Alojs

Společně s "Mým sousedem zabijákem" nejblíbenější komedie roku 2000. Člověk se u ní sice nerozřeže na plátky, ale i ten decentní, černou barvou chycený humor plně dostačuje. Ku prospěchu věci je toporně nejistý výkon Bena Stillera. Totéž platí o důvěrně známých šklebech Roberta De Nira. Něco mezi 3* a 4*. Půjdu výše, neb opakované projekce snímku neuškodily. A že jich už bylo...

Prapodivná kombinace bizarní komedie a ještě bizarnějšího hororu. Carrey je fajn (byť v nezvykle gumové poloze), Roderick taky, ale ta story a film jako takový... dodnes jsem nepochopil proč. Rád bych poznal mozkovnu autora námětu :)

Navzdory ohlasům a všem doporučením ("To musíš vidět, je to nekompromisní jízda!"), naplnila se má očekávání přibližně z půlky. Dějově předvídatelné (přestože ne tak silně jako v případě pokračování, která už jen velkozávodně vyvařují), herecky průměrné a režijně obstojné. Nejpromakanější jsou samozřejmě jednotlivá úmrtí a hustá startovačka v letadle. Rozehrané je to pěkně, ale následně vše zabíjí monotónní postup (v rámci vyvražďovacího pseudohororu nijak neznámý). Jednička obstává jako prvá, dvojka potírá šablonovitost nekompromisními škrty a trojka - to je už těžká šeď. Nemám jediný důvod, proč se těšit na čtyřku. Nezlomí mě ani hezké plakáty, ani jakkoli drsné trailery.

Příjemné, byť ve své podstatě středověké (alespoň taťka Sam Neill se takto jeví). Ústřední duo je potěšující a neotřelé (Kirsten Dunst ze sebe stírá Spide-Manovu MJ a nutno dodat - bez obtíží), průběh očekávaný a závěr předem nalajnovaný. Zamrzí tak jedno - podivně nasnímané scény z kurtu. Těžko říci, je-li to způsobeno tradiční/počítačovou technologií, ale takhle... působí vcelku směšně. Naštěstí se tento defekt dostavuje v žánru romantické komedie. Jednat se o životopisné drama, asi bych nedokoukal.

Olivera Stonea nemusím konzumovat každý den, leč na Wall Street se podívám pokaždé, když mi zkříží zrak při přepínání jednotlivých televizních stanic. Jak jsem napsal u minulého komentáře, mám pro devadesátá a osmdesátá léta slabost. Vynikající Douglas, vynikající Sheen (škoda jej, kariéru měl nastartovanou slibně) a solidně zahraná story - s poněkud očekávaným zadostiučiněním v závěru.

Mám pro toto filmové období slabost. Filmy vznikaly tradičními trikovými technologiemi, točilo se pomaleji, se správně investovaným srdcem a tomu všemu nechyběla potřebná nadsázka a humor. Samozřejmě, co se týče žánru dobrodružných filmů. Honba za diamantem je toho důkazem. Přestože Indiana Jones zapáchá více, než je možná zdrávo, přestože už dvojka není tolik povedená.... Mistr za kamerou, zkušení borci před ní a ideální filmík na jakékoli období. Bez ohledu na počet zhlédnutí :)

Miluju tenhle plácek na hraní, nepohrdnu lvy (ke kterým chovám nesmírný respekt), ani ústředním hereckým duem. Lovci lvů jsou zdařilým žánrovým mišmašem. Trocha té romantiky, trocha toho dramatu, špetka akce... Byť celkově trochu nevyrovnané, na ty čtyři hvězdy to vyjde. Rozhodně se jedná o nadprůměr. Obzvlášť ve filmografii Vala Kilmera.

Dodnes mě mrzí ten konec. Vše zbylé zvládl Danny na výbornou. Když pominu až příliš hlasité promlouvání do duše (co je a není správné prostřednictvím vypravěče), zůstane nám na talíři výborný herecký koncert, skvělé dějové naschvály a desítky kultovních hlášek (za všechny: "Pochcal jsem rybu."). Bez diskuse za pět.

Mám rád Finchera, mistra filmové depky, ale na jeho Hru jsem nastoupil pouze jednou nohou. Vizuální stránka mi sedla jako zadek na nočník, Douglas jakbysmet, ale děj... ten jsem, bohužel, prokoukl hned na startu. Závěrečný rádoby šok mě tak nechal absolutně chladným, navíc se dostavil i vnitřní komentář: "Ale ne, já to tušil, proč zrovna takhle..." Společně s Úkrytem (který je postižen jiným problémem - klišoidním pletkami v závěru) nejslabší filmy mistra Tesaře. Na jeho poměry samozřejmě (na jeho jinak velice vysoké poměry).

Nejsem si jist označením "nejlepší film roku" (to bych si musel Traffic dopřát podruhé, což mě však neláká). Herci jsou výborní, zápletka aktuální a sugestivně prostíraná... Přesto jsem v závěru vyhlížel polohu ručiček na hodinkách. Možná to bylo mým tehdejším rozpoložením, možná tvůrčí přepáleností (co se délky týče), těch osmdesát však pustím.