SOLOM.

S pekelnými mocnostmi /služebníky by se dohody uzavírat neměly, o tom jsme se měli šanci přesvědčit již ve spoustě filmů, nicméně ani hrdina tohoto nepříliš známého kousku si prostě nemohl pomoci. Ruku na srdce - kdo z nás by dokázal odolat? Filmů s podobným tématem existuje celá řada a většina z nich jede podle předem napsaných osnov, takže si buďte jistí, že ani zde se nedočkáme zrovna dvakrát originální podívané. To by mi však ani tolik nevadilo, protože tvůrcům se podařilo navodit jakžtakž slušnou atmosféru (místy), dojde i na několik vcelku zajímavých scén, ovšem úplný závěr se jim vůbec nepovedl a zkazil mi celkový dojem.    Zaujala mě historie samotných holí, bohužel s ní neuměl scénárista moc pracovat. Takže si musíme vystačit jen s kresleným příběhem a nacistickým úvodem (na úplném začátku), no a posléze i céčkovými digitálními efekty. Nejen v podobě krvavých scén, ale i šklebícím se démonem. Mrtvých by se tu pár našlo, ale polovina z nich je zabita mimo záběr kamer, takže i v tomto ohledu budeme dost ochuzeni. On samotný film neoplýval moc velkým rozpočtem (2,400,000 dolarů), to je rovněž potřeba zmínit. Nechybí ani trocha té erotiky (nahoty) – jak Chandra West tak Sandra Steier byly v době natáčení docela pohledné – což jistě ocení hlavně pánové.    Ústřední dvojice Edward Furlong i Michael Madsen během své kariéry rozhodně natočili mnohem lepší filmy a předvedli lepší herecké výkony, na to jsme si u nich však v posledních letech už dávno zvykli. Tady to z jejich pohledu byla hodně průměrná kvalita, ale nic za co bych je musel nějak moc hanit.

Tentokrát padla volba na další televizní kousek s prvky duchařiny, který se tu a tam objeví na nějaké naší televizní stanici. Tuctová podívaná příliš originální zápletky nenabídne, nicméně si nemyslím, že by šlo o vyloženě špatný film. Jeho tvůrci se však až příliš křečovitě drželi zaběhlých kolejí a již xkrát viděného klišé, takže je dost pravděpodobné, že se u sledování filmu bude většina lidí spíše nudit. V některých pasážích určitě! Tempo příběhu totiž dost připomíná jízdu na horské dráze.   Na jedné straně se nás tvůrci snaží nalákat na imaginárního přítele, který se na sebe snaží upozornit a postupně přidává na intenzitě, na druhé straně tu máme odkrývání smutné minulosti jak dívky, tak samotných rodičů, no a na té třetí bohužel ne moc často záživnou atmosféru a malou porci napětí. Vždy šlo jen o takové malé záblesky atraktivity (leč neoriginální – viz koupelna a pára, agresivní pes, nepořádek v kuchyni), ale nějakého pořádného „psycho teroru“ se tu nedočkáme ani omylem.    Na Španěly popravdě trochu slabota. Co se hereckých výkonů týče, tak to sice rovněž nebyla žádná velká sláva, ale ani vyložená katastrofa. Celé mi to přišlo jako takový neškodný duchařský film pro náctileté, který sice neurazí, ale ve finále vám toho vlastně ani moc nenabídne. Bát se u něj určitě nebudete, snaha o emoce v závěru se sice dostavila, bohužel mě to nějak extra neoslovilo. Nejvíc se na tom všem vyřádil architekt samotného domu, protože takový bych nechtěl ani zadarmo…

Další televizní kousek z kanadské produkce, který se hororového žánru týká jen opravdu okrajově. Spíše bych ho označil za mysteriózní drama s prvky nadpřirozena. Smůlou je, že ani zde nám není nabídnuta bůhvíjak originální a zajímavá zápletka. Pár pozitiv bych na ní našel, ale to s čím přišla scénáristka, se režisérovi prostě nepodařilo předvést před kamerou tak, jak by bylo potřeba. Zvláště pak tak, aby to bylo zajímavé pro samotného diváka.    Propojují se zde dvě časové linky – přítomnost a vzpomínkové scény z minulosti, které v samotném závěru odhalí, co se tehdy na škole skutečně stalo. Postupně nám jsou podsunuty nejrůznější indicie a především se snažili diváka udržet v nejistotě, zda má nová studentka skutečně něco společného s mrtvou Jane (jde o její reinkarnaci, či snad měla mladá dívka nějaké tajemství, o kterém nikdo nevěděl?), nebo si jen psychika pohrává se samotnou Courtney, kterou tíží svědomí?    V několika okamžicích se dostaví i docela zajímavá atmosféra, ale povětšinu času se bude divák spíše trochu nudit. Nepomohl tomu ani nějak oslnivý způsob natáčení (kamera, střih), ani samotné herecké výkony většiny zúčastněných. I z toho důvodu hodnotím tento film spíše jako podprůměrnou televizní podívanou na víkendové odpoledne, která vám za krátko prostě vyšumí z paměti.

