Itar

Po projekci v kině můžu svůj názor na Black Swan akorát podtrhnout. A to je neskutečné množství drobných detailů, které se schovávají v 110 minutách studie psychiky narušeného člověka, pouze vršek ledovce. Hlavním tahákem filmu je rozhodně atmosféra, kterou Aronofsky během filmu buduje, aby ji potom v závěrečných 20 minutách chrstl divákovi přímo do obličeje. Natalii Portman již tady vyzdvihla spousta jiných, pro Oscara si došla zcela zaslouženě. No a nakonec, vyčítat Mansellovi to, jakým způsobem uchopil soundtrack k tomuhle dílu, to je podle mě skoro hřích. Jasně nejlepší film loňského roku a jeden z nejlepších filmů, které jsem měl možnost shlédnout.

S L.A.Confidential a Se7en podle mě nejlepší kriminální film. A zase ten Spacey. Precizní herecké výkony, stylová režie a scénáristická perla, která se narozdíl například od Šestého smyslu neokouká ani po několika shlédnutích. Jestli Singer tenhle svůj počin někdy překoná, tak chci být u toho!

Můj tradiční štědrovečerní, a také nejlepší Coppolův film. Ať mi Kmotr promine, ale tahle studie nitra člověka je neuvěřitelně tíživá a zanoří vás do sedačky na celých dlouhých 200 minut. Z herců bych potom navzdory většině vypíchl hlavně Dennise Hoppera, který svého psychopatického novináře zvládl s naprostou bravurou. Povinností by taky mělo být shlédnutí Hearts of Darkness: A Filmmaker's Apocalypse, jež vrhá na celý film úplně jiné světlo a naznačuje, že štáb si prošel v podstatě stejnou cestou, jako Willard ve filmu.

Film, který si maximálně užíváte první dvě třetiny stopáže, načež... si ho užíváte ještě víc. Naomi Watts i Laura Harring ve svých rolích excelují, Lynch mě potom poprvé skutečně bavil. V žebříčku nejoblíbenějších filmu rozhodně velmi vysoko.

Ač nepatří k mým nejoblíbenějším, už jen za hudbu a posledních 20 minut to jsou jasné 4. A když k tomu připočteme kvalitní herecké výkony (zejména Daniela Day - Lewise) a svižný dobrodružný příběh, musím jít na 5.

Svižný film, kterému ale na absolutní vrchol něco chybí. Všechny kousky působí samostatně špičkově, ale dohromady to... prostě není úplně ono.

Místy milé, místy smutné, místy až neuvěřitelně uvěřitelné a podtržené velmi dobrými hereckými výkony a standardně perfektní hudbou Cartera Burwella.

Nejlepší dramatický seriál, který bylo možné posledních pět let sledovat. Výborně napsané, zahrané, zrežírované a vyloženě si říkající o analýzu. Někoho může odradit téma, někoho tempo, nicméně kvality mu upřít nelze, ať už se na to díváte z kterékoliv strany.

Potřetí a stále jako poprvé. Tarkovskij je bůh. Parádní stylizace, která ruku v ruce s využitím rozervané krajiny buduje velmi hutnou a depresivní atmosféru, linoucí se celým filmem. Tohle všechno spolu s hudbou Eduarda Artemjeva potom podtrhuje myšlenku filmu, která se do vás zavrtá a nepustí... nepustí ještě dlouho po skončení.

Zásah do černého... třikrát za sebou. Nekompromisní satira s výbornými hereckými výkony a jako vždy netradiční Kubrickovou režií. Nezapomenutelné scény, ať už jde o rozhovor se sovětským premiérem, Coca-colu, rodeo na bombě či závěrečnou řeč Dr. Strangelove. Jeden z těch filmů, které nestárnou.