dormouse

Jen málo filmů si nesu ve vzpomínkách na mé rané filmové zážitky. Tento k nim patřil. Žel zjistila jsem, že nepatří k snímkům, které nestárnou. Postavy mi připadaly velmi schematické a neuvěřitelné. Místy měly nakročeno ke karikatuře, například v postavě matky. Člověk má nechat některé věci jen v nerozbitně zabalených vzpomínkách.

Jedna hvězda pro Nortona. Jinak to byla nudná a dlouhá hrůza. Film o hysterických hercích na Broadwayi, jejichž největší a jediná ambice je být ještě hystričtějšími herci na ještě broadwayovštěší broadwayi a hrát přestárlé fláky, které nikoho nezajímají. Fujhnus fialovej.

Takový kulinářský dokument. Vzhledem k tomu, že jsem ramen jedla před představením, nemohu říct, že by ve mně vyvolával až tak hluboké emoce. Ale exkurse singapurskými trhy a jídelnami byly krásné, při nich jsem slzičku zamáčknout musela. Co se týče hereckých projevů, přišlo mi to celé spíš odrecitované, jediná postava, která byla alespoň trochu zajímavá a zahraná, byl strýček, jehož jméno jsem zapomněla.

Velmi depresivní záležitost. Všichni jsou kladnými i zápornými hrdiny. Se všemi jsem sympatizovala a všechny jsem odsuzovala. Je prakticky nemožné snažit se pochopit natož řešit situaci na středním východě. Ale je i nemožné ji neřešit. Film působí jako dokument a je vynikající.

Velmi zdlouhavý a velmi depresivní film o umírání a o absolutní spodině lidské společmosti, kterou se divák tak nějak brodí jako hustou stokou. Jediný krásný na filmu je nos Javiera Bardema, který hodlám vysochat. Pro ty diváky, kterří neinklinují k výtvarnému umění, zbývá jen jediné pozitivium: že nežijí v Senegalu, v Číně ani ve Španělsku, nemají rakovinu prostaty ani netrpí cyklofrenií, nenarostly jim na zadku bradavky a už nikdy neůjdou na žádný film emocionálně pokřiveného Alejandro González Iñárritu.

Dnes klasické sci fi, které asi více ocení a milují ti, kteří film viděli v době jeho vzniku (jinými slovy-pravděpodobně ne diváci mladší 30 let). V mých očích je to to nejlepší v žánru, film se silným příběhem a minimem slov. Poloapokalyptické vize budoucích měst s olbřímimi reklamami a všudypřítomnými asiaty byly od té doby mnohokrát napodobovány. Ve filmu je použita překrásná Bradbury building v Los Angeles, sloužící jako bydliště J.F.Sebastiana. Déšť a větráky, které Ridley Scott ve svých filmech tak miluje. Téma je jednoduché a věčné. Robotizace člověka a počlověčení robota, to vše zasazeno do napínavého příběhu, jemuž vévodí charismatický Harrison Ford. Napětí, láska, honička a netuctový happyend, protože kdo z nás ví, jak dlouho může replikant žít. Milovníci filmu a skalní fanoušci jistě vědí, nebo alespoň tuší, co Ridley Scott věděl dávno, že hlavní hrdina Rick Deckard je také replikant.

Patřím k těm staromilcům pro které byl a je původní Blade Runner kultovní záležitostí. To, co jej dělalo tak mimořádným, byla neokoukanost, Vangelisova hudba, poetika drsnosti, krása Sean Young, monolog Roye v podání Rutdgera Hauera. Tears in rain vstoupily do historie filmu a skalní fanoušci je znají zpaměti stejně jako Alenčina Žvahlava. Místo toho divák dostal skoro tři hodiny nudy, logicky pokulhávajícího příběhu se zbytečnými pro děj nedůležitými scénami, jako je narození nové replikantky, která je svým tvůrcem hned odsouzena k zániku. Škoda času i peněz.

Ambice na čtyři hvězdy ale výsledek slabší. Jsem alergická na filmy obsahující myšlenková klišé o jediné a nesmrtelné lásce. Navíc mnohé dějové zvraty nebyly vůbec vysvětleny, divák jen těžko chápe, proč se vůbec Emily chce rozvést, když jí, kurňa, nic nechybí a ani nemá milence v zadní kapse džín. A některé scény už spadaly vyloženě do béčkových komedií-například projev ve škole nebo masová hádka u Emily doma. Evergreen domácích projekcí se z toho asi nestane.

Hodně drsná komedie, kdy si člověk mnohdy říká, zda to již není thriller, vzhledem k množstí vypálených kulek a mrtvol. Příběh čtyř outseiderů, kteří se na útěku před gangsterem, kterého okradli, zastaví v lesích a rozhodnou se tu vybudovat hospodu. Takovou Hospodu na mýtince.

Takhle otrávená jsem už dlouho nebyla. Neuvěřitelně blbý a nudný film o naprostých idiotech, kteří se vůči sobě chovají jako obrsvině, přestože jsou příbuzní, není mezi nimi jediná pozitivní postava. Je to napsané blbě a je to ještě hůř zahrané. I ti lepší herci tady ze sebe dostali jen druhořadou šmíru. Nejdepresivnější na tom je skutečnost, že se takový škvár někomu může líbit.