Včera večer jsem na tento dokument narazil zcela náhodou, zrovna když začínal a jelikož některé písničky Marie Rottrové mám docela rád, podíval jsem se na něj. Musím uznat, že patří mezi nejlepší československé/české zpěvačky, v mládí byla vážně pěkná ženská a dozvěděl jsem se i dost zajímavých informací z jejího života. Její „zpověď“ o tom jak jí mrzí, že věnovala víc času své kariéře a koncertům – než rodině/dětem, ale přesto toho nelituje, povypráví nám zážitky z dětství, ze života, ukáže fotky, navštívíme s ní pár známých míst (nejen rozhlas, ale i Ostravu a okolí, atd..), mrkeneme na staré klipy, vystoupení, zjistíme, jak to s ní bylo za komunistů a jak nesnášela Sovětskou píseň, že ráda pěstuje s manželem kvítka, její otec nosil pivo a jídlo Leoši Janáčkovi, že byl o mnoho let starší než její matka, atd…

Tento televizní film připomíná spíše příběh ze seriálu Věřte nevěřte, než aby se jednalo o čistokrevný horor. To je potřeba zmínit hned v úvodu. O tento žánr se lehce otírá jen díky duchařské vložce a samotné rodinné kletbě. Navíc trvá docela dlouho, než se v něm začne dík něco skutečně nadpřirozeného. Zpočátku to totiž spíše vypadá na kombinaci dramatu a krimi. Nechybí trocha romantiky, dojde k pár podivných okolnostem, přichází oprava domu a teprve s nálezem starého deníku, se začne pátrat v minulosti manželových předků a samozřejmě nesmí chybět ani téma otroctví.    Atmosféra tak v první polovině (kromě úvodu) moc záživná vskutku nebyla. No ne že později by tvůrci rozpoutali jakési „nadpřirozené dusno“, ale já se třeba u tohoto filmu ani moc nenudil. Prostředí bylo pěkné, hlavní herečka taky (Lindsay Price je pohledná ženská a předvedla i docela slušný herecký výkon), linka s otroky a zakázanou láskou však mohla nabídnout více zajímavých vzpomínkových scén. Dost se tu však tvůrci drželi při zemi. Inu dalo se z toho vytěžit rozhodně více.    Tajemství rodinného sídla se tak nikdy nestane žádnou peckou a mnohým brzy vyšumí zakrátko z paměti. Vyloženě špatné to není, ale ani nic extra záživného. Musím souhlasit, že jde o podprůměrný televizní film na víkendové odpoledne, když venku prší a vy nemáte doma zrovna do ničeho jiného „píchnout“. Existuje totiž celá řada mnohem lepších filmů o strašidelných domech nebo rodinných kletbách. 30%

Přiznám se, že samotný námět mě docela zaujal, stejně jako herecké obsazení. Bohužel se z toho vyklubala jen další podprůměrná akční upířina s nepříliš kvalitními speciálními efekty, chabou atmosférou a minimem zajímavých scén. Největším lákadlem pro mne bylo jméno Danny Dyer (už jsem viděl pár kousků, v nichž hrál a vždy mě svými výkony zaujal), jenomže tady dostal jen malý bezvýznamný štěk v samotném závěru. Takže v tomto ohledu obrovské zklamání. Takže jsem si musel vystačit se zbytkem osazenstva v čele se Stevenem Berkoffem, Billym Murraym, Dexterem Fletcherem nebo Janet Montgomery.    Akčních scén (soubojů) tu bylo docela dost, jenomže díky neschopnosti tvůrců, ne moc velkému rozpočtu a mrzkým trikům, se žádné galapředstavení nekonalo. Nevím, ale asi se moc nedívali na jiné filmy o upírech, protože když už někdo upíra probodl kůlem do srdce či byli doslova pokropeni svěcenou vodou – téměř nic se nestalo (jen se svezli k zemi, žádné rozprsknutí, shoření, no prostě nic). Navíc tu většina z nich ani moc nesála krev, ale začala trhat a následně okusovat lidské údy – to jako fakt? Jen jsem nevěřícně hleděl a neustále si říkal, že si snad dělají prdel…   Nezachránilo to ani několik pěkných bab v podobě striptérek (stejně žádná nahota nebyla), ani nelítostná upírka Jennifer Matter. Párkrát jsem se přistihl, jak zoufale pokukuji po časomíře a doufám, že tohle upíří utrpení už skončí. Ke konci filmu se to ale trošku zlepšilo. Přišel sice chaotický masakr obou znepřátelených skupin, ale jistá pachuť nechutenství i tak zůstala. Doporučovat vám tento film určitě nebudu. Já si tak můžu odškrtnout další položku ze své sbírky, ale znovu se už k tomuto filmu nejspíš nikdy nevrátím. Není jediný důvod.  ----PS: zdejší obsah je špatný a nepravdivý. Majitel klubu je bývalý boxer a gangster a je to právě on, kdo si ho chce vzít zpátky od upírů z Rumunska...

David DeCoteau patřil ve svých začátcích mezi vcelku slušné režiséry a natočil několik docela dobrých filmů (nejen hororů). Jenomže později „přešel na druhou stranu“ a začal točit jednu levnou a nezáživnou sračku za druhou. Měl jsem tu čest vidět několik céčkových braků s homosexuální tématikou, kde se v jeho „slasherech“ stále častěji objevovali hošani v hedvábných slipech a fandové hororového žánru se museli spokojit s několika lacinými triky a špetkou brutality na úkor polonahých namakaných borců a nezáživného scénáře.    A tady tomu bohužel nebylo jinak – tedy hlavně co se scénáře a mizerné kvality týče. Rovnou zapomeňte na nějakou podobnost se známým pohádkovým příběhem. Scénáristka Barbara Kymlicka si musela dát nějaký opravdu špatný „matroš“, protože zplodit takový paskvil, to se jen tak hned nevidí. Místo trpaslíků tu máme skupinu výrostků, zlá macecha zůstala a tím veškerá podobnost končí. Jsme nuceni sledovat nezáživnou podívanou, okořeněnou o několik „vražd mimo záběr kamery“, které předtím vidíme v záblescích nočních můr/vidin hlavní hrdinky. Chaotický střih i nepříliš přesvědčivé herecké výkony tomu taky moc nepomohli a stejně tak až nechutný modrý filtr, který měl udělat ze dne noc. Když k tomu připočítám i trapný závěrečný pokus o překvapivý zvrat, bylo vymalováno.    Nepomohla tomu ani účast Erica Robertse (nechápu, proč se začal objevovat v podobných odpadech), zvlášť když v nich má jen nevýrazné malé role, ani přítomnost několika vcelku pohledných dívek (nahota tu žádná nebyla) a jediná kdo se trochu snažil hrát, byla Maureen McCormick coby zlá macecha. Atmosféra taky o ničem, napětí a akce nulové a jediný důvod proč tomu nevlepím rovnou odpad, bylo prostředí, kde se natáčelo. Tyhle filmy jsou taková zbytečnost a ztráta času, že se jim můžete klidně vyhnout velkým obloukem. 10%

Sedmá série mě ze začátku neskutečně srala – a ona linka s Castlovým zmizením a následným hledáním – co se s ním mohlo stát, mě vůbec nebavila. Stejně tak některé díly za moc nestáli a já nešetřil sprostými slovy na adresu tvůrců a hlavně scénáristů. Naštěstí se tu našlo i několik velmi povedených případů (3x vrah, finální epizoda), několik zábavných dílů viz divoký západ, občas to mělo i slušnou atmosféru, ale i tak si myslím, že to prostě práh průměru nepřekročilo. Takže i sedmou sérii budu hodnotit klasickým průměrným ohodnocením.

Opět zafungovalo ono pověstné „trocha oddechu rozhodně neuškodí“, protože poslední díly sedmé série už byli dost zoufalým počinem čpícího scénáristy, kterému evidentně docházeli normální nápady a přešel k fantasmagorii. Naštěstí závěrečná epizoda opět katapultovala kvalitu směrem nahoru. Můžu říci, že jde o jeden z nejlepších dílů této série a solidní zakončení sedmé řady. Líbilo se mi propojení s Castlovou minulostí a vrahem v masce, který se pro něj stal inspirací, stejně jako vyšetřování v přítomnosti a závěrečné rozzuzlení ve stodole. Takže tady dávám palec nahoru.

Netflix opět cílil především na mladší diváky a nabídl jim další rodinnou „hororovou“ komedii. Na rozdíl od mnoha jiných se jim tady podařilo natočit vcelku snesitelnou podívanou, ve které je k vidění i několik opravdu povedených humorných situací, dobré herecké výkony hlavních představitelů i slušné a děsivé „dekorace“. Člověk se ani moc nenudí, je tu dostatek akce i soubojů s oživlými halloweenskými figurínami (pavouci, zombie, kostlivci, ježibaby, klauni atd…).    Nečekejte však žádné litry krve ani gore, tohle bylo vážně natočené hlavně pro děcka. Takže se musíte obejít bez obojího. Jednotlivé bitky jsou i tak natočeny vcelku obstojně, humorné souboje zvláště pak s motorovou pilou a týmem fotbalových kostlivců či děsivými klauny ozbrojenými sekyrami a mačetou, patří k tomu nejlepšímu, co nám tento film nabídl. Nelze přehlédnout ani spoustu narážek na známé filmy či pár povedených hlášek.    Marlon Wayans byl asi hlavním lákadlem a předvedl vcelku obstojný výkon. Špatně si však nevedla ani jeho filmová dcera Priah Ferguson. Tato dvojice také dostala nejvíce prostoru a času před kamerou. To Kelly Rowland je možná úspěšná zpěvačka a oblíbená porotkyně v několika talentových pořadech, ale s její hereckou dráhou už je to trochu horší. V nejhorším si pomůže ukázáním prsou, jako tomu bylo v nejnovějším filmu Mea Culpa (2024), ale tady neukázala ani je. Prokletí městečka Bridge Hollow však i tak hodnotím jako průměrnou podívanou, která rozhodně neurazí, ale ani zrovna dvakrát nenadchne. Podívat se však na tento film určitě dá.