dormouse

Film má dvě úžasné přednosti. Krásnou korsickou krajinu a nepolopatičnost. Všechny věci jsou jen jemně naznačeny a je na divákovi, aby si je přebral. Helene žije jednotvárný život v intelektuálně nestimulujícím prostředí a náhle jí do něj vstoupí šachy. Jsou pro ni vším. Potravou pro mozek, vášní, komunikací se světem, flirtem. Manžel nemůže, než přihlížet jak se mu žena vzdaluje nejen doslova-na trajektu směřujícím do Evropy, tak přeneseně-do světa intelektu, do jakéhosi jejího vnitřního exilu, kam on sám nemá přístup.

Úžasný příběh nejen o dopspívání, nejen o střetávání punku s hippies, a nejen o bolesti, kterou působí probodávání tváře špendlíkem. Skvělý John Lyndon v roli sama sebe.

Milé, obzvláště pro ty z nás, kdož jsme postiženi podobnými potomky.

Krásné, smutné, pravdivé, i když rychlost choroby mi připadá trochu přitažená za vlasy. Je nádherné v poslední třetině života nalézt svou životní lásku a je strašlivé vidět, jak ji nemoc pohlcuje.

Dnes se točí tak málo milostných příběhů, které by za něco stály, že musím dát pět hvězd. I když divák musí mnohdy přimhouřit oko a ztolerovat nějakou nepravděpodobnost, příběh je silný a ve své podstatě uvěřitelný. Ta malá holka, ta byla tedy skvělým exemplářem zárodečné pizdy!!!!

Měla jsem se smát? Měla jsem se bát? Kde? A ta strašná hudba!!! Ani jako parodie to neobstojí.

Velmi sugestivní film. Nelze nesrovnávat s Kapitánem Phillipsem. Na rozdíl od něj tady na diváka doléhá bezvýchodnost a strašně dlouhá doba celé akce, při níž dochází k totálnímu psychickému vyčerpání všech stran.

Velmi rozvleklé, bez energie. O čem to vlastně je? O tom, jak se nějaký agent snaží dopadnout zkorumpované politiky? Kteří vlastně nejsou zkorumpovaní? Člověk čeká na nějaké velké finále, kterým by byl odměněn za 129 minut nudy, leč nedočká se. To tedy Christianu Baleovi skoro ani nestálo za to, aby přibíral na váze.

Křehké vztahy, které se vymykají popisu i pochopení.

Překvapivě se musím ztotožnit s americkým publikem, kterému film připadal jako oslava špatných lidských vlastností. Je fakt, že postava Jordana Belforta nevzbuzuje odpor ani ve velmi vypjatých momentech, kdy šije na ne moc bystré zákazníky boudu či háže lidskými trpaslíky do terče. Přestože věřím, že Scorsese film pojímal jako kritiku zbožštění peněz, jeho úmysl tak nevyzněl a já se nemohu zbavit pocitu, že je to špatně.