Beckett51

Za božský cameo Hugh Jackmana a skvělýho Lancelota jsem chtěl dát o hvězdu navíc, ale ani tak bohužel nemůžu, protože i přes tyhle dva klady je to strašná vyvařenina. Škoda.

Scénář je většinou sice strašná srajda, ale i tak je to poměrně originální neskutečně zábavná Titánovka se skvěle napsaným a zahraným Horem, božím Rushem v roli boha slunce, jako vždy fantastickým a charismatickým Butlerem a parádníma nápadovýma třešněma.

Opus magnum tuzemské kinematografie. Rudolf Hrušínský ve své nejlepší a nejmrazivější roli, mistrovská hudba Zdeňka Lišky, neskutečně působivá kamera a myšlenka tak hluboká a úzkostná, že si ani nedokážu představit, co se muselo Ladislavu Fuksovi v hlavě dít, když toto dílo psal. Nevzpomínám si, že by na mě někdy nějaký český / československý film takhle zapůsobil a nevzpomínám si, že bych některý český / československý film takhle dlouho rozdýchával ..... " Všechny je spasím. Celý svět...."

Skorsýzi byl odjakživa fanoušek kvalitní hudby a naštěstí byl natolik odhodlaný přivlastnit si tuto scénu ke svému oboru a dát tak vznik geniálním dílům. Poslední valčík není výjimka. Snad jen nevyvážený poměr zvuku mi trochu vadil -v konverzačních scénách ze "zákulisí" velice tiché, někdy nebylo ani rozumět a naopak koncertní scény dost hlasité (což mi nevadilo, samo), ale mimo to si nemám naco stěžovat.

" Wherever you are, thanks for your love...Alex."

Dokonalost. Nejpreciznější dialogy, co jsem viděl za hooodně dlouhou dobu (to napětí mezi nima je neskutečný), dokonale zasazená a vygradovaná hudba, skvělá režie, mistrovský herecký výkony a v závěru Shelter From The Storm. Jedno z největších překvapení roku.

Těžce sledovatelné a extrémně dlouhé experimentální bludiště jednoho z nejgeniálnějších básníků a hudebníků všech dob. Dylan zpívá, Dylan hraje na kytaru, Dylan hraje na harmoniku, Dylan se směje, Dylan miluje, Dylan filozofuje, Dylan dumá, Dylan jezdí na koni, Dylan shání trávu a to všechno a mnohem víc proložené jistým dějem, který nemá děj (?) a působí spíše jako jakýsi odkaz na to, co se Bobovi děje v hlavě a jak se mu to míchá s realitou. Alespoň tak to působilo na mě. Každopádně koncertové scény samozřejmě naprosto famózní (Tangled Up In Blue a One More Cup Of Coffee jsou absolutní šperky) a potěšila i skvělá Diamonds And Rust od Joan Baez. Této stránce nemám tedy co vytknout (ikdyž tvoří sotva jen polovinu filmu). Té druhé (experimentální a filozoficko-romantické) bych vytknul jenom to, že v mnoha scénách se zdá naprosto nezajímavá a divák si říká "Proč to tam kurva je?".... ale hádám, že to byl účel, všichni (fanoušci) vědí, že je to složitá osoba, co ráda trollí. Nicméně po tomto skvostu jsem si opět utvrdil, že Dylan je opravdu spektakulární osobnost a jediný, kdo plně jeho myšlení pochopí, bude jen on sám (pokud vůbec).

Konečně zase horor, ve kterým jde hlavně o postupně gradovanou atmosféru a herce nikoliv o krev a lekačky.

Mám pocit, že se z toho dalo vytřískat mnohem víc. Nicméně i tak spokojenost a lepší tři si to určitě zaslouží už jenom kvůli atmosféře a námětu.

Kunda. Astratta. Montosse. Canda.