MikeZ

Páreček německých hipsterů koupí starý americký školní autobus, přestaví si ho na stylový byteček (motivační citáty na zdi included) a vyrazí se svým psem na roadtrip za štěstím od Kanady na jih. Při své cestě zjistí, že #travelingislife, "štěstí je nejlepší sdílené", a že jejich Bernský salašnický překvapivě v horku kolabuje. Takže závěrečné poselství rychle změní na "všude dobře, doma nejlíp" a v Mexiku to zabalí. Nefunguje to jako cestopisný dokument a už vůbec ne jako nějaká introspekce, kterou by název naznačoval. Z názvu je teda akorát prázdná fráze, což by se dalo použít jako definice celého filmu - plno líbivých obrázků a hudby, ale pod povrchem nic (to platí pro obsah i pro protagonisty). Takový Tumblr: The Movie. 4/10

Morganovy meta sebeparodické scénáře jsou momentálně jediná verze Akt X, která je schopna plnohodnotně přežít v současnosti. A paradoxně taky nejvíc působí jako staré dobré exfajls. Na rozdíl od těch Carterových tragických pokusů o aktuálnost ("Hej, fakt nepatříme do starého železa, máme mobily a víme, co jsou sociální sítě... A tak... Kámo."), které působí jako skeč od SNL. A dokonce tu ani Duchovny s Anderson konečně nevypadají, že se chtějí zabít!

Uměle vyvolané konflikty: The Movie.

Skvělý Bernthal nakonec neválčí ani tak se zločinem, jako spíš s klasickými neduhy netflixovských komiksáren: přemršteným počtem dílů, dějových linek a postav. Jsem ten poslední, kdo by si stěžoval, že chtějí komiksy říct "něco víc", ale tady to sociální drama tristně přehlušuje punisherovské jatka, kvůli kterým jsme - ruku na srdce - všichni přišli. Ale když už se to (asi dvakrát třikrát) řeže, tak aspoň vydatně, to zase jo. Příště bych radši viděl něco brakovějšího, klidně epizodickou formou, než tohle nekonečně tlachání v kanclech o vládních spiknutích a kontemplování nad osudy válečných veteránů. 6/10

Kéž by Snyder do konce života už jenom pobíhal po studiových backlotech a natáčel ajfounem kapry v kýblech a ženské s bouchačkama! Režírování bezvýznamných kraťasů na YouTube mu sedne.

Ritchieho agresivní režie mě málem přesvědčila, že by mě tahle ohraná báchorka měla zajímat. Málem. 6/10

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel meets Memento. Už jsem chtěl Egoyana chválit, jak elegantně balancuje mezi absurditou a vážným revenge dramatem. A pak přišel závěrečný zvrat, se kterým to definitivně sklouzlo k parodii. 6/10

Naivní školáček Oliver Stone zbožně poslouchá vyprávění hodného strýčka Vladimira Vladimiroviče. Nedík.

Kdyby Fede Alvarez točil dokumenty, vypadalo by to nějak takhle. Nervák jak prase.

Nepamatuji si, kdy naposledy jsem nějaký film takhle miloval. 10/10