chtěl po panu Langovi asi moc revoluční schopnosti. I tak se mu to nadmíru povedlo. Mimochodem, nedávno byla nalezena původní rozšířená verze filmu. Údajně se jedná o scény, jež snímek vybrousí ještě k většímu úžasu a doplní tak hluchá místa, která se v současné podo