Sinecod

Ty její botičky!

Můj film na bolavou duši. Ani po třicátém zhlédnutí mě nepřestal bavit a při každé projekci si vychutnávám takřka každý záběr či slovo. Nemůže být lepší pan Darcy než jakým byl Matthew MacFadyen, lepší a kouzelnější Elizabeth než Keira Knightley. I love you Pride and Prejudice, most ardently! Mr.Darcy je přesně tím mužem, kterého bych chtěla, Elizabeth je přesně ta žena, kterou bych se chtěla stát. You have bewitched me, body and soul and I love, I love, I love you...

Pro mě neexistuje nádhernější film než je Amélie, dokonalejší lidská bytost než je Amélie, krásnější hudba než je v Amélii...

Reiniš má pravdu. Tohle je skutečně nejlepší seriál, co jsem kdy viděla.

No, jsme tu rozdělení na dva tábory. Já patřím k tomu lepšímu a rozumnějšímu táboru. Miluju tenhle seriál. Je skvělej. Pořád dobré nápady, všechny díly jsou fajn, teda neřikám, že se všechny povedly, nefandím zrovna dílům kde je jenom Teal´c a spoustu jeho jaffovských kámošů, ty jsou trochu nudný a Breatac je mi taky trochu protivnej, ale to mi vůbec nevadí. Mám ráda Daniela, šestou sérii sem musela přetrpět, Vala je skvělá no prostě všechny postavy sou dobré. Jediný co sem nikdy moc nechápala bylo v druhé serii když je Daniel v alternativní realitě a všichni se nechají zabít aby zachránily jinou alternativní zemi, no to je trochu na hlavu. Nevim jak vy, ale já bych to neudělala. Ehm. Takže! Juchůůů já miluju Hvězdnou bránu! Tenhle komentář rozhodně nepatří k mým nejlepším výplodům, ale šak je taky pár let starý a kdo sem abych se vysmívala sama sobě?-)

No a mě to prostě ba.

Ok, here's the thing. Timothy Olyphant byl (a pořád je) extrémně sexy chlap, se kterým bych chtěla provádět velice nemravné věci. Jaké? Ale i ty jeden, I´m a lady! Stačí, když tam byl. Film se mi líbil, příjemně mi uběhl. Postavy byly fajn, všechny, vedlejší postavy mě nedráždily, protože neměly dostatek prostoru, ale zase ne tak málo, aby si je člověk aspoň trochu neoblíbil (jak jen je to ve filmu možné). Happy end, samozřejmě, ale tak nějak uvěřitelný, který to netáhl na sílu, že to prostě jako musí skončit dobře, i kdyby to sakra nedávalo smysl, tohle přece diváci chtějí, hořký konce mají ve svých životech. A ten Timothy, uf..

Mě ta Gong Hyo Jin prostě nebaví. A Jo Jung Suk vlastně taky ne. Jejich vztah a celý milostný trojúhelník shledávám velmi otravným, polovinu času jsem ani nevěděla, co tam vlastně řeší a kde je problém, a to si nemyslím, že bych byla nějaký korejskoseriálový nováček. Nesnáším, když se příběh vyvíjí: žena má ráda muže, on jí ne. Pak jí začne mít rád a žena z nějakého důvodu řekne, smůla kámo, už tě ráda nemám, i když ve skutečnosti vlastně jo. A když už se tady ti dva konečně teda nějak shodnou na tom, že se rádi mají a budou tedy mít nějaký vztah, tak ten vztah je příšerný až toxický a ani v jedné scéně jsem neměla pocit, že jsou mezi nimi nějaké kladné city. Nevedli spolu snad ani jeden normální dialog. Takhle teda má vypadat dospělý vztah jo? Tak to jsem ráda, že můj vztah je zcela nedospělý, vedeme spolu domácnost, jíme spolu, spíme spolu a když se něco děje, světe div se, tak si to dokonce i povíme! Pro mě je tohle třetí seriál s Gong Hyo Jin a zároveň třetím zklamáním, je mi nesympatická, vytáčí mě jak mluví a pokaždé hrála postavu, kterou jsem nesnášela. Takže proč 4 hvězdičky? Kvůli všemu ostatnímu. Když vynechám hlavní dvojici, se kterou se svezl i ten třetí do počtu, ze všech ostatních příběhů a postav jsem byla nadšená. Hodne jsem se smála, zalítostnila jsem si, všichni mě moc bavili, a to i ti, kteří měli prostoru jen velmi pomálu. Na postavy Park Ji Joung a Lee Mi Sook se prostě dalo spolehnout a těšila jsem se pokaždé, když se na obrazovce objevily. A abych nezapomněla, vyzobla jsem si z tohohle seriálu skvělý song, který není na OSTu a jsem schopná ject klidně tu hodinovou smyčku, z čehož má můj kluk velkou radost. 노래를 찾는 사람들 - 사계

Příjemný, milý, feel good počin. Mám ráda seriály, které se odehrávají v malém městečku s více protagonisty, kteří řeší více či méně běžné problémy. Jako již skoro tradičně, hlavní hrdinka mi ze začátku lezla na nervy, protože se chovala jako snobská husa, pak mi zase lezla na nervy svojí infantilností, ale nakonec jsem si jí celkem i oblíbila, protože se chovala správně ve vážných situacích. Ovšem hlavní hrdina si mě získal hned na začátku a nejen proto, že Kim Seon Ho je extrémně pěkný (uf, ty jeho dolíčky!), ale proto, že jeho postava prostě byla moc miloučká a hned jsem si říkala, jak by to bylo hezké znát někoho takového (a nejen proto, že je tak pěkný). Vedlejší postavy byly fajn, nebyl tam nikdo, kdo by mi vyloženě vadil, jejich příběhy kloužou spíše po povrchu, než že by se pořádně zaryly, ale alespoň nepřekrývají hlavní dějovou linku. Nese to klasické rysy korejských seriálů jako osudová setkání, nějaká ta traumata z minulosti, náznak milostného trojúhelníku, jemné naťukávání témat, která zrovna Koreu pálí, ale kdyby mi to vadilo, tak se na korejské seriály přece nedívám, ne? Příliš se nekřičelo ani neslzelo a když, tak k tomu byl dobrý důvod. Nemám pocit, že jsem se u toho měla řehtat nebo brečet, spíš koukat na seriál, u kterého mi prostě bude dobře. Takže pěkné čtyři hvězdičky za 16 fajn epizod, na které byla radost se dívat, i když by mi asi nevadilo, kdyby se něco prostříhalo a epizod bylo třeba jen 14, třebaže už si na to závěrečné natahování začínám zvykat.

Spravedlnost je slabá a prázdná. Zlo je mocné a úporné. Tedy, Vincenzo rozhodně není prototyp nějakého měkoušského, kladného, hlavního hrdiny. Zlouny kosí, ne zrovna v souladu se zákonem, jednoho po druhém, někdy i dost originálně a fest krvavě. Hlavní hrdinka byla skvělá, nebyla naivní ani nerozumná, hezky se ksichtila, nebrečela, navíc je to kočka. Intriky, pletichaření, zrady sice nebyly zcela nečekané, ale občas dokázaly překvapit. Vlastně se mi líbilo vědomí, že i přes praštěnou situaci se Vincenzo vždycky objeví, aby zachránil den, a to i přesto, že by se tam vůbec objevit neměl, protože je nesmysl, aby věděl na vteřinu přesně, kdy má vběhnout na scénu, ale přece mi to nebude vadit, když u toho navíc tak dobře vypadá. Protože jsem zhltla celý seriál za pár dní, bylo už trochu moc okaté, že se situace mnohokrát opakovala: padouši něco provedou - přijdou jim na to - je tam zádrhel - Vincenzo přispěchá, nakonec se z toho padouši stejně vykroutí, ale oběma stranám je to k prdu, a tak zase dokola. Vlastně vzhledem k tomu, jak moc byl hlavní záporák ke kladným hrdinům poměrně neschopný, to takhle trvalo až moc dlouho, 20 dílů je příliš, standardních 16 by stačilo. Nejdřív mi nájemníci pili krev, ale toto odlehčení chápu a nakonec jsem se s nimi smířila. Se seriálem jsem strávila iks fajn hodin, můžu ho klidně doporučit, řadí se do kategorie: sakra, už musím jít spát, ale nemůžu, protože musím nutně vědět, co bude dál, takže vlastně spokojenost. Nádech italské mafie mě bavil, kolikrát jsem se od srdce zasmála, šílené rodinné tajnosti se nekonaly a fakt, že žádná z postav neztratila paměť, mě mile překvapila. Ciao!