WScully

Nehostinné prostředí vnitřního života každého z nás oživil Bergman v tomto romanticky laděném dramatu, kde na každé z postav leží tíha traumatu, ať zřetelného či nezřetelného. Všechny spojuje zbídačený stav vlastní duše, někdy proto, aby se ony nehmotné části našich bytostí spojily pro okamžiky odvahy a následné radosti z ní, jindy proto, aby způsobovaly ještě větší bolest jiným duším i sobě samým, až dochází k hořce komickým tragédiím. Symbolismus a surrealistická vize Ingmara Bergmana je patrná v klíčových scénách, záměrně nesouvisející scéna grotesky a velice působivě zobrazený les lidí korespondují s temnotou a strachem sídlícím v duši nejen hlavních hrdinů. 100%

Jim Carrey v další ze svých skvělých rolí ve scénáristicky svěžím a svižném filmu. O tom, že hlavní představitel opravdu hrát umí, jsme se přesvědčili již ve snímcích jako např. Man on the Moon, Majestic a Truman Show, přičemž zde Carrey vytvořil opět poněkud odlišnou postavu než v jakémkoliv snímku předešlém. Carreyho Bruce Nolan je velmi impulsivní, cholerický a věčně nespokojený remcal, který si však ve skutečnosti nežije špatně životem reportéra kuriozit v živých vstupech do zpráv, navíc má příjemně starostlivou přítelkyni. Nic z toho tomuto na pohled vypadajícímu nevraživci nestačí. Jeho nespokojenost ho zavádí až do patologicky vyhrocených neuróz, ze kterých se však vyléčí díky svému daru-nedaru od Boha, čímž ukáže v samotném závěru svou skutečnou tvář, kdy se pod slupkou tohoto zdánlivého sobce ukrývá opravdový citlivý a zranitelný muž. Postava jak vystřižená ze života. Je to především zásluhou právě Carreyho a vedle něj až lidsky představeného Boha Morganem Freemanem, že film v sobě obsahuje inteligenci a jiskru. Komedie bláznivá, ale nikoliv bezduchá. Škoda pouze toho tak typického patosu a nepřekvapivého závěru. Silné čtyři hvězdy.

Nejsilnější zážitek celého filmu je bezpochyby začátek. Nehostinné prostředí mrazivé Aljašky a následná třicet dní dlouhá noc navnazuje na napínavý a tajuplný děj. To, co se odehrává dále, je velice svižný děj, avšak ubírá na tajemnosti čím dál víc. Tam, kde by film měl nabírat na atmosféře, nezafunguje žádná lekací scéna, nenastane žádné překvapení, žádný scénáristický posun se nekoná, přičemž vše spěje alespoň k trochu překvapivému závěru. Žádné zklamání díky skromným očekáváním. Silnější tři hvězdy.

Pohádkové dobrodružství, které není nikterak složité, avšak zajímavé z hlediska vývoje jednotlivých postav. To, co mi často chybí na fantasy dobrodružstvích tohoto typu je inteligentní propojování vztahů mezi postavami. V Prince of Persia jsem byl ale příjemně překvapen tím, kolik prostoru získali hlavní hrdinové právě ve vztazích k sobě samým. Jistě, najdeme zde řadu otřepaných klišé, avšak film naštěstí nenabízí tupost a povrchnost příbuzných snímků, čehož jsem se před shlédnutím bál. Byl jsem však zklamaný z jednotlivých scén využívajících vizuální efekty, kde divák očekává pořádné orgie - ať se jedná o velké bitvy, souboje či závěrečnou mega scénu. Tyto scény dost matou, jsou mnohdy chaotické a divák nerozpozná kdo je kdo, co kdo provedl, čí je která ruka, noha, meč... Celkově jsem byl však příjemně překvapen, proto slabší čtyři hvězdy.

Syrové drama, které vyniká paradoxně svým "špinavým" stylem vyprávění. Hlavní hrdina je od začátku trochu mimo, je plný depresí ze své samoty a z nedostatku peněz. Je to právě ona depresemi následně způsobená sžíravá nuda, která za pomoci náhody spustí řetězec událostí, na které hlavní hrdina asi už nikdy nezapomene... Geniálním tahem režiséra Nolana je právě ona banalita rozehrávající nečistou hru, dalším geniálním tahem je černobílý obraz a usekávané roviny filmu jednoduchým střihem. Divák se dokáže přesně orientovat v tom, do jaké roviny příběhu se děj posouvá. Dalším plusem příběhu jsou brilantní dialogy. Méně známí herci si s dialogy dokáží pohrát bez chyby, celý snímek lze charakterizovat výraznou chemií mezi hlavními hrdiny. Nedivím se, že po tomto snímku se Nolanovi otevřely velké příležitosti... Ani jeden slabý moment. 100%

Krátkometrážní Doodlebug je tříminutová sonda do duše podivína, který chce mermomocí zabít své vlastní Já... Takový krátký snímek a jaké to přineslo zamyšlení. Nolan poukazuje na stále častější jev u lidí. Autodestrukce jako filmový námět a sugestivní útok na diváka zároveň činí Doodlebug geniálním patologickým dílem.

Filosofická ''road movie" na téma člověk a jeho štěstí tam, kde je ho potřeba nejvíce - v duši. Hlavním hrdinou je starý muž uvědomující si své fundamentální problémy díky snům, vzpomínkám a lidem provázejících ho na jeho cestě. Za jeden jediný den dokáže starý doktor vstřebat tolik moudrosti, kterou nedokázal nabýt za celý život. V jednom jediném dni si uvědomuje vše, co stálo v cestě jeho duševnímu klidu, vyrovnanosti, dokáže přicházet na to, co bylo špatně, co je potřeba na svá stará unavená kolena vytvářet, jak se chovat, co komu činit a jakou cestou dojít k pravému smyslu svého života. Bergman prostě umí psát, vyprávět, točit. Je to filosof filmu. Pro milovníky surrealismu je zde připraveno hned pár úvodních minut starcova snu... 100%

Manifest existencialismu, kde každé slovo, každý pohled, každý záběr a celkové pojetí hudby reprezentuje tento styl filosofie. Film, který bude rozhodně bližší divákovi alespoň laicky znalého střípků z díla Martina Heideggera a "spol"... Divákům neznalým alespoň prvků existencialismu a jeho představitelů film zřejmě mnoho neřekne, ba je podle mého názoru dokonce bude i nudit. Nehodlám tu vypisovat vše, co činí film silným a naprosto jedinečným opusem, to totiž vše již bylo mnohokrát řečeno a napsáno. Chtěl bych pouze doporučit těm, kteří byli ze snímku zmateni, vyhledat si vlastnoručně jádro celé problematiky odehrávající se po celý čas příběhu, což udělají nejsnáze, když si otevřou nějakou knihu existencialismu. Co bych rád dodal je to, že temnota je "osvětlena" již na téměř samotném počátku filmu, kdy se poprvé setkáváme s Jofem. Jof totiž zahlédne Pannu Marii s Jezuletem, což v nás může v závěru filmu vyvolat naději, že Bůh přecejen existuje, že smrt nepředstavuje jen bezednou nicotu. Přesněji řečeno představuje, avšak pouze ve své působnosti na poli nutnosti konce materiálního života. Odvažuji se tvrdit, že jsem tento skvělý kousek opravdu pochopil ihned napoprvé. 100%

Příjemné překvapení s určitou myšlenkou. Postavy jsou na vyvražďovačku vcelku dobře vykreslené, nejedná se pouze o tupé nemyslící a hystericky jednající stádo mladistvých, které je napadeno vrahem bez motivu. Občas se sice postavy zachovají nelogicky, to lze filmu vyčítat, avšak v celé své podstatě si film udržuje napětí, nechybí určitá sugestivní výpověď o sociální skupině těch nejtěžších mladistvých delikventů a funguje dostatečné působení na diváka, který si během filmu dokáže vcelku přehledně vybudovat objektivní nadhled a zamyšlení se nad počínáním hlavního naháněče. Není to dokonalý film, ale už i jenom kvůli té tajemné přírodě stojí za to aspoň na jedno pokoukání.

Temná a tíživá pilotní epizoda pozdějšího seriálového kultu. Pilotní epizoda je jednou z nejlepších epizod seriálu právě pro svou tíživou a temnou atmosféru, pro prvotní seznámení s později velmi populárními seriálovými hrdiny a pro svůj zápal nalézt pravdu, která je tam venku. Již pilotní epizoda poukazuje na směr, kterým se The X-Files budou ubírat, nebude se totiž jednat o detektivku opředenou mysteriosním oparem, která však má čistě vědecké vysvětlení, nýbrž o skutečné řešení případů odehrávajících se mezi nebem a zemí... Povinnost pro každého, kdo jen trochu pochybuje o pravdě, která je nám servírována každý den médii... Navíc si divák užije výtečně vygradovanou atmosféru strachu s výbornými hlavními představiteli. Samé superlativy